Emoce jsou nakažlivé. Poznejte, jak ovlivňují vaše lidi i firmu

Když neurovědec Antonio Damasio zkoumal lidi, kteří měli poškozenou tu část mozku, která je spojená s emocemi, zjistil, že jedinou změnou oproti lidem se zdravým mozkem bylo, že nedokázali vnímat emoce. Jinak u nich vše probíhalo normálně. Jedno však měli společné – nedokázali se rozhodnout.

Každé rozhodnutí většinou ovlivňují emoce

Emoce jsou totiž běžnou součástí rozhodovacího procesu (a člověk si to ani nemusí přímo uvědomovat). Čím důležitější rozhodnutí je, tím větší roli dokonce emoce hrají. Podle sociobiologů upřednostňujeme při rozhodování v kritických okamžicích svého života city před rozumem, tvrdí Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence (Columbus 1997). A doplňuje, že emoce lidem pomáhají zvládat situace, které jsou příliš významné na to, aby je vyřešil jen intelekt – mimo jiné třeba směřování k cíli navzdory obtížím. Emoce totiž při vývoji mozku rozum předcházely. A ne vždycky rozum s emocemi něco zmůže – nebo to minimálně není jednoduché a vyžaduje to úsilí.

Čtěte také: 7 hravých koučovacích tipů pro tvořivější podnikatelskou praxi

Nepropojenost rozumu s emocemi je také rysem psychopatie (viz například provokativní filmový dokument Ryba smrdí od hlavy nebo kniha psychologů Paula Babiaka a Roberta D. Harea Hadi v oblecích). Neschopnost vnímat emoce své, a tudíž i ostatních, je dnes, kdy velkou roli hrají tzv. měkké kompetence (soft skills), mnohdy brána spíš jako slabá stránka osobnosti, která s sebou nese rozličné důsledky. Třeba v oblasti mezilidských vztahů – a to i v práci. Nebo je dokonce nemocí.

Čtěte více na serveru Vitalia.cz: Pinocchiův syndrom: Emoční dřeva neprojevují city

Motivace k práci i nákupu

Jsou-li emoce pevnou součástí rozhodovacího procesu člověka, v byznyse to platí pro všechny – pro šéfy nebo majitele firem, pro manažery, pro zaměstnance i pro zákazníky. U všech hrají emoce, ať už jsou uvědomělé nebo ne, svou roli a ovlivňují rozhodnutí. Emoce jsou také úzce spjaté s motivací. Emoce a motivace jsou v podstatě dvě stránky téhož funkčního komplexu, shrnuje to psycholog Milan Nakonečný (v knize Motivace lidského chování, Academia 1996). Podstatné je i to, že emoce jsou nakažlivé a šíří se jako škodlivá infekce, nebo naopak jako účinná léčivá kůra – podle toho, o jaké se konkrétně jedná, zda o negativní nebo pozitivní. A není jistě náhodou, že se úspěšní podnikatelé k emocím hlásí.

Čtěte více: Bez emocí se v podnikání neobejdete, tvrdí podnikatelští matadoři

Stejně tak není náhodou, že hrají emoce svou velkou roli při vedení zaměstnanců. V prodeji a obchodu. Nebo při budování značek. Hromada racionálních argumentů zkrátka ještě zdaleka nemusí podnikateli zaručit, že se po jeho službě nebo po jeho zboží jen zapráší. Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se u toho díky vám cítili, shrnula svou životní zkušenost Maya Angelou, americká básnířka, spisovatelka, producentka a aktivistka.

Čtěte také:Také v e-komerci má zpravidla smysl budovat silnou značku od samého počátku

Šéf jen zuří? Ať se nediví, že byznys nejede

Emoční inteligence (EI) se stala souputnicí inteligenčního kvocientu (IQ). Tématem emocí přímo v podnikání nebo v práci se dnes zabývá mnoho vědců. Mezi ně patří Daniel Goleman, Richard E. Boyatzis a Annie McKee. Na základě neurologických a psychologických poznatků třeba zkoumali, jak emoční inteligence (tedy schopnost zvládat své emoce a vcítit se do druhých) ve firmě ovlivňuje pracovní výkon. A jak souvisí s leadershipem, respektive přístupem šéfů. Nálada a chování lídra řídí náladu a chování ostatních lidí, uvádějí ve své studii publikované v roce 2001 v Harvard Business Review (Primal Leadership: The Hidden Driver of Great Performance). A dodávají: Lídrova emoční inteligence vytváří určitou kulturu nebo pracovní prostředí.

Jak ukazují výzkumy shrnuté ve studii, vysoký stupeň emoční inteligence šéfů obecně na pracovišti podněcuje kulturu sdílení, důvěry, zdravého riskování a učení. Naopak šéfové s malou emoční inteligencí vytvářejí v práci klima plné strachu a úzkosti. Práce pod takovým tlakem pak sice u zaměstnanců možná vede k rychlým výsledkům, ale ne k výsledkům trvanlivým. Emoční inteligence se podle autorů studie přenáší v organizaci podobně jako elektřina. Nálada šéfa je nakažlivá (v nejhorším případě se mluví i o toxických šéfech), firmou se rychle šíří a ovlivňuje firemní úspěch nebo neúspěch.

Lídr jako mistr emocí

Emoční leadership je tak podle výzkumníků prvním úkolem lídra. Znamená pro něj nebo pro ni také schopnost řídit svůj vnitřní život a chápat, jak vlastními emocemi či náladami ovlivňuje ostatní. Tvrdí, že když má šéf dobrou náladu, také zaměstnanci se dívají na svět pozitivněji a jsou optimističtější například z hlediska dosahování cílů, vlastní kreativity, efektivity svého rozhodování i ochoty pomáhat. Podle Aleny Slezáčkové (kniha Průvodce pozitivní psychologií, Grada Publishing 2012) pozitivní emoce souvisejí s rozšiřováním pozornosti, flexibilním myšlením i větší vitalitou, díky tomu podporují také vznik neotřelých nápadů, rozvoj fyzických aktivit nebo navazování sociálních kontaktů. Šířit optimismus ale podle Daniela Golemana, Richarda E. Boyatzise a Annie McKee nestačí. Šéf musí být také naladěný na lidi kolem sebe (podobně by měl být naladěný i obchodník na zákazníka). To vše se pak v konečném důsledku odráží třeba i ve finančním výkonu firmy.

Čtěte také: Poznejte své silné stránky, které v byznyse dláždí cestu k efektivitě a úspěchu

Vědci ve studii zároveň vysvětlují, že důvodem nakažlivosti emocí je limbický systém člověka, což je centrum emocí, které je otevřené vnějším vlivům a reaguje na ně. Ovlivnění si ale dotyčný není vždycky vědomý. S emocí většinou souvisí také nějaká akce, konkrétní chování – a to se stává zvykem. Chování zase zpětně znovu posiluje a utvrzuje emoci. Ačkoliv přísloví praví, že zvyk je železná košile, zvyk je však možné změnit. Což je pro podnikatele, pro jeho zaměstnance i zákazníky dobrá zpráva.