Začíná to maličkostmi. OFŘ prohraje u krajského soudu a obratem dá tzv. „bianco“ kasační stížnost. Nikoli z mimořádných důvodů, ale úmyslně, jako systém. Metod má ale hned několik.
Finanční správa zahlcuje soudy
V minulém článku jsem ukázal, jak finanční správa šikanuje občany prostřednictvím elektronických tiskopisů, jak za to vybírá pokuty a jak nakonec sama díky tomu ani nevybírá daně. Během chvíle na něj finanční správa zareagovala. Vnímavému čtenáři jistě neuniklo, že zde anonym FS vlastně potvrdil všechno, co bylo napsáno – že formuláře trousí po webu, ale to není katastrofa, protože jsou zabezpečeny. A hlavně, že oni za tento stav nemohou, protože prostě nemají v žádném zákoně zmocnění vydávat vyhlášky o formulářích (jak to mají všechny ostatní resorty).
Finanční správa zde tak (tiše, diplomaticky, jaksi mezi řádky) obviňuje Parlament ČR (asi především poslance), že těch šest let prostě nic nedělají, když jim toto zmocnění doposud nedali do zákona. Poněkud mi ale uniká, co tedy dělá jejich vlastní legislativa, proč hlava nehlava prosazují do daňového řádu úplně zbytečný nový § 8 odst. 4 (viz sněmovní tisk č. 206, část šestá) a tohle tam opět není. Je v tom záměr.
Finanční správa se ve svém článku ohání tím, že jen Ústavní soud ČR to může zrušit a velmi dobře ví, jak dlouho to trvá, než se občan dostane se svou věcí až k Ústavnímu soudu. Proto cílevědomě pracuje na tom, aby řízení před správními soudy trvalo co nejdéle. Dnes si ukážeme, jaké metody volí, aby co nejvíce zahltila soudy a ztížila tak občanům přístup ke spravedlnosti.
Začíná to maličkostmi. OFŘ prohraje u krajského soudu a obratem dá tzv. „bianco“ kasační stížnost. Nikoli z mimořádných důvodů, ale úmyslně, jako systém. Pohrdání Nejvyšším správním soudem už došlo tak daleko, že už rovnou soudu oznamují, že zákonná lhůta dvou týdnů je nezajímá a že oni si to dopíší tak do měsíce nebo dvou.
Finanční správa si oblíbila „akce“ a „kampaně“
Dalším takovým jevem jsou „akce“ nebo „kampaně“. Donedávna jsme všichni krváceli ze zadržovaných nadměrných odpočtů u DPH. Jakmile soudy přiznaly náhradu úroků (známý rozsudek „Kordárna“) a úroky se nakonec zavedly i přímo do zákona, tento problém skoro vymizel. Jen to potvrzuje, že u zadržování nadměrných odpočtů nikdy nešlo především o ochranu před krácením daně, ale výhradně a jen o vylepšování salda státního rozpočtu před koncem roku a případně taky nátlakový nástroj na podnikatele.
Podobně jiná témata – nebo opravdu není nikomu (novinářům nebo soudcům) divné, že jeden rok máme všichni „švarcsystém“, druhý rok všichni podvádějí na kolotočových a řetězových podvodech, pak zase „letí“ zajišťovací příkazy a teď zase všichni podvádí na projektech vědy a výzkumu. Opravdu se celá republika domluvila a všichni šli do těchto projektů jen proto, aby odřeli stát na daních? A opravdu všichni nemají „prvek novosti“ nebo rovnou celý projekt, protože na něm je datum 1.1., a to přece byl státní svátek, tak to jej nikdo nemohl vytvořit? Nikoli, skutečnost je jiná.
Někdo „vymyslí“ metodiku, jak z určité skupiny vybrat ještě více daní, a pak se to plošně doměří u všech. A basta – „všeci kradnú“. A jak to souvisí s justicí? Jednoduše. Z občanů se stává armáda nevinných, kteří jsou proti své vůli donuceni jít se soudit, ačkoli jim to je z podstaty a z povahy odporné. Zastupuji už skoro devět let jednoho bývalého podnikatele – fyzickou osobu. V jeho věci bylo to prvotní rozhodnutí finančního úřadu jednou zrušeno, a to tehdy ještě Finančním ředitelstvím v Ostravě. Pak ale bylo vždy o trochu „opraveno a vylepšeno“. Krajský soud v Ostravě už jej zrušil třikrát a třikrát správnost jeho postupu potvrdil i Nejvyšší správní soud.
No, a už tu máme další „opravu a vylepšení“ a budeme podávat v pořadí již čtvrtou žalobu. Abyste tomu správně rozuměli – jde o daň z příjmů za roky 2005 a 2006. Ano prosím, za daně před 12 lety. Skutečnost, že toto je vůbec možné, není nic jiného než týrání toho člověka, pro stát jde o drobné, které utratí jeden ministr za občerstvení na poradě, ale zaměstnává to opakovaně kromě nás těch 12 let i ty úředníky a soudy. Někdo prostě nemá rozum.
