Mezi lidmi koluje spousta příběhů o exekutorech, kteří jednají naprosto chladnokrevně a připraví dlužníka nejenom o střechu nad hlavou. Špatnou pověst exekutoři skutečně mají, ale ne vždy si za ni mohou sami. Mínění o nich zhoršují především vymahačské firmy, které s exekutory mají společného jen málo. Největší fámy a omyly, které o nich kolují, vyvrací sami exekutoři.
1. Exekuce začíná u soudu
Nejrozšířenějším omylem je tvrzení, že exekutor jedná na základě vlastní vůle. Realita je ale jiná. Nejprve musí o dílčí exekuci na jakýkoli majetek rozhodnout relevantní soud. Ten vydává na základě podání věřitele takzvaný exekuční titul, na jehož základě může exekutor teprve začít konat,
říká Tomáš Vrána z Exekutorského úřadu Přerov.
Pravdou je, že ve většině případů může exekutor začít konat bez soudního rozhodnutí. Soud už totiž nemusí vydávat usnesení o nařízení exekuce, a proto není nutné dlouho čekat na doložku o nabytí právní moci. Exekuce je díky tomu možné provádět a ukončovat v kratším čase. Vše ale stále probíhá pod soudním dohledem.
2. Smírné řešení je nejlepší cesta
Každý soudní exekutor vítá zájem dlužníka na zaplacení dluhu. I když zrovna není v jeho silách exekuci zaplatit, měl by se s exekutorem spojit a snažit se společně najít způsob, jak exekuci umořit prostřednictvím splátkového kalendáře,
komentuje Tomáš Vrána.
Možnost provedení exekuce je také závislá na běhu lhůty pro dobrovolné plnění dluhu, kterou kontroluje soudní exekutor. Ta je 30 dnů a dlužníkům poskytuje prodlouženou lhůtu k plnění.
3. Zabavení majetku je až krajním řešením
Exekutoři musí postupovat podle zákona. A ten začíná u základních úkonů, kterými jsou srážky ze mzdy nebo inkasování peněz z účtů.
V prvé řadě se provádí exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky (například z účtu u peněžního ústavu) či srážkami ze mzdy, od 1. ledna 2013 též správou nemovitosti (nikoli prodejem), pozastavením řidičského oprávnění (v případě vymáhání dlužného výživného na nezletilé dítě) či zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech,
říká Jiří Prošek, prezident Exekutorské komory České republiky.
Mobiliární exekuce, tedy zabavování majetku v místě dlužníkova bydliště, přichází v úvahu až poté, co předchozí pokusy o vymožení plnění selhaly.
I exekutoři musí dodržovat zákonem stanovená pravidla.
Pokud o to kdokoli z oprávněně přítomných požádá, exekutor musí při takzvané mobiliární exekuci (soupis a následné zabavování movitých věcí) pořizovat audio a video záznam. Znamená to, že o záznam může požádat i majitel věcí, které jsou zabavovány neoprávněně. Exekutor se může pro záznam rozhodnout i sám, především v případech, že zabavování majetku doprovází verbální nebo fyzické útoky na některou ze zúčastněných osob. O takové možnosti musí exekutor informovat ještě před zahájením samotného výkonu. V případě pochybností a sporů poslouží tento záznam jako důkazní materiál.
I když na pořízení nahrávací techniky vydaly exekutorské úřady nemalé náklady, ukazuje se, že to mělo smysl. Nahrávky objasní sporné situace a v případě pochybností slouží jako důkazní materiály,
kvituje novinku prezident Exekutorské komory Jiří Prošek.
4. Zabavování má své limity
Zcela mylný je názor, že exekutor si může odnést všechno, včetně cenných zdravotních pomůcek. Ty se zabavovat nesmí, stejně jako oblečení nebo snubní prsteny. Patří mezi exekučně nepostižitelné věci. Z exekuce jsou podle exekučního řádu vyloučeni i domácí mazlíčci, tedy zvířata, u nichž není hospodářský efekt hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník. Psa nebo kočku tedy exekutor zabavit nemůže. Hospodářská zvířata nebo zvířata v zájmovém chovu se mohou zabavovat i nadále.
5. Zabavený majetek se neprodává pod cenou
V důsledku toho, že je exekutor honorován na základě výše vymožené částky, je v jeho zájmu exekuci vymoci nejjednodušší, nejrychlejší a pro něj nejlevnější cestou. Je nutno si uvědomit, že výdaje za exekuci hradí exekutor až do vymožení ze svého, tudíž jejich navyšováním by spíše než dlužníka šikanoval exekutor sám sebe,
říká k problematice Tomáš Vrána a doplňuje: Z tohoto důvodu usiluje o to, aby se majetek v dražbě prodal za nejvyšší možnou cenu a výtěžek z dražby pokryl vymáhané plnění.
6. Odměna pro exekutora je daná
Není pravda, že si soudní exekutor může při exekuci na 1000 korun vzít odměnu klidně i 100 000 korun. Výše odměn pevně stanovuje takzvaný exekutorský tarif vydaný Ministerstvem spravedlnosti. Vyhláška č. 330/2001 Sb. byla navíc v březnu loňského roku novelizována a odměny pro exekutory výrazně klesly. A to zejména u drobných pohledávek. Podle údajů na webu Exekutorské komory České republiky například nesmí odměna při vymáhání pohledávky do 10 000 korun překročit částku 3900 korun, včetně DPH.
7. Problémům předchází předžalobní výzva
Lidé si často stěžují, že o svém dluhu netušili a návštěva exekutora je překvapila. Už téměř rok je to ale výmluva. Nepříjemnému zjištění při osobním setkání s exekutorem brání předžalobní výzva.
Věřitel má podle Tomáše Vrány z Exekutorského úřadu Přerov před podáním žaloby povinnost informovat dlužníka o dluhu a vyzvat ho k plnění: Tuto předžalobní výzvu je třeba poslat na kontaktní adresu či poslední známou adresu dlužníka, a to minimálně se sedmidenním předstihem.
Dlužník se tak dozví, že by měl zaplatit, a vyhne se tak zbytečným nákladům na odměnu advokáta, jehož si najal věřitel.
Nakonec je dobré si uvědomit, že exekutoři jsou skutečně taky jen lidé a dokážou se vcítit do situace dlužníků. Prezident Exekutorské komory Jiří Prošek k tomu říká: Exekutorská komora provozuje bezplatné poradny. Je však důležité řešit problém hned v počátku, komunikovat s věřitelem, hlídat si své platby, mít přehled o svých příjmech a výdajích a neutrácet za zbytečnosti. Když už situace dospěje tak daleko, že je exekuce prováděna formou soupisu movitých věcí, snažte se zachovat chladnou hlavu.
ČLÁNKY DO MAILU