Někteří lidé mohou mít problémy kvůli své minulosti. Staré a poškozující informace se o nich dají dohledat i přesto, že už mají své záležitosti vyřešené a uzavřené. Právě těm pomůže GDPR.
Ocitli jste se někdy v registru dlužníků, způsobili nehodu nebo jste se soudili? Informace o těchto a dalších nepříjemnostech vám mohou dělat komplikace i řadu let poté, co jste své záležitosti vyřešili a považujete je za uzavřené. Internet je v tomto ohledu horší než pověstná pavlačová drbna. Citlivé informace si mohou dohledat například ti, kteří s vámi plánují uzavřít spolupráci a mohou se na základě těchto zjištění rozhodnout k odstoupení od spolupráce. Přitom už by obavy mít nemuseli, protože klopýtnout může každý. Důležité je, že se chyby neopakují. Právě lidem, které tíží minulost, by mělo pomoci obecné nařízení o ochraně osobních údajů.
GDPR totiž počítá s právem na výmaz, respektive právem být zapomenut. Evropští zákonodárci ho do směrnice dali na základě zkušenosti ze Španělska, kde jistý pan Gonzáles vyhrál soud nad společností Google. Evropský soudní dvůr mu dal za pravdu a nařídil Googlu smazat informace o dražbě jeho zabaveného majetku kvůli dluhům. Ty totiž dotyčný splatil, ale ve vyhledávači se stále objevovala mylná informace o existenci dluhu. Pokud by se do takové situace dostal některý z podnikatelů, může rázem přijít o dodavatele.
Google sice na rozsudek reagoval zavedením speciálního formuláře, přes který je možné žádat o výmaz už teď, ale má to svůj háček. Vyhledávač nezobrazuje citlivé články jen po zadání například jména žadatele, který je v textu uveden. Pokud si někdo dá práci, najde si požadovaný obsah na základě jiných klíčových slov. Ten totiž na internetu stále zůstává.
Právo být zapomenut je v zásadě konkrétní aplikací práva na výmaz, a to v prostředí internetu. Jeho podstatou je ochrana osobnosti před negativními následky publicity. Každý může požádat internetové vyhledávače o odstranění výsledků vyhledávání obsahujících jeho jméno. Právo jednotlivce na výmaz je však omezeno právem na svobodu projevu a právem veřejnosti na informace. Určením toho, které z práv má přednost, se zabývají odborní pracovníci společnosti provozující internetový vyhledávač,
vysvětluje Karin Pomaizlová, partnerka advokátní kanceláře Taylor Wessing.
K tématu dále čtěte: Nenechte si pomluvami zničit podnikání, zákon bude na vaší straně
Kdy je možné žádat o výmaz
Problematice je v nařízení věnován celý článek 17. Ten říká, že správci osobních údajů jsou povinni vymazat naše osobní údaje bez zbytečného odkladu, pokud je k tomu alespoň jeden z následujících důvodů:
a) osobní údaje už nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány;
b) subjekt údajů odvolá souhlas, na jehož základě byly údaje podle článku 6 odst. 1 písm. a) nebo článku 9 odst. 2 písm. a) zpracovány, a neexistuje žádný další právní důvod pro zpracování;
c) subjekt údajů vznese námitky proti zpracování podle článku 21 odst. 1 a neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování nebo subjekt údajů vznese námitky proti zpracování podle čl. 21 odst. 2;
d) osobní údaje byly zpracovány protiprávně;
e) osobní údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti stanovené v právu Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje;
f) osobní údaje byly shromážděny v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti podle článku 8 odst. 1.
S většinou výše vyjmenovaných případů počítá i současný zákon o ochraně osobních údajů nebo vyplývají z jeho podstaty.
Jestliže správce osobní údaje zveřejnil a je povinen je vymazat, podle GDPR přijme s ohledem na dostupnou technologii a náklady na provedení přiměřené kroky, včetně technických opatření, aby informoval správce, kteří tyto osobní údaje zpracovávají, že je subjekt údajů žádá, aby vymazali veškeré odkazy na tyto osobní údaje, jejich kopie či replikace. Dále je správce povinen oznámit jednotlivým příjemcům, jimž byly osobní údaje zpřístupněny, veškeré opravy nebo výmazy osobních údajů nebo omezení zpracování s výjimkou případů, kdy se to ukáže jako nemožné nebo to vyžaduje nepřiměřené úsilí.
Psali jsme: Nejenom pro pomluvu, firmy má jít trestat i za účast na sebevraždě
Pozor na to, právo na výmaz není absolutním právem. Je možné ho uplatnit pouze za předpokladu, že už osobní údaje nejsou potřebné pro účel, pro který byly shromažďovány nebo zpracovávány. Informace nemusí být smazány z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, pro výkon práva na svobodu projevu a informace, pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků, případně kvůli účelům archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu či pro statistické účely, pokud je pravděpodobné, že by právo na výmaz znemožnilo nebo vážně ohrozilo splnění cílů uvedeného zpracování.
Právo na výmaz nás může ochránit i před důsledky neuvážlivého chování na sociálních sítích. Ocení to všichni ti, kteří na sítích rádi sdílí i poměrně citlivé fotografie a údaje o své osobě,
dodává Karin Pomaizlová.
ČLÁNKY DO MAILU