Úřady zahlcují soudy již vyřešenými problémy
Druhou technologií, jak OFŘ zahlcuje správní soudy, je „vyhnívání“ jasných, již rozhodnutých právních otázek v již podaných žalobách. Většina kampaní a akcí jede podle jednoho mustru, podle návodu, který OFŘ dává svým podřízeným kontrolním orgánům (že jde o systémové porušení zásady dvojinstančnosti, je sice evidentní, ale individuálně neprokazatelné). Díky tomu mají desítky, či dokonce stovky případů, které končí před soudem, takřka totožné důvody doměření a totožný obsah žalobních námitek. Právní otázky, které jsou v těchto žalobách, jsou přes kopírák stejné a dávno rozhodnuté těmito soudy a NSS.
Typicky třeba ony zajišťovací příkazy. Jak se zde uvádí, dobíhají případy z let 2013 až 2015, a OFŘ, namísto použití ust. § 62 o.s.ř. (tzv. uspokojení navrhovatele), tedy vydání nových rozhodnutí a napravení starých chyb, záměrně nechávají tyto staré spory ležet na soudě. Je to mimo jiné jeden z důvodů, proč je zahlcen Městský soud v Praze a daňové spory tam na řadu přijdou v řádu spíše let než měsíců. Asi největší neštěstí je skutečnost, že finanční úřady a OFŘ nemají schopnost argumentace. Určitě ne v rozhodnutí samém. Jinými slovy – napadená rozhodnutí jsou katastrofálně nepřehledná, nejasná, a pokud se vůbec objeví nějaká nová myšlenka, pak teprve ve vyjádření k žalobě.
I to je ale součástí taktiky. Nač plýtvat energií vůči adresátům rozhodnutí, postačí to jen u těch, kteří podali žalobu. Nezřídka je to tedy tak, že správní soudy, ty krajské, se fakticky stávají třetí odvolací instancí. Až teprve ony poprvé za správce daně ve svém rozsudku dopisují nějaké to právní odůvodnění. A Nejvyšší správní soud? Začíná být zahlcen. Dílo se tedy OFŘ zjevně daří. Už se do toho vložili i poslanci. Jenže je evidentní, že problém uchopili za ten poněkud nesprávný a kratší konec. Odmítání kasačních stížností je přesně to, oč finanční správě jde.
Je třeba posílit krajské soudy
Přitom řešení je evidentní a je úplně někde jinde. Je v posílení (zejména personálním) správních senátů krajských soudů. Nejsem vůbec zastáncem zvyšování počtu jakýchkoli úředníků, ale třeba ve finanční správě rostou a rostou. A počty soudců správních senátů nerostou, tedy alespoň ne přiměřeně. Podívejme se na různé statistiky. Třeba kolik správních soudců na počet obyvatel mají okolní země (Rakousko, Německo), jaký je poměr správních soudců v těchto zemích k ostatním soudcům jiných odvětví práva atd.
Dokud nebudou mít tyto správní soudy dostatek času, aby složité otázky výkladu práva mohly samy rozřešit napoprvé, dokud budou pro správní orgány (a u daní je to zcela zjevné) „třetí odvolací instancí“, která doplňuje chybějící odůvodnění, do té doby bude NSS přetížený. Navrhovaná poslanecká novela to nevyřeší, skoro se dá odhadovat, že věc ještě zhorší. Jenže je levná. Noví soudci jsou peníze z rozpočtu, navrhované řešení je „bezplatné“. Ke škodě práva, a občanů, kteří v toto právo věří a kteří nejsou stejní kverulanti jako stát. Možná by se měli poslanci zamyslet nad tím, jestli nemá mít finanční správa jen jeden pokus na soudě?
Jistě za tento nápad schytám tisíce nenávistných komentářů ze státní správy, ale mně prostě nepřijde normální, aby rozhodnutí orgánu II. stupně bylo třikrát zrušeno soudem. Proti armádě úředníků, v drtivé většině s právnickým vzděláním, s platy vyššími, než mám já, stojíme s klientem sami a oni prostě neumějí opravit své chyby, které jim jasně popíše v rozsudku jak krajský soud, tak Nejvyšší správní soud. Zde je opravdová chyba systému, to prostě nesmí být možné. Pokud už musíme vytvářet nová pracovní místa pro nové absolventy právnických fakult ve státní sféře, dejme je především těm soudům a nikoli na OFŘ a další úřady finanční správy. Tam se jejich mladé myšlení jen zkazí interními pokyny řady D a příkazy nadřízených. Jak je vidět, z našich daní platíme systém, který požírá sám sebe. Stát prostě nesmí být kverulant.
ČLÁNKY DO MAILU