Generace Y - nový pojem také u podnikatelů

Podle Michaely Svatošové z obecně prospěšné společnosti Gender Studies (GS) je pro mládež nejbližší budoucností maturita nebo zkoušky ve škole. Přesto jsou studenti středních, vyšších odborných nebo vysokých škol právě těmi, kteří budou v budoucnu formovat trh práce. A to jako zaměstnancí i jako zaměstnavatelé / podnikatelé. GS tedy zadala průzkum, který měl za úkol zjistit názory mladých na témata jako rovnost mužů a žen, diskriminace na trhu práce nebo flexibilita pracovního uspořádání, ale i jejich představy o budoucím životě, o sladění práce a rodiny a podobně.

Výzkum pod názvem Postoje mladých lidí k problematice rovnosti mužů a žen proběhl na jaře letošního roku a podle Niny Bosničové, projektové manažerky GS, je poměrně ojedinělý – i na evropské úrovni existuje minimum průzkumů podobného typu. Proto by výsledky výzkumu, financovaného českým zastoupením Evropské komise a Slovensko–českým ženským fondem, neměly zapadnout a prostřednictvím lobbingu by se s nimi měli seznámit také politici a političky.

Kvantitativního výzkumu se zúčastnilo 1539 respondentů ve věku 15 – 29 let. Díky kvótnímu výběru lze respondenty považovat za reprezentativní vzorek pro populaci v Česku ve věku 15 – 29 let.

Co si mladí skutečně myslí? (Vybrané výsledky výzkumu)

Diskriminace

89 % mladých lidí se domnívá, že v Česku existuje diskriminace a 85 % mladých respondentů někdy slyšelo o diskriminaci na pracovním trhu. O existenci diskriminace jsou častěji přesvědčené ženy a právě ony jí nejčastěji vidí v zaměstnání. Muži si spojují diskriminaci hlavně s nerovnými příležitostmi při hledání zaměstnání, ženy ji nejčastěji vidí ve znevýhodňování žen s dětmi nebo po mateřské dovolené. 87 % respondentů uvedlo, že muži jsou na tom při hledání zaměstnání výrazně nebo o něco lépe. Pohlaví hraje největší roli v tom, jestli uchazeč práci získá a jaký bude mít plat.

Kariéra

Respondenti očekávají od práce dostatečné finanční pokrytí životních potřeb, chtějí ale zároveň práci, která je bude bavit a uspokojovat. Nadstandardní finanční zabezpečení očekávají častěji muži než ženy. Mladí si ale zatím stále myslí, že pracovitost může nejvíce ovlivnit jejich úspěch v práci. Pro ženy je limitujícím faktorem kariéry rodina či péče o děti, ale i samotný fakt, že jsou ženy. Muži se naopak obávají, že limitovat je může nízké vzdělání.

Malá nabídka práce z domova, málo práce na zkrácený úvazek, chybějící možnost flexibilní pracovní doby – to jsou nejčastěji zmiňované věci, které mladým nevyhovují na současném pracovním trhu. Trend do budoucnosti bude především ve vyšší poptávce po všech typech flexibilního pracovního uspořádání ze strany zaměstnanců. Zaměstnanci budou stále častěji žádat flexibilitu práce, konstatují výzkumníci ve