Francouzské palačinky servírují přímo na pražské Národní třídě

O Créperii Aux Clochettes (neboli U Zvonečků) možná neví ani ten, kdo chodí po pražské Národní třídě pravidelně. Je totiž trochu zastrčená ve vnitřním traktu domu a její inzertní tabuli může spěchající chodec nahlížející do výkladů obchodů lehce přehlédnout. Půvabný dvůr, ze kterého se do créperie vchází a kde lze také v teple sedět na zahrádce, návštěvníka docela překvapí. Zatímco na ulici je rušno, za barikádou domu je ticho a klid.

Créperie je jedna poměrně malá místnost, ve které se tlačí bar a stoly a je-li plno, hosté tu sedí doslova tělo na tělo. To nemusí být pro strávníka zrovna příjemné. Pán usedající k vedlejšímu stolu se nám dokonce omluvil, že se k nám musí otočit zády. A nutno dodat, že jsme jeho záda měli při jídle skutečně doslova pod nosem.

Tomu, kdo dává přednost úsporně zařízenému interiéru bez zbytečností, se v této créperii líbit nebude. Nabělené dřevěné stoly a židle totiž obklopuje dekorace, kterou by si snad ani za deset návštěv člověk nestihl pořádně prohlédnout. Jsou tu naplněné zavařovačky, zvonečky, nádobí v kuchyňských kredencích… Inzeruje-li restaurace francouzskou venkovskou atmosféru v centru Prahy, tak jí to vychází – návštěvník si tu může připadat jako u francouzské babičky, kterou ale na chvíli opustil vytříbený vkus. Postupně totiž převažuje pocit přeci jen přílišné přeplácanosti. A dojem také ruší to, že místní strávníci jsou prostě Češi jako poleno.

Ještě před objednávkou jídla jsme vybírali pití. Na můj dotaz, zda má créperie v nabídce cider (tedy mírně alkoholický nápoj z jablek, vyrábějící se především právě ve Francii a v Británii), odpověděla servírka výmluvnou otázkou „Co to je?”. To je v créperii dost zvláštní.

Když créperie, tak palačinky

Strávník, který sem dorazil ve všední den na oběd, může vybírat z denního menu nebo z běžného jídelního lístku. Ochutnali jsme z obou. Z denní nabídky jsme zvolili kyselo s houbami a koprem za 55 korun. Nutno říci, že jsem si na něm opravdu pochutnala. Kyselost s chutí kopru a hub se naprosto vyvažovaly a i proto, že kyselo patří k mým hodně oblíbeným polévkám, musím říci, že toto patřilo k těm lepším, která jsem kdy jedla.

Z běžného lístku jsme zvolili středozemní salát sestávající z kus-kusu, sherry rajčat, papriky, citronu, cibulky, petržele, oliv a olivového oleje (za 119 korn). Moje spolustolovnice s ním byla sice v zásadě spokojená, poměr zeleniny a kus-kusu však příliš nahrával druhé komponentě salátu – a jíst kus-kus bez přísad skutečně není žádná kulinářská slast.

Dále jsme ochutnali galette – slanou palačinku – s čerstvým špenátem, žampiony, česnekem, zastřeným vajíčkem a sýrem roquefort za 119 korun. Pominu-li detail, že mi galette naservírovali s volským okem, ne se zastřeným vejcem, byla velmi dobrá a čerstvá. Orestované žampiony nakrájené na tenké plátky měly výbornou chuť. Téměř bez chyby byla i crêpe (tedy sladká palačinka) s banány a vanilkovo – čokoládovou polevou (za totožných 119 korun). Čtěte více: Croissant na Vinohradech chutná jako v Paříži

Hodnocení

Podtrženo sečteno, jídlo je v Créperii Aux Clochettes překvapivě dobré a také personál byl – až na zaváhání se ciderem – příjemný. Na jídlo jsme čekali trochu déle, což je ale v tomto případě dobře a známka toho, že se jídlu v kuchyni (snad) poctivě věnují. Za rubriku Gurmán business serveru Podnikatel.cz dáváme créperii čtyři Gurmánské hvězdičky.