Hru na sílu začal už kdysi jistý ing. Žežulka, který si nyní hraje na ombudsmana podnikatelů. Kdo něco o fungování finanční správy vědí, nemůže jim ujít, že to byl právě Žežulka, kdo začal masivněji nutit k používání zajišťovacích příkazů, policejních metod a hlavně k opouštění klientského přístupu, který se u finanční správy tak nějak zažíval. Bohužel - tehdejší generální ředitel Knížek nedokázal úplně Žežulku v jeho mocichtivých hrátkách ukočírovat a tak ho nakonec Žežulka na jeho židli s požehnáním Babiše, který si z něj udělal agilního Viktora Čističe, vystřídal. Už Žežulka prohloubil neblahý personální trend, který se vleče až do dneška, že do funkcí ve finační správě nejdou lidé odborně erudovaní, ale spíš servilní anebo ti, co si to zasloužili jinak - Žežulka třebas na místo jednoho ředitele odboru, kterého neměl rád, jmenoval svou milenku, se kterou párkrát vyzkoušeli kvalitní výrobu jednoho nábytku, který stojí v ložnici a v dalších případech na místa ředitelů odvolaných a nebo odejitých, jmenoval lidi sevilní a bez názoru. Ostatně nynější náměstkyně Schillerová vděčí za kotvu vzhůru právě Žežulkovi a větší část sekčních ředitelů Generálního finančního ředitelství též. To se pak Žežulkovi dobře hraje na odbojáře a ochránce utlačovaných, když mu je většina lidí na Generálním ředitelství dodneška zavázána za své židle. A Janeček? Ten jen žije z toho, že se stal rychle šéfem organizace o 15 000 zaměstnancích, ač předtím s bídou ukočíroval svých 5 na oddělení. Ale dneska vážení opravdu nejde o kvalitu a odbornost, ale JEN O TO, abyste nikomu nepřekáželi, byli dostatečně servilní a hlavně všem, co jsou nyní u koryta DOBŘE POSLOUŽILI a to nynější management nejen ve finanční správě zvládá díky služebnímu zákonu na výbornou.