Faktury a jiné doklady řeší přesně zákony

Bez dokladu nelze prakticky nic zaúčtovat v podvojném účetnictví ani daňové evidenci, na každou účetní operaci musí existovat nějaký doklad. Doklady a jejich náležitosti řeší například zákon o dani z přidané hodnoty a zákon o účetnictví. První stanovuje podmínky daňových dokladů, druhý účetních.

Daňové doklady

Daňový doklad je takový doklad, který vyhotovuje plátce pro daňové účely. Tedy pokud dochází k uskutečnění zdanitelného plnění (plnění, z kterého je povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty) nebo i plnění osvobozeného od daně, je povinnost vyhotovit daňový doklad. Mezi zřejmě nejznámější patří faktura. Ovšem faktura není jediným dokladem, těmi dalšími jsou například zjednodušený daňový doklad (např. paragon), souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, opravný daňový doklad, daňový dobropis a vrubopis či platební kalendář.

Termíny pro vystavení daňového dokladu a forma

Plátce nemůže vystavit daňový doklad kdykoli. Zákonem je přesně stanoveno, kdy nejdříve a kdy nejpozději musí být daňový doklad vystaven. Plátce je povinen vystavit daňový doklad nejdříve v den zdanitelného plnění, nejpozději však do 15 dnů od uskutečnění zdanitelného plnění (např. poskytnutí služby nebo prodej výrobků apod.).

Daňový doklad nemusí být pouze v písemné formě. Zákon umožňuje i formu elektronickou, pokud s tím osoba, pro kterou bude doklad vystavován, souhlasí. Takový doklad však musí být zároveň opatřen například zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu či elektronickou značkou.

Správnost dokladů

Za správnost údajů, které jsou uvedeny na daňovém dokladu, zodpovídá plátce, jenž uskutečňuje zdanitelné plnění (poskytuje služby nebo prodává výrobky apod.). Nese zodpovědnost i za to, že je doklad vyhotoven v předepsaných termínech. Zároveň je povinen uvést na daňovém dokladu veškeré náležitosti stanovené zákonem o dani z přidané hodnoty.

Povinné náležitosti běžného daňového dokladu:

• obchodní firma (nebo jméno a příjmení, popřípadě název a dodatek), sídlo (místo podnikání) plátce, který uskutečňuje plnění,
• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
• obchodní firma (nebo jméno a příjmení, popřípadě název a dodatek), sídlo (místo podnikání) osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,
• její daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem,
• evidenční číslo daňového dokladu,
• rozsah a předmět plnění,
• datum vystavení daňového dokladu,
• datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby – v případě, že se tato data liší od data vystavení daňového dokladu, tak se uvede ten den, který nastane dříve,
• jednotkovou cenu bez daně, popř. i slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně,
• základ daně,
• základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně,
• výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře.

Zjednodušený daňový doklad

Pokud je uskutečněné zdanitelné plnění placeno hotově, prostřednictvím platební karty nebo šekem a částka včetně daně nepřesáhne 10 000 Kč, je plátce povinen vyhotovit na žádost zjednodušený daňový doklad. Naopak ho nelze vystavit na takové zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, pokud se nejedná o pevné ceny pro konečného spotřebitele. Zjednodušený daňový doklad obsahuje povinně mnohem méně náležitostí než doklad běžný. Přesto na něm plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, musí uvést:

• obchodní firma (nebo jméno a příjmení, popřípadě název a dodatek), sídlo (místo podnikání) plátce, který uskutečňuje plnění,
• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
• evidenční číslo daňového dokladu,
• rozsah a předmět zdanitelného plnění,
• datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve,
• základní nebo sníženou sazbu daně,
• částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované zdanitelné plnění.

Na zjednodušeném daňovém dokladu je tedy uvedena celková cena včetně daně a sazba daně. Za správnost vypočtené výše daně však již zodpovídá plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečňováno (kupující).

Výpočet daně

Daň v případě zjednodušeného daňového dokladu se vypočítá z celkové částky uvedené na dokladu. Koeficient, kdy ve zlomku v čitateli (nahoře) je sazba daně (19 nebo 9) a ve jmenovateli součet čitatele a čísla 100, zaokrouhlíme na 4 desetinná místa a vynásobíme celkovou částkou včetně daně zjištěnou z dokladu. Tím zjistíme daň, kterou zaokrouhlíme na desetihaléře, popř. padesátihaléře nebo se uvede v haléřích. Cena bez daně se pak vypočte jako rozdíl z celkové částky za zdanitelné plnění včetně daně a vypočtené daně po zaokrouhlení.

Příklad: Kupující (plátce, pro kterého je uskutečňováno zdanitelné plnění) obdrží paragon např. na určitý spotřební materiál ve výši 5 200 Kč včetně uvedené 19procentní sazby daně. Sám si musí vypočítat daň pro daňové účely a také, aby mohl tento doklad zavést do účetnictví. Postupuje podle zákona o dani z přidané hodnoty, konkrétně podle § 37 následovně:

Nejdříve vypočítá koeficient. Vzhledem k sazbě daně ve výši 19 % jej vypočítá jako:

a zaokrouhlí jej na 4 desetinná místa na 0,1597. Tímto koeficientem pak vynásobí částku uvedenou na paragonu (5 200 Kč) a dostane daňovou povinnost, tedy 

0,1597×5 200 = 830,44.

Tuto daňovou povinnost pak může kupující zaokrouhlit na desetihaléře či padesátihaléře, popř. nechat uvedenou v haléřích.