Firma majetek nevyváděla, ale mohla by, uvedl berňák a vydal zajišťovák

Jak upozornil Nejvyšší správní soud, že někdo v budoucnu něco udělá, nelze a priori vyloučit nikdy u žádného podnikatele. Vzhledem k tomu, že šlo o zajišťovací příkazy za více než 114 milionů korun, firma skončila v úpadku. Finanční úřad tak neoprávněně zlikvidoval firmu s desítkami zaměstnanců a dlouholetou historií.

Zajišťováky na 114 milionů korun firmu zlikvidovaly

Finanční správa prohrála další spor o zajišťovací příkazy. Tentokrát Nejvyšší správní soud zrušil zajišťováky za 114,5 milionu korun, kterými finanční úřad doslova zlikvidoval firmu Lija. Společnost přitom na trhu působila přes 20 let, měla miliardové obraty, desítky zaměstnanců, za dobu svého fungování zaplatila na dani z příjmů právnických osob cca 62 mil Kč a na DPH cca 550 mil Kč a neměla žádné nedoplatky vůči finančnímu úřadu anebo České správě sociálního zabezpečení.

Podle finanční správy se ale firma stala součástí podvodného řetězce a hrozilo, že bude muset vracet nadměrné odpočty DPH. Zároveň finanční správa vyhodnotila, že společnost nebude mít na úhradu daně dostatek prostředků. Za zásadní považoval finanční úřad to, „že nemovité věci ve vlastnictví stěžovatele jsou zatíženy zástavním právem banky v nominální hodnotě jistiny 100 000 000 Kč a nelze tedy očekávat, že by bylo možné provést exekuci prodejem nemovitých věcí stěžovatele s uspokojením byť jen částečně“. Ostatní prostředky (movité věci, finanční prostředky na bankovních účtech, zásoby, pohledávky) bylo podle finančního úřadu možné v relativně krátkém čase převést na jinou osobu, čímž by bylo zmařeno dosažení účelu zajišťovacích příkazů.

Firma namítala, že řádně plní své daňové povinnosti. Zároveň doplnila, že je standardní zavedenou obchodní společností v dobré ekonomické kondici, solventní, se schopností vypořádat se v rozumné době i s případnými doměrky na daňových povinnostech kolem sta milionů korun a přitom dále vykonávat podnikatelskou činnost, plnit obchodní závazky i zákonné povinnosti, úspěšně fungovat na trhu a nakonec být i z hlediska daňových výnosů státu trvalým přínosem. Nezodpovědný, zbrklý a přezíravý postup správních orgánů vedl k likvidaci prosperující firmy a významného zaměstnavatele v regionu, upozornila společnost.

Další případy zajišťovacích příkazů, které finanční správa vydala neoprávněně:

• A dost. Daňové řízení nemá sloužit k trestání podnikatelů, upozornil soud berňák
• Soud vlepil finanční správě další políček. V čem je rozsudek opravdu přelomový?
• Pokud úřady „klekly“ neprávem „jen“ na 19 firem, pak zajišťováky raději zrušme
• Zajišťovací příkazy na Europrint? Tiskárna je nyní v insolvenci
• Soud zrušil další zajišťovací příkazy na firmu FAU, tentokrát za 340 milionů Kč

Firma majetek nevyváděla, ale mohla by, řekl berňák

Ačkoli se Krajský soud v Ostravě přiklonil na stranu finanční správy, Nejvyšší správní soud (NSS) jeho rozhodnutí zrušil a dal za pravdu společnosti. Jak už po několikáté zopakoval NSS, aby mohl být zajišťovací příkaz vydán, musí se opírat o dva důvody. O přiměřenou pravděpodobnost budoucího stanovení daně a o odůvodněné obavy o její úhradu. A oba dva důvody musí být v odůvodnění zajišťovacího příkazu uvedeny a prokázány a přitom je možné, že jeden silnější důvod znamená, že druhý může být o něco slabší.

V případě firmy Lija souhlasil NSS s tím, že první důvod byl naplněn a že opravdu existovala dostatečně silná pravděpodobnost, že v budoucnu bude daň stanovena. NSS však odmítl druhou podmínky, že existovaly přesvědčivé a dostatečně silné důvody, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná nebo v této době bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi. NSS finanční správě především vytkl, jakým způsobem nedobytnost daně zdůvodnila. Podle soudu byly úvahy o nedobytnosti daně zcela nekonkrétní, nekonzistentní a neurčité a pro závěr o zajištění daně s okamžitou vykonatelností nedostačující.

Finanční správa totiž jako vysvětlení uvedla: Byť tomu v danou chvíli nic konkrétního nenasvědčuje, nelze vyloučit, že daňový subjekt LIJA a. s. v mezidobí od zahájení postupů směřujících k dodatečnému stanovení daňových povinností provede kroky směřující k vyvedení aktiv svého podnikání tak, aby je nebylo možné postihnout daňovou exekucí.

Nejvyšší správní soud k tomu konstatoval, že takovou skutečnost nelze a priori vyloučit nikdy u žádného podnikatele. Zároveň dodal, že tato spekulace bez jakékoli indicie o krocích, které daňový subjekt v tomto směru činí, či jsou zde okolnosti nasvědčující tomu, že tak činit bude, o konkrétních personálních vazbách na společnosti či osoby, na které by majetek vyvedl, nemůže obstát. To, že žádnou takovou indicii správce daně neměl, stvrzuje ostatně sám, pokud nejenže konstatuje, že daňový subjekt je momentálně v solidní likviditě aktiv, ale rovněž přiznává, že nic konkrétního nezjistil, co by zavdávalo důvody k tomu, že by stěžovatel činil jakékoli kroky ke „zbavení se“ majetku, uvedl v rozsudku NSS.

Úvahy finančního úřady neměly opodstatnění, určil soud

Podle soudu nesvědčily majetkové poměry firmy v té době o její nedobré ekonomické situaci stěžovatele a správce daně nepředložil žádné indicie o nepříznivém budoucím vývoji ekonomické situace ani objektivní okolnosti, které by naznačovaly, že dobrovolná úhrada daně je vyloučena. Očekávaná výše budoucí daňové povinnosti (tj. zajištěné daně) jistě není v poměru vůči majetku stěžovatele marginální, ale zároveň ani taková, kterou by daňový subjekt nebyl schopen při vynaložení jistého úsilí, byť i postupně, splnit. Není ostatně ani vyloučeno, aby svůj závazek vůči státu vyrovnal např. i za pomoci úvěru, pokud jeho vlastní prostředky aktuálně nestačí. Předpoklad správce daně o „neochotě“ stěžovatele daň zaplatit tak nemá žádné reálné opodstatnění, zkritizoval soud.

Soud také upřesnil, že ani skutečnost, že je firma součástí podvodného řetězce (je tedy naplněna podmínka, že daň bude skutečně stanovena), nemá žádnou souvislost s tím, zda je schopná daň zaplatit. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že za výše popsaného stavu věci, a při zohlednění skutečnosti, že stěžovatel je dlouhodobým nikoli zanedbatelným zavedeným podnikajícím subjektem se stabilní strukturou, vlastnící majetek v řádu milionů, s desítkami zaměstnanců, který dosud léta plnil své nikoli zanedbatelné daňové povinnosti, se správcem daně spolupracuje a svůj majetek neukrývá, ale rozmnožuje, nebyl namístě tak razantní postup správce daně, který zvolil, a jehož důsledkem bylo okamžité znemožnění podnikání a v konečném důsledku jeho likvidace, uzavřel NSS.