V cloudu nemá podle mě co dělat ani účetnictví, ani citlivé dokumenty, ani EET, znamená to svěřovat informace o firmě cizímu podnikatelskému subjektu, nehledě na složitější přípravu na GDPR. Pokud firma jede všechno přes cloud a provozovatel cloudu v roli zpracovatele osobních údajů využívá externisty na IČO a ti dle GDPR taky spadnou do role zpracovatele osobních údajů, měl by mít provozovatel cloudu každého takového Ičaře extra odsouhlaseného správcem osobních údajů (firmou, co data ukládá do cloudu). To si nedokážu dost dobře připravit, dneska se Ičařů v každé IT firmě courá strašně moc.
Tak ono je celkem zajímavé, že to bylo uloženo jenom v cloudu dodavatele, bez jakékoli kopie dostupné uživateli. Když už, tak bych čekal primárně ukládání v otevřeném formátu např. na Gdrive pod účtem uživatele a pro nějaké zpracování dodavatelem jen readonly sdílenou složku pro něj. Nebo, když už by primární úložiště byl privátní cloud dodavatele, automatické kopírování všeho do cíle pod kontrolou uživatele.
data jsou dvojiho druhu - data ztracena a data, ktera teprve ztratite...
ad ztrata dat krachem poskytovatele - vzdy platilo "vojak se stara, vojak ma" a plati to i o firemnich datech, ktera nelze nikde koupit - takze zalohovat, zalohovat, zalohovat (a kontrolovat moznost obnoveni ze zalohy, neustale)
Kdybyste chtěli stejná data po kterékoliv firmě předtím, bránila by se, že jde o obchodní tajemství.
No a nyní má firma na výběr, poslat je povinně státu přímo, nebo ještě přes jednoho prostředníka.
Kdopak se o ta data asi postará lépe... Dokonce to mohl být záměr, získat taková data o cizí firmě od státu, může být těžší, nebo dražší...
Zajímavé je, že článek je o tom, že firma ke svým (!) datům nyní nemůže. Ne o tom, kdo k těm datům vlastně přístup měl a má nyní...