chvíli jsem dělala u podnikace, který na výplatní pásce uváděl jen povolený počet hodin a přesčasy házel do osobního ohodnocení. Bezpečnostní přestávky pro něj bylo sprosté slovo, bezpečnost práce obecně neřešil a neřeší, nějaké benefity jsou zbytečné. Fluktuace u něj byla a je neskutečná. Pracovní doba taky. Rozešli jsme se korektně. Já mu vyjmenovala veškerá porušení zákoníku práce a porušování bezpečnostních předpisů, on mi doplatil co mého bylo a punktum. Soudit nemělo se cenu, strejda Google má paměť jak slon a prozradil minulost proběhlých sporů. Jede v nezměněné zaměstnanecké politice dál a prochází mu to.
Šel čas a já sama se stala zaměstnavatelem a zjistila, že sehnat zaměstnance na legální smlouvu je výkon bezmála nadlidský. Půl roku jsem vozila práci cca sedmdesát kilometrů vzdálenému zaměstnanci. To byla ekonomicky sebevražedná mise. Dodnes se mi nepodařilo sehnat nikoho v blízkém okolí pro pomocné práce - fyzicky nenáročné a vykonávané v teple a pod střechou - kdo by byl ochoten pracovat na řádnou smlouvu. Bez smlouvy a výplata za daný den hned na ruku - joj, to je tlačenice. Žiju v regionu s celkem setrvale vysokou nezaměstnaností.
Tak vono to nebude černobílý.
Osobně bez smlouvy zaměstnat odmítám.