Finanční správa nerespektuje u zajišťováků judikaturu soudů, říká daňový expert

Ukázkovým příkladem je případ firmy Eurobit Group. Finanční správa navíc argumentuje tím, že rozhodnutí NSS je závazné jen v daném konkrétním případě a zpochybňují judikáty v obdobných věcech. A to je samozřejmě špatně, protože precedenční závaznost rozhodnutí nejvyšších soudů byla mnohokrát konstatována, a to jak NSS, tak Ústavním soudem, uvádí v rozhovoru pro server Podnikatel.cz Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní a poplatků Komory daňových poradců ČR.

Zneužívá finanční správa zajišťovací příkazy, anebo jde o mediální bublinu a platí, co tvrdí finanční správa, že se jedná o mimořádný prostředek, se kterým pracuje obezřetně a účelně?

V Komoře daňových poradců nepoužíváme termín „zneužívá“, to je příliš silný termín, ale používáme termín „nadužívá“. A nadužíváním myslíme situaci, kdy úřady vydají zajišťovací příkaz na začátku důkazního řízení, respektive na začátku daňové kontroly nebo postupu pro odstranění pochybností. V některých případech se zajišťováky vydaly dokonce ještě před zahájením těchto kontrolních mechanismů. Velmi často se přitom nejedná o žádný daňový podvod, ale o klasický hmotněprávní spor o výklad daňového zákona. Namísto toho, aby se nejdříve vedl spor o výklad hmotného práva a v případě, že spor nedopadne pro subjekt dobře, se zahájilo řízení o zaplacení doměřené daně, tak proces probíhá obráceně. Nejprve se daň zajistí a jsou prováděny kroky k výběru daně a teprve následně se zjišťuje, z jakého důvodu bude daň stanovena nebo doměřena.

Zajišťovací příkazy rozhodně své místo mají, jsou potřebným institutem, ale jde o krajní prostředek a měly by být užívány jen v krajních případech, kdy už není jiný způsob, jak zajistit stávající majetkové hodnoty na úhradu budoucí daně. Jejich využití má přijít zejména v případech, kdy je na první pohled zřejmé, že se jedná o daňový podvod. Nebo když je zřejmé, že stanovená daň nebude moci být vybrána, jelikož dochází k převodu podnikání a rozprodeji majetku. Takže o zneužívání bych nehovořil, ale lze dokladovat, že dochází k nadužívání.

Takže pracuje finanční správa se zajišťováky „účelně a obezřetně“, jak sama tvrdí?

Lze dokladovat judikaturou správních soudů, že existují případy, kdy soudy rozhodly, že byť zde možná existují důvody nebo přiměřená pravděpodobnost, že daň bude stanovena, tak v dané situaci v daný okamžik neexistují důvody, aby daň byla zajištěna a vybrána hned na začátku řízení. Těchto případů jsou řádově desítky. Jde klasicky o případy subjektů, které, pokud jim bude daň stanovena, ji budou schopny zaplatit nebo nabídnout nějakou jistotu, že daň bude zaplacena. V těchto případech, a to uvedly i soudy, bylo vydání zajišťovacího příkazu příliš razantní vůči charakteru dané situace.

Mluvíte o desítkách případů. Víte, kolik sporů o zajišťovací příkazy se nyní nachází u soudů?

Ministerstvo financí předložilo minulý týden na vládu materiál, kde uvádí celkem 112 případů. K dnešnímu dni tak máme 112 nerozhodnutých sporů. Je vidět, že ruku v ruce s tím, jak se zvýšil počet vydávaných zajišťovacích příkazů, se zvýšil i počet žalob.

Osobně si vedu i seznam rozhodnutí, která byla v souvislosti se zajišťovacími příkazy vydána a která skončila vítězstvím daňového subjektu. Těch eviduji více, než uvádí statistiky ministerstva financí a finanční správy, konkrétně 23. My si s nimi nerozumíme asi v jedné věci. Například u společnosti Eurobit Group, kde soud rozhodl v její prospěch, sice finanční správa nepodala kasační stížnost, ale postupovala tak, že zajišťovací příkaz v rámci odvolacího řízení „opravila“. Krajský soud totiž zrušil rozhodnutí o odvolání a Odvolací finanční ředitelství (OFŘ) rozhodnutí vydalo znova a toto nové rozhodnutí se stalo znovu předmětem soudního přezkumu.

