„Právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila.“ Tato věta, která se má stát pátým odstavcem § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, rozděluje politiky a dráždí právníky i podnikatele. Zatímco poslanci ji schválili, senátoři odmítli. Jak to s možností vyvinění firem bude, proto zatím není jasné. Pojďme se ale podívat na to, jaká je dnešní praxe a jak by mohl institut vyvinění fungovat.
Novinku do novely zákona prosadili poslanci ČSSD Marie Benešová a Jan Chvojka. A spočívá v tom, že by firma byla zproštěna trestní odpovědnosti v případě, že by vynaložila veškeré možné úsilí, aby zabránila spáchání protiprávního jednání. Jedním z nástrojů by měl byl etický nebo protikorupční kodex. Podle kritiků by se ale de facto jednalo o amnestii pro stíhané firmy. Nejde o změkčení, ale naprosto logickou reakci na to, jak je institut trestní odpovědnosti právnických osob ustanoven. Vyvinění je věc, která chyběla, už když ten zákon vznikal,
obhajuje svůj návrh poslanec Jan Chvojka. Zploštění výkladu na to, že pokud má firma etický kodex, tak není trestně odpovědná, je podle něj nesmysl. Ten může být jen jednou z forem, která by dokazovala, že firma dělala vše pro to, aby nekalostem zabránila.
Ačkoli takové ustanovení přijde běžné i ministrovi spravedlnosti z hnutí ANO Robertu Pelikánovi, který ale dodává, že je důležité, jak by fungovalo v praxi, novela v této podobě narazila v Senátu. Zmíněný paragraf kritizoval zejména sociálnědemokratický senátor a někdejší státní zástupce Miroslav Antl. Prosím, nechte jednat policii, státní zástupce, soud. Nechť oni zjistí, jak to je. Nenechte viníky unikat změnami v legislativě,
prohlásil Miroslav Antl s tím, že pokud by zákon prošel v podobě připravené poslanci, zastavily by se velké kauzy firem typu Metrostav nebo Agrotec. Obě totiž svůj etický kodex mají. Senátoři proto nakonec jím předložené pozměňovací návrhy podpořili a paragraf z návrhu novely odstranili. Zákon se znovu vrací do Poslanecké sněmovny. Otázkou zůstává, zda budou mít poslanci při dalším hlasování stejný názor jako letos v březnu. Pokud ano, senátní veto přehlasují.
Čtěte více: Nejenom pro pomluvu, firmy má jít trestat i za účast na sebevraždě
Kodex pro firmu nemusí být spásou
Na etický nebo protikorupční kodex se spoléhat nedá. A to ani dnes.
Zatím tedy můžeme jen teoretizovat. Ale některá fakta jsou jasná už teď. Patří mezi ně například to, že o tom, zda firma vyvinula veškeré úsilí, které po ní lze požadovat, aby odvrátila možné následky trestního jednání, rozhodují už před soudním řízením orgány činné v trestním řízení. Nestačí tedy mít etický nebo protikorupční kodex, protože v některých firmách je brán jako formalita a příliš se na něj nehledí. Řeší se zejména to, jak je obsah kodexu naplňován v praxi, jak jsou s ním seznámeni jednotliví lidé a jak je sestaven. A to ještě před tím, než se případ dostane k soudu. Na kodex proto není možné spoléhat ani dnes. Pokud právnická osoba účinně v praxi uplatňovala vhodnou formu etického kodexu, může se odpovědnosti, která by jí jinak vznikla na základě přičitatelnosti jednání jejich zaměstnanců, zbavit. Samotná existence kodexu ovšem nestačí, je nutné prokázat její účinné a soustavné uplatňování,
upozorňuje Thomas Rechberger, advokát a partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha.
