Zatímco drtivá většina podnikatelských odvětví už funguje bez zásadních omezení, činnost festivalů je stále velmi utlumena především stále platným omezením pořádání hromadných akcí. Čím déle tato omezení potrvají, tím déle pro ně potrvá návrat k normálu.
Co se dozvíte v článku
Je to jako zavření provozovny na roky
Pořádání hudebního festivalu je celoroční činnost – ve chvíli, kdy jeden festival končí, jeho následující ročník je už v plné přípravě. Opatření vlády festivalům de facto na rok zakázala činnost, přičemž se to dozvěděli až v polovině tohoto roku. Nejpalčivějším problémem jsou tak náklady, které pořadatelé v dobré víře vynakládali na přípravu letošních ročníků. S ohledem na to, že jsou veškeré příjmy pořadatele hudebního festivalu podmíněny tím, že proběhne těch několik málo dní v roce samotného festivalu, musejí teď pořadatelé velmi složitě hledat, jak výše uvedené náklady pokrýt. Situaci zároveň rozhodně nepomáhá nejasný výhled, a především absence jakékoliv koncepce, jak budou vládní orgány postupovat v budoucnu z hlediska epidemiologických opatření,
dodává Marek Vohralík, výkonný ředitel festivalové asociace FESTAS.
Pro většinu společností, co pořádají velké letní open-air festivaly, tyto akce představují drtivou většinu obratu (často v řádech desítek miliónů korun). Je obrovský rozdíl mezi tím, když vám festival proprší, ale proběhne a mezi tím, kdy je úředně zrušen. Neuskutečnění festivalů znamená fakticky uzavření podniků na jeden rok. Přitom musíte platit provozní výdaje, náklady na personál, plnit dlouhodobé smlouvy apod. Ruku na srdce, kolik podnikatelů by tohle dokázalo,
zamýšlí se Jan Halík, jednatel společnosti Westmusic pořádající festivaly Pekelný Ostrov nebo ChodRock Fest.
Nejtěžší bylo čekání
Organizátoři festivalů se shodují, že čekali co nejdéle to šlo, dokud nebude legislativně rozhodnuto, že se akce takového typu nebudou moci uskutečnit. Pokud by se stalo, že by festival zrušili, a nakonec by mohl proběhnout, nemohli by se odvolávat na vyšší moc. Nejtěžší v této situaci bylo zastavit práce na přípravách festivalu a začít s jeho přesunem, což je náročné hlavně pro booking interpretů a také pro marketing. Obecně jsme se na tom všichni vcelku „zapotili“ a zároveň něco nového přiučili,
popisuje Matyáš Ožana z Beats For Love.
Podobně vyčkávali s přesunem také pořadatelé festivalu Brutal Assault. S ohledem na mezinárodní skladbu návštěvníků jejich festivalu je pro ně také velmi podstatné otevření hranic a vzdušného prostoru nejen v rámci Evropy, ale i zámoří. Bez těchto předpokladů je prakticky nemožné festival uspořádat, neboť řada vystupujících umělců i návštěvníků festivalu k nám putuje ze zahraničí,
dodává Martin Brzobohatý, jeden ze dvou hlavních pořadatelů.
Ten dále popisuje, že pak bylo nejtěžší optimalizovat náklady a procesy tak, aby dokázali přežít s výpadkem příjmů s výhledem na 12 měsíců. Podařilo se jim zachovat všechna pracovní místa, ale museli omezit nebo přesunout řadu plánovaných investic a projektů, které chtěli představit návštěvníkům festivalu Brutal Assault u příležitosti jeho 25. výročí. Pro pořadatele festivalu Ostrava v plamenech bylo podle Petra Šišky z Petarda production nejtěžší najít nový termín akce a sladit ho se všemi účinkujícími z letošního ročníku tak, ať návštěvníkům mohou i v novém termínu nabídnout slibovaný program.
Festivalům jsme se věnovali v souvislosti s EET v článku EET na festivalech a koncertech? Test odhalil velké slabiny
Pojistka by stála víc než celý festival
Existuje několik málo pojistných produktů, které pojišťují rizika spojená s pořádáním hudebních festivalů, ale u nás působící pojišťovny tento produkt ve své nabídce nemají. Festivaly tak musejí využívat pojištění velkých globálních pojišťoven, ale toto pojištění je velmi nákladné a ne každý festival si jej může dovolit. Pojistka proti zrušení festivalu by pořadatele stála víc než celý festival, a to si asi nikdo v době, kdy je nadlidský výkon sehnat finanční partnery, nemůže dovolit,
podotýká Petr Šiška. Navíc i tyto globální pojišťovny v naprosté většině případu nepojišťují riziko globální pandemie. Jan Halík prozrazuje, že se z veřejných zdrojů dočetl, že pojistku proti pandemiím měl britský All England Club (pořadatel Wimbledonu).
O pojištění a koronaviru najdete více v článku Pojištění přerušení provozu je v této situaci na nic. Pojišťovny zvažují změny
Hudební festival je jako puzzle
Hudební festival je jako skládanka puzzle s mnoha tisíci dílky, které představují právě jednotliví dodavatelé. A zároveň festivaly vytváří poměrně rozsáhlý ekosystém. Současná situace dopadá velmi tvrdě na všechny součásti této skládanky a všichni se snažíme najít společnou cestu „z toho ven“,
doplňuje Marek Vohralík. Náklady jsou tak obrovské – kromě honorářů interpretů, mezi největší patří mzdy zaměstnanců a externistů a různé pronájmy kancelářských či skladovacích prostor. V rámci Beats For Love se s interprety snaží domluvit na přesunu na příští rok a se spoustou z nich už mají podepsány nové smlouvy. Pořadatelé se zatím nesetkali s tím, že by se nešlo s někým domluvit. Všichni situaci chápou a jsou také zasaženi stejným problémem. Jsme moc rádi, že všichni pro toto mají stejné pochopení a děkujeme za to,
říká Matyáš Ožana.