Případ firmy Eurobit Group je vůbec zajímavý. Z protokolu u Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá, že firma namítá podle judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) Škuta, že rozhodování o zajišťovacích příkazech je pro finanční správu přísné a že jde o rozhodování na jeden pokus. Soudy totiž říkají, že buď uděláte odůvodnění zajišťovacího příkazu napoprvé správně a obstojí, anebo jej pořádně neuděláte a soudy by pak neměly rušit jen rozhodnutí OFŘ, ale i samotný zajišťovací příkaz, tak aby byl konec řízení.

Jak se lze dočíst z protokolu, tak zástupce OFŘ uvedl důvody, proč OFŘ nerespektuje judikaturu. V podstatě argumentuje tím, že nešlo o rozhodnutí rozšířeného senátu a že se daným judikátem neřídí ani samotné krajské soudy. Zástupce finanční správy v protokolu též uvedl, že „daný judikát NSS lze považovat pouze za názor, který určitým způsobem usměrňuje zásady daňového řízení…“

Jenže po případu Škuta již platí, že pokud soud zjistí, že vydání zajišťovacího příkazu bylo chybné, ruší kromě rozhodnutí OFŘ i samotné zajišťovací příkazy. Tohle je ukázkový příklad, kdy finanční správa nerespektuje judikaturu NSS a čeká, až soud vše zopakuje pětkrát nebo sedmkrát a pak se teprve přizpůsobí. Finanční správa navíc argumentuje tím, že rozhodnutí NSS je závazné jen v daném konkrétním případě a zpochybňují judikáty v obdobných věcech. A to je samozřejmě špatně, protože precedenční závaznost rozhodnutí soudů byla mnohokrát konstatována, a to jak NSS, tak Ústavním soudem.

Finanční správa je velmi sebevědomá ve svém konání a nechce se nechat přitlačit ke zdi judikaturou mimo případy, kdy vysloveně musí. Nicméně zpátky k Eurobit Group, před několika dny soud i napodruhé rozhodl opět ve prospěch firmy a rozhodnutí OFŘ, tentokrát včetně zajišťovacích příkazů, zrušil.

Je v tomto například rozdíl mezi jednotlivými krajskými finančními úřady, co se přístupu k zajišťovacím příkazům týče?

Ministerstvo a finanční správa prezentovaly systém, v rámci něhož dohlíží na vydání zajišťovacího příkazu více než deset párů očí. Myslím, že dneska je systém natolik kontrolovaný a centralizovaný, že neshledávám rozdíly mezi jednotlivými úřady. Finanční správa je řízena přísným subordinárním způsobem a o všem podstatném se v tomto směru rozhoduje spíše nahoře než dole a nižší články dole jsou pouhými vykonavateli.

Mají prohry finanční správy u soudů nějaký společný prvek? Dá se vysledovat nějaké pochybení, které se opakuje a je tedy systémové?

Můžeme je rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou podnikatelé, kteří se zabývali dovozem pohonných hmot (PHM) ze zahraničí, a zde zajišťovací příkazy byly postaveny na hmotněprávní otázce – na sporu o místo zdanitelného plnění. Finanční správa tvrdila, laicky řečeno, že pouhým naložením PHM na dopravní prostředek v zahraniční rafinérii přešlo právo nakládat se zbožím jako vlastník na vlastníka dopravního prostředku, pokud to byl zároveň obchodník, anebo na toho, kdo přepravu organizoval a následně s PHM obchodoval. Na základě námitek daňových subjektů ale NSS řekl, že to je příliš zjednodušený pohled na věc. NSS konstatoval, že hmotněprávní otázka nebyla vyřešena správně a že nebyla stanovena přiměřená pravděpodobnost doměření daně a z toho důvodu zajišťováky zrušil.

Pak je zde druhá skupina subjektů, kde soudy v rámci rozhodování připouštěly, že je doložená přiměřená pravděpodobnost budoucího stanovení daně, ale že nejsou oprávněné obavy o budoucí úhradu daně. Že se tedy může stát, že někomu bude doměřená daň, ale že to neznamená, že se nemá počkat na konec řízení a potom standardním způsobem vypořádat doměřenou daň, ať už zaplacením okamžitě nebo třeba ve splátkách.

