Viděl bych to takto: Na výpadovce za městem se každé ráno sejde banda chlapů. Já si z nich pár vyberu, podle toho jak mi ten den padnou do oka, a odvezu je na pastviny. Tam budou celý den stavět ohrady pro dobytek. Večer dám každému na ruku dvacet dolarů a zavezu je je zpátky do města. A nebudu se ptát ani jak se jmenují. Bude mi jedno, jestli si zaplatí nějaké zdravotní pojištění, pojistku pro případ, že práci neseženou, pojistku na pracovní úraz, pracovní rukavice a popřádný boty aby je nekousl skrz sandály štír. A když se po nich někdo bude ptát, nikdy jsem je neviděl.
Jo, to je dobrá myšlenka. Taková co tu už byla. Leč jsme na spirále dějin o level vejš. Buď mi těch dvacet dolarů krát pár bouchačů krát příslušný počet dní berňák zdaní jako můj zisk, který jsem někde nějak sám... nebo si o vyplacenou částku daňový základ snížím, protože výplata zaměstnanců je daňově uznatelný náklad. A to bez smlouvy jaksi nepůjde.
Je otázka, co je ale ve finále levnější. Bob z vedlejšího ranče mne nenapráská, honáky nabírá dle stejného klíče. Ovšem ve zdejším regionu bude problém s Pepou, který píše sice s hrubkami a občas se zapomene i podepsat, ale píše rád a na všechny ouřední strany, protože to neeksistuje, aby moje telata měla lepší přírůstky, než ty jeho bez ohrad pasené. Šerif by sice nad nějakým černochem mávnul rukou a nechal to bejt, jenže to lejstro už má čéjéčko a federál a čert nikdy nespí.....