Evropská unie chce zavést ochranné označení regionálních průmyslových a řemeslných výrobků. Systém má být zaměřený i na podporu předávání znalostí a dovedností tradiční výroby, což by mělo pomoci předejít hrozícímu zániku některých řemeslných odvětví. V České republice tak mají naději na záchranu a podporu například skláři.
Výrobky a řemesla by se měly dočkat stejné ochrany, jakou dnes mají zemědělské produkty a potraviny. Chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení a zaručená tradiční specialita jsou značky, které jsou přínosné jak pro výrobce, tak pro spotřebitele. Výrobky, které nesou toto označení, mají tímto způsobem zajištěnou svoji originalitu, tradičnost a kvalitu jak výroby, použitých surovin, tak vazbu na konkrétní kraj či region. Výrobcům tato označení výrazně pomáhají v rámci konkurence na trhu s jinými produkty a zvyšují i zájem spotřebitelů o tyto výrobky,
komentuje dopady takovýchto označení Hynek Jordán z tiskového odboru ministerstva zemědělství. Chráněny jsou u nás například Českobudějovické pivo, Žatecký chmel, Hořické trubičky nebo Mariánskolázeňské oplatky.
Bude vás zajímat: Pět triků, jak budovat a propagovat lokální byznys skoro zadarmo
Novinka z Evropy by měla pomoci našim sklářům.
Jaká k nim teď přibudou řemesla nebo produkty, zatím není jasné. Označení by ale jistě pomohlo už zmíněným sklářům a dalším průmyslovým oborům. Naše odvětví se nikdy nepotýkalo s takovou nejistotou a nepředvídatelností vývoje na trzích jako v posledních letech. Pro majitele i manažery firem je nutností nejen alespoň částečně předvídat vývoj na trzích, ale i nové trhy hledat a stále posilovat své marketingové aktivity,
prohlásil ve výroční zprávě za loňský rok prezident Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR Petr Mazzolini. O tom, jak náročné je mít v Česku sklárnu, jsme také psali v seriálu Příběhy podnikatelů. Připomeňte si článek Sklář, ten „těžkej život má“. Navštívili jsme ho přímo u pece.
Sklářský mistr Julius Starove mluví o problémech s velkou asijskou konkurencí, které se v podstatě nedá čelit. A na levné zboží upozorňuje i Asociace regionálních značek. Skutečným problémem nejsou padělky, ale levné nekvalitní produkty, které vazbu na region pouze deklarují a kvalitu se snaží jen napodobit. Z kvalitních lokálních produktů se díky nim stává vysokoprahové potěšení pro úzkou skupinu lidí, kteří se nezdráhají obětovat čas jejich hledání,
říká její předsedkyně Kateřina Čadilová. Systémy regionálního značení podle ní dokážou díky své garanci tento čas lidem ušetřit.
Výrobci se k ochrannému značení budou moci připojit dobrovolně a nevzniknou jim s tím žádné zvláštní náklady. S nějakými výdaji ale zřejmě počítat musí, protože za označení platí i producenti potravin. V tomto případě se jedná o zpoplatněnou službu podle § 16, odst. 8 zákona o potravinách. Navíc je po výrobcích takto označených produktů vyžadováno i takzvané ověření souladu se specifikací výrobku.
Psali jsme: Jste úspěšní? Registrujte si ochrannou známku
Mají ochranné známky smysl?
Snaha Evropského parlamentu o podporu tradičních regionálních produktů je přinejmenším sympatická. Bude ale účinná? Je potřeba vzít v úvahu, že v mnoha zemích Evropské unie už systémy značek garantujících kvalitu a tradici produktů, existují. Účinnost jednotného evropského systému proto do značné míry závisí na tom, jestli se mu podaří navázat spolupráci s podobnými lokálními aktivitami, které mají k jednotlivým výrobcům a poskytovatelům služeb blíž než úředníci v Bruselu. Jednotný systém by měl zároveň směřovat k tomu, aby v sobě slučoval garanci kvality a lokálního původu produktů ze všech odvětví výroby a služeb v regionu. Tím by získal mnohem větší váhu. Členění regionální ekonomiky na zemědělskou a nezemědělskou sice zjednodušuje institucionálnímu zakotvení, ale oslabuje systém značení,
upozorňuje Kateřina Čadilová z Asociace regionálních značek.
A jak se výrobci chrání dnes? Právní ochranu jednotlivým produktům poskytují především klasické ochranné známky. Různé systémy regionálního značení jsou spíše marketingovým nástrojem, který zdůrazňuje kvalitu jednotlivých produktů a služeb a jejich vazbu na lokalitu, ve které vznikají. Už v roce 2011 začal fungovat taky portál Regional Branding throughout Europe, který mapuje aktivity v oblasti regionálního značení napříč Evropou. Vedle katalogu jednotlivých značek obsahuje i informace o mezinárodních projektech a inspiraci pro další výměny a sdílení zkušeností.
Místní výrobci by si měli především uvědomit, že jen zavedení ochranného značení jim nepomůže. Měli by ho využít především jako společnou konkurenční výhodu oproti výrobcům mimo region. V optimálním případě by mohlo dojít k vytvoření sítě místních podnikatelů – výrobců, zemědělců, prodejců a poskytovatelů služeb, kteří si vzájemně dodávají zboží, využívají své služby a vymýšlejí společné aktivity. Značka znamená pro výrobce i prodejce efektivní formu reklamy a propagace a otevírá nové možnosti odbytu jak v regionu, tak i mimo něj. A to i v zahraničí, kde jsou regionální výrobky velmi ceněny.
ČLÁNKY DO MAILU