Zlomový rozsudek v tomto ohledu byl případ Českomoravské olejářské, kdy NSS řekl, že vydání zajišťovacího příkazu se musí opírat o dva důvody. O přiměřenou pravděpodobnost budoucího stanovení daně a o odůvodněné obavy o její úhradu. A oba dva důvody musí být v odůvodnění zajišťovacího příkazu uvedeny a prokázány a přitom je možné, že jeden silnější důvod znamená, že druhý může být o něco slabší.

Pokud je tato doktrína aplikována na případy zjevných daňových podvodů, tak soudy říkají, že prokázané zapojení do podvodného řetězce je samo o sobě dostatečným důvodem pro vydání zajišťovacího příkazu a že už v takovém případě není nutné úplně dopodrobna zkoumat odůvodněnou obavu o úhradu daně. To má svoji logiku a proti tomu nic nenamítám. A z druhé strany, může zde být nízká pravděpodobnost doměření daně, ale pokud je vyvážena tím, že jsou zjištěny skutkové okolnosti, které svědčí o tom, že subjekt se majetku zbavuje, že dochází k převodu obchodních podílů, tak tyto okolnosti mohou být samy o sobě důvodem pro vydání zajišťovacího příkazu.

Obecně finanční správa prohrála ty případy, kdy jeden důvod byl moc slabý a druhý neexistoval nebo nebyl extra silný. Například u ČSAD Jihotrans. Jde o velkou dopravní společnost na jihu Čech, která zabezpečuje dopravní obslužnost. Jihočeský kraj si od ní objednává, zjednodušeně řečeno, aby vozila lidi do práce, a protože tento byznys je ztrátový, kraj firmě doplácí. Je úplně iluzorní si myslet, že by zrovna tato společnost byla zapojená do daňových podvodů. Navíc tato společnost, když se podíváte na její ekonomické výkazy, tak v roce vydání zajišťovacích příkazů měla zhruba dvoumiliardové jmění a dosahovala zhruba dvoumiliardového obratu. A finanční úřad tvrdil, že jí bude doměřena daň v řádech několika desítek milionů korun, a to na základě toho, že i tato firma jezdila pro pohonné hmoty do zahraničí.

V tomto případě byl vydán zajišťovací příkaz, nešlo o podvod a společnost navíc byla dostatečně silná, že i kdyby spor právně prohrála, tak pro ni nebude problém, aby doměřenou daň zaplatila. A to je ukázkový příklad, kdy vydání zajišťováku nebylo vůbec namístě. A firma již uspěla u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Je sice podaná kasační stížnost a nikdo nemůže stoprocentně říci, jak to dopadne, vsadil bych si ale, že finanční správa u NSS neuspěje.

Problematika zajišťovacích příkazů na serveru Podnikatel.cz:

• Daňoví poplatníci zřejmě zaplatí kvůli zajišťovákům miliardu korun
• Další soud a další prohra finanční správy ve sporu o zajišťovací příkazy
• Ministerstvo se snaží „vybrušovat“ ze změn u zajišťováků, realitě navzdory
• Odborníci a podnikatelé volají po změně zajišťováků, Schillerová ji přislíbila
• Finanční správa otáčí, změní metodiku ke kritizovaným zajišťovacím příkazům
• Pilný zaútočil kvůli zajišťovákům na novináře. Jsou prý hybridní hrozbou
• Pokud úřady „klekly“ neprávem „jen“ na 19 firem, pak zajišťováky raději zrušme
• Jak změnit zajišťovací příkazy, aby nelikvidovaly poctivé podnikatele?
• Šéf finanční správy opět zaútočil, dehonestoval odborníky a pohrál si s čísly
• Co podnikatel, to zloděj. Smutné představy vedení ministerstva a finanční správy
• Zajišťovací příkazy na Europrint? Tiskárna je nyní v insolvenci
• Berňák mohl promluvit: FAU byla zapojena do řetězového podvodu s DPH
• Soud zrušil další zajišťovací příkazy na firmu FAU, tentokrát za 340 milionů Kč

Nedávno se medializoval i případ Naryner Construction, kde finanční správa prohrála, ale odmítla prý peníze nejprve vrátit a vrátila je teprve na konci listopadu. Je toto možné a má finanční správa nějaký termín, dokdy musí peníze vrátit?