Společnost Westmusic ve smlouvách myslela na vyšší moc. Takže kde jsou ve vztazích v pozici dodavatele (většinou pro stánkaře), žádné storno poplatky platit nemusí a pouze vrací stánkařům vybrané rezervační zálohy – pokud nechtějí prodloužit smlouvy na další rok. Horší je to podle Jana Halíka ve vztazích, kde jsou jako odběratelé. Ve většině případech se také domluvili, protože se jedná o dlouhodobé a dobré obchodní vztahy. Bohužel neurčitý postup ze strany Vlády ČR a dlouho trvající nejistota to fakticky dost zdražovala. Přitom zbytečně. U našich sousedů přišla jednoznačná legislativní opatření mnohem dříve. Často doplněná o okamžitou přímou podporu,
podotýká.
Festivalu Brutal Assault se s přesunem festivalu na rok 2021 podařilo převést i většinu již uhrazených záloh na příští rok. Ty se týkaly především zaplacených záloh za vystoupení, produkční náklady, hotely, dodávky techniky apod. V podstatě se všemi dodavateli jsme se domluvili na přesunu veškerých činností na příští rok. Zůstaly nám tedy v podstatě „pouze“ náklady na mzdy, pronájmy a režie spojené s provozem kancelářských a skladovacích prostor,
vyjmenovává Martin Brzobohatý. Statisícové zálohy za účinkující jsou u ledu až do konání akce, peníze za reklamu, produkci, cestovné, telefony vám nikdo nevrátí a ostatní technické složky musí počkat rok na konání akce,
shrnuje Petr Šiška.
Pomoc od státu?
Festivalová asociace bezprostředně po vypuknutí krizové situace oslovila všechny státní orgány (Ministerstvo kultury ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR), pod jejichž pravomoc hudební festivaly spadají. Bylo jim jasné, že pro tyto instituce musí připravit zcela jasná data a podklady, které přesně podloží dopady opatření na tuto oblast. Zároveň zformulovali celkem 6 klíčových potřeb festivalových pořadatelů k přežití současné krize. Jsem rád, že se nám již podařilo všechny tyto požadavky buď prosadit, nebo už mají alespoň zcela reálný podklad a jejich dotažení očekáváme v nejbližších týdnech. Tím ale samozřejmě naše práce nekončí,
dodává Marek Vohralík.
Opatření je podle něj potřeba rozdělit na ta, která řeší aktuální situaci, a na ta, která pomohou celý trh restartovat, až krize skončí. Pro řešení stávající situace je potřebná státní finanční pomoc, která pomůže pořadatelům uhradit pouze ty náklady, které marně a v dobré víře vynaložili k přípravám festivalů, které vláda v rámci epidemiologických opatření zakázala. V současné chvíli připravuje MPO záchranný balíček právě pro nedotovanou kulturu, do kterého spadne i velká část pořadatelů hudebních festivalů. Koncepce této pomoci je poměrně hodně omezena, například hradí pouze 50 % marně vynaložených nákladů, ale i za to jsme samozřejmě vděční,
prozrazuje. K opětovnému nastartování po krizi by měla pomoci také nižší sazba DPH na vstupenky, o které jsme psali zde: Od července klesá DPH na 10 % na další služby, zavádí se i loss carryback.
Matyáš Ožana uvádí, že se státní programy snaží využívat a doufají, že je v tom stát nenechá. Jejich ztráty jsou nyní v řádu 10–15 milionů korun a peníze z prodaných vstupenek použili na uhrazení záloh honorářů. Podobně náklady z prodaných vstupenek vykrývají také pořadatelé Brutal Assault, kteří věří, že s jistou mírou optimalizace příští rok neskončí v červených číslech. V rámci programů od státu částečně využili „pětadvacítku“. Na jiné programy jsme prozatím nedosáhli a toto postihlo celý segment „nedotované kultury“. Čekáme, jak dopadnou jednání s MPO, neboť je to v tuto chvíli jediný příslib podpory od státu. Ministerstvo kultury pro nás žádnou podporu nevyjednalo,
popisuje situaci Martin Brzobohatý.
Jan Halík ohledně Ministerstva kultury ČR zmiňuje, že sice představilo program pro záchranu, ale je zde naprosto zvrácená podmínka, že žádat může pouze ten, kdo již od ministerstva v posledních třech letech dostal. Ti, co si tedy doposud na sebe uměli vydělat sami, mají prostě smůlu. To se pochopitelně netýká nejen většiny festivalů, ale i např. soukromých divadel,
dodává. Petr Šiška v závěru zoufá, že na organizátory akcí nikdo nemyslel a žádná pomoc nepřišla. Ba naopak jsme byli nuceni vrátit 50 % grantu městu, bez ohledu na to, že peníze byly utraceny a jsou utopeny v zálohách kapel. Jsem zvědav, jak si organizátoři akcí a festivalů povedou v příštím roce, a všem držím palce,
uzavírá.