Existují už chytré textilie, které vám změří třeba krevní tlak, říká Jiří Česal

Textilnímu i oděvnímu průmyslu se loni zvýšily tržby o 2,5 a 2 %. Zaměstnanost v těchto odvětvích ale oproti roku 2012 klesla o 3,7 a 3,9 %. Jak je to možné?

Investice do technologií, například nákup nových strojů, zpravidla provází snížení počtu zaměstnanců, jelikož vyspělejší technologie potřebují méně lidské práce. Zároveň zaměstnanost klesla kvůli stárnutí pracovní síly a nedostatku nových kvalifikovaných zaměstnanců. Textilní a oděvní školy, které tady fungovaly, tak už víceméně neexistují. V regionech je proto obtížné sehnat kvalifikovanou pracovní sílu. Firmy se tak po odchodu zaměstnance spíše soustředí na racionalizaci výroby, než aby najímaly nového pracovníka.

Při pohledu do statistik mě zaujal poměrně velký rozdíl v průměrné mzdě v textilním a oděvním průmyslu. Konkrétně jde o 5900 korun navíc ve prospěch textilního průmyslu. Poměrně velký rozdíl je v produktivitě práce. Čím je tento nepoměr dán?

Důvodem je větší podíl lidské práce v oděvním průmyslu. V textilním průmyslu se nakoupí modernější technologie, takže jeden člověk už například neovládá jen 6 strojů, ale třeba 8 nebo 10 a produktivita tím roste. Zatímco když máte ušít kvalitní oblek, tak šička musí vzít látku do ruky a ušít jej.

To vysvětluje rozdíly v produktivitě práce, co ale ten rozdíl ve mzdách?

Vysvětluje to i rozdíly v průměrně mzdě. Když jeden zaměstnanec ovládal 5 strojů s nižší produktivitou a nakoupí se nové stroje a jeden zaměstnanec teď obsluhuje 10 strojů, může být lépe ohodnocen, než když předtím na 10 strojů byli zaměstnanci dva.

• 
• 
• 

Další 3 fotografie

Jak ukazují statistiky, dominantní je v Česku textilní průmysl. Bylo to tak vždy, nebo měl oděvní průmysl v minulosti větší podíl?

Oděvního průmyslu v posledních letech ubývá. Je to logické, protože konkurence z asijských zemí je poměrně silná a firem v oděvním průmyslu vydrželo daleko méně než v textilním. Textilní průmysl, hlavně technický, má navíc sofistikovanější výrobky, které asijské země neumí tak jednoduše napodobit.

Zatímco u textilního průmyslu v posledních letech převažují vývozy nad dovozy, u oděvního průmyslu je situace přesně opačná. V roce 2004 poprvé převládly dovozy a od té doby se pomyslné nůžky mezi dovozy a vývoze pořád více a více rozvírají. Co se v roce 2004 událo?

V roce 2004 jsme vstoupili do Evropské unie, důležité je také, že o tři roky dříve též Čína vstoupila do WTO.

Dále bych se zaměřil hlavně na oděvní průmysl. Kolik z toho, co se v Česku vyrobí, se i v tuzemsku prodá? Tedy kolik výroby jde na vývoz a kolik na domácí trh?

Víceméně platí, že přibližně 80 až 90 % produkce se vyváží. Samozřejmě musíme vzít v úvahu, že oděvní i textilní firmy žijí v nějakém globálním tržním prostředí. To znamená, že oděvní výrobek zpravidla má nějakou komponentu ze zahraničí. Co se týče složení, už jen proto, že bavlna se v Česku neprodukuje, nemůže se jednat o kompletně český výrobek.

Proč se v tuzemsku neprodává více českých oděvů?

Protože český zákazník je poněkud specifický. Přestože roste míra úspor obyvatelstva, cena zboží zůstává pro českého spotřebitele hlavním kritériem při výběru. A protože zdejší výrobky musí zohledňovat i cenu práce našich lidí, nemohou se cenou vyrovnat asijskému zboží. Asijské zboží zůstává levnější. I když to je samozřejmě relativní, jelikož zpravidla méně vydrží.

Většina českých vývozů směřuje do západní Evropy. Je opravdu německý, italský nebo španělský zákazník natolik jiný než český?

Určitě mají vámi zmíněné národy jiné zvyklosti. Jak Italové, tak Němci více koukají, co na sobě na nosí, a u Španělů je to možná ještě výraznější. Navíc je těchto zemích vyšší koupěschopnost.

Naopak nejvíce oděvního zboží směřuje do ČR z Číny. V čem se liší od oděvů vyráběných u nás? Hlavní rozdíl je tedy v ceně a kvalitě, jak jste před chvílí říkal?

Nechci to generalizovat, ale zpravidla to tak platí. Asijské zboží se vyrábí s nemalou sociální a ekologickou zátěží a tím je v podstatě dotováno. Na druhou stranu existují dva faktory, které nahrávají tuzemských firmám. Jednak roste cena práce v asijských zemích a jednak se zvyšuje i cena dopravy. Zisk z práce, kterou si někdo zadá do Číny, se začíná snižovat, firmy začínají objevovat výhody práce v Evropě. Náš průmysl vyrábí poměrně kvalitní výrobky. U některých firem v oděvním průmyslu trochu pokulhává design, věřím však, že jde jen o přechodnou věc a že firmy začnou brzy do designu a také do marketingu investovat více.

Nemůže se stát Čína v dohledné době také odbytištěm pro naše firmy?

Ano, je to tak. Čínský trh se začíná stávat v poslední době velmi zajímavým, protože v Číně roste střední tříd a její koupěschopnost. Evropské zboží tam má svoji atraktivitu a některé firmy v Číně už nyní dosahují zajímavých obratů.

Myslíte si tedy, že podíl zboží, které budeme vyvážet, poroste ve prospěch Asie?

Dá se předpokládat, že se bude zvyšovat. Dominantní exportní zaměření na evropské země ani není zdravé. Na druhou stranu taková Afrika také není nezajímavý trh. Když se podíváte na exporty, tak uvidíte na 11. místě vývozů Mali.

Proč zrovna Mali? V čem se liší od ostatních afrických zemí?

Jedná se o trh, na který se specializovala jedna naše firma a vyváží tam velice kvalitní výrobky. Jde navíc o celý region, tedy například i o Senegal nebo Nigérii. V Mali je však zřejmě prvotní vykládka, a proto se dostalo tak vysoko ve statistikách.

Oblečení z Asie bylo dříve synonymem pro padělky. Jak velkým problémem jsou pro tuzemské firmy nelegální dovozy, respektive padělky zboží, nyní?

Podle mě jde o problém pro celou společnost. Člověk u padělků nikdy neví, čím jsou výrobky barvené, čím jsou impregnované a co vlastně nosí na těle. To není jen problém textilního průmyslu, ale i spotřebitele jako takového. Padělané zboží nemá žádnou garanci, že je nezávadné.

Jak se změnil v poslední době počet padělků na českém trhu? Napadá mě, že s boomem online nakupování a rostoucím množstvím internetových obchodů s oděvy na ně může člověk jednoduše narazit.

Záleží samozřejmě na internetovém obchodě. V e-shopech, kde vidíte, že jsou propojeny s výrobní firmou a s firemní značkou, bych strach neměl. Pak ale existují obchody, které prodávají zboží 20 až 30 značek, které se obměňují, a tam bych byl již obezřetnější.

Hovořil jste o tom, že české oděvní firmy nepracují příliš s marketingem. Čím je to dáno?

U oděvních firem je marketing zpravidla slabý. Firmy mají vysoký podíl ruční práce a přidaná hodnota je nižší. Když se potom firmy rozhodují kam investovat, tak marketing ztrácí, jelikož je poměrně nákladný. Firmy jednoduše nemají tolik prostředků, aby si mohly zaplatit marketingovou kampaň.

Na závěr se podívejme dopředu. Jak vidíte budoucnost textilního a oděvnického průmyslu v ČR?

Vcelku pozitivně. Management firem, hlavně textilních, má ambice se prosadit. Jak navíc porostou ceny surovin a materiálů v ostatních průmyslech, budou se hledat různé varianty alternativních řešení. Například textilní tkaniny z uhlíkových vláken a podobně má potenciál nahradit ocel na karosériích. Už rovněž existují chytré textilie, které vám třeba změří krevní tlak nebo dokáží například odstínit elektrickomagnetické vlny.