Správní soudnictví je postavené na presumpci správnosti rozhodnutí krajských soudů, rozsudek krajských soudů je tak pravomocný poté, co je doručen účastníkům řízení. Podaná kasační stížnost opravdu nemá odkladný účinek. Pokud krajský soud zrušil jak rozhodnutí OFŘ, tak zajišťovací příkaz, finanční správa by měla peníze vrátit na základě žádosti. Pokud je podána žádost, začíná běžet lhůta 30 dní. Finanční správa má pak jedinou možnost co udělat, pokud nechce peníze vrátit. V té lhůtě musí podat kasační stížnost a souběžně žádost o odkladný účinek kasační stížnosti, jelikož NSS může kasační stížnosti přiznat odkladný účinek.

Tuto žádost podala finanční správa, alespoň co já vím, ve dvou případech a ani jednou jí nebylo vyhověno. Šlo o spory s firmami VHS Ropa Plus a FAU. Jak totiž upozornil NSS, stát hospodaří s rozpočtem ve výši nějakého 1,2 bilionu korun a pár desítek či stovek milionů korun je pro něj zanedbatelná újma v porovnání s újmou, která vzniká druhému subjektu, protože pro firmy jsou to likvidační částky. Finanční správa sice zkoušela argumentovat, že existuje veřejný zájem na výběru daní, ale podle NSS to samo o sobě nestačí.

Předpokládám, že se dají očekávat dříve nebo později soudy o náhradu škody. V řadě případů totiž zajišťovací příkazy znamenaly insolvenci a konec firmy. Rozhodoval už soud o nějakém takovém případu? A dokážete odhadnout, o jak vysoké částky bude moct ČR přijít?

To odhadnout nedokážu. Zajišťovací příkazy bývají vydávány při řízení o stanovení daně. Takže pak subjekty, jako třeba Českomoravská olejářská, které vyhrály spor o zajištění daně, nyní vedou spor o stanovení daně. Nemají se tak ještě čeho domáhat, protože nejprve musí dovést do konce druhý spor, aby bylo vidět, že zajišťovací příkazy i stanovení daně bylo špatně, a potom se teprve mohou domáhat nějaké škody. Určitě se spory o náhradu škody povedou, ale budou teprve eskalovat.

Takže jde o běh na dlouhou trať. Může se stát, že od nesprávného vydání zajišťovacího příkazu až do odškodnění proběhne třeba 10 let?

I to je možné. Nejprve dojde k vydání zajišťovacího příkazu, pak je okamžik stanovení daně, pak odvolací řízení ve věci stanovení daně, pak máte rozhodování krajského soudu v prvním stupni, pak NSS v prvním stupni, který může vše vrátit do odvolacího řízení. Bude znova startovat odvolací řízení, které může skončit stejným matematickým výsledkem, ale jiným důvodem, tím pádem je vydáno nové rozhodnutí o odvolání, které míří znova na krajský soud, a pak může ještě následovat kasační stížnost. Tento proces může klidně trvat osm let, a teprve když máte v ruce pozitivní rozhodnutí správního soudu, můžete jít k civilnímu soudu žádat o náhradu škody.

Tam se ale vracíte v podstatě na začátek. Žalujete Českou republiky u obvodního soudu pro Prahu 1, odvolací řízení probíhá před Městským soudem v Praze, přičemž mimořádným prostředkem je dovolání k Nejvyššímu soudu. Toto klidně může trvat další tři nebo čtyři roky. Dohromady tak může jít o 10 nebo 12 let a některé subjekty se toho tak nedožijí, a to jak právnické, tak i fyzické osoby.

My v Komoře daňových poradců ČR se proto zamýšlíme nad návrhem, aby se, podobně jako v trestním řízení, s konečným rozsudkem rovnou rozhodovalo o náhradě škody. Tím by se řízení zkrátilo a zefektivnila se reparace škod, které byly spáchány postupem státu. Náhrada škody totiž nemá jen matematický rozměr, ale i časový rozměr. Nechceme, aby se stávalo, že náhrada škody bude In memoriam.

Druhá část rozhovoru: Finanční správa pokračovala v exekuci, i když firma soud vyhrála, říká expert