Zákon existenci etických kodexů, corporate governance či dalších podobných dokumentů ve společnostech předvídá. Podle současného znění je možná liberace v případě fyzických osob vymezených v § 8 odst. 1 zákona. Jednání totiž právnické osobě nebude přičitatelné, pokud její orgány provedly taková opatření, která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména pak pokud provedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo učinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
Oproti současné podobě účinného znění zákona by přijetí navrhované změny spočívající v doplnění odst. 5 v § 8 představovalo významné rozšíření možnosti liberace, tedy neodpovědnosti právnické osoby za trestný čin. Přestože platná právní úprava obsahuje pouze omezenou možnost právnické osoby zbavit se trestní odpovědnosti a může se tudíž zdát formálně přísnou, je třeba upozornit na účel zákona, kterým je pokrytí případů, kdy nelze za trestný čin učinit trestně odpovědnou konkrétní fyzickou osobu a je tedy nutné založit objektivní odpovědnost právnické osoby, a to na principu přičitatelnosti jednání fyzických osob vymezených v § 8 odst. 1 zákona,
říká Thomas Rechberger.
Tyto osoby lze rozdělit do čtyř skupin. Zaprvé jde především o členy statutárního orgánu a další osoby, které jsou za právnickou osobu oprávněny jednat, za druhé o osoby, které u právnické osoby vykonávají řídicí či kontrolní činnost, třetí skupinu tvoří ti, kdo vykonávají rozhodující vliv na činnost právnické osoby, a poslední skupinu tvoří zaměstnanci právnické osoby či osoby v obdobném postavení.
S ohledem na fakt, že za téměř tři a půl roku účinnosti zákona došlo k pravomocnému odsouzení pouze ve zhruba 100 případech, je ale podle Thomase Rechbergera otázkou, zda dosavadní „přísná“ úprava vedla k přílišné kriminalizaci právnických osob a zda je navrhované rozšíření liberace nezbytné. Na druhou stranu, pokud by firma měla být stíhána, uplatňuje se princip kolektivní odpovědnosti. Na nezákonné jednání jednoho člověka mohou doplatit jiní. Může dojít k situaci, kdy v trestně stíhané firmě dojde k poklesu hospodářských výsledků a následně i platů. Například v Belgii to vyřešili tak, že dopustí-li se trestného činu statutární orgán firmy, je znám a firma přispěje k jeho odhalení, z trestní odpovědnosti se vyviní.
Psali jsme: Víme, jak eliminovat riziko trestní odpovědnosti firmy na minimum
Kodexy musí být firemním zrcadlem, ne kopií z internetu
Nejen návrh novely zákona opírající se o kodexy, ale i kodexy samotné bývají často kritizovány. Pokud odhlédneme od faktu, že žádný kodex nepřinutí jednat slušně člověka, který nemá základní pravidla morálky vštípená od útlého věku, pak je problém kodexů v tom, že bývají příliš obecné. Důvodem je to, že je firmy mají postahované z internetu a neodrážejí specifika oboru, v němž daná společnost působí. Každá společnost má jiné požadavky a parametry podnikání, etický kodex by proto měl být vytvořen na míru a odrážet firemní strategii. Zcela bezzubý je kodex, který neobsahuje žádné sankce a specifikaci problémů na příkladech.
Je ale vhodné kodexy ve firmách mít. Zlepšují totiž reputaci firmy na veřejnosti i u zákazníků a napomáhají vytvářet příznivé pracovní klima. „Interní protikorupční pravidla a etické kodexy jsou základní ochranou a obranou v případech, kdy by se někdo z podřízených dopustil například korupce. Díky nim se dá orgánům činným v trestním řízení prokázat, že bylo uděláno vše pro to, aby nikdo ze zaměstnanců nebo vedení společnosti neporušoval zákon,“ uvádí Tomáš Kafka, ředitel oddělení investigativních služeb a řešení sporů EY ČR.
Při práci na kodexu by si firmy měly dát záležet a vztahovat ho na sebe samotné. „Při nastavování adekvátní míry interních opatření je třeba brát v úvahu například velikost právnické osoby, její typ, povahu její činnosti nebo způsob řízení. Dalším důležitým aspektem je existence kvalitního interního kontrolního systému všech zaměstnanců, za účelem předcházení páchání trestné činnosti, včetně minimalizace následků takové činnosti a jejich odstranění,“ dodává … V ideální podobě by etický kodex měl odrážet postoj firmy vůči zákazníkům a obchodním partnerům, postoj firmy vůči veřejné správě, postoj vůči zaměstnancům z hlediska řízení a naopak postoj zaměstnanců vůči firmě.
ČLÁNKY DO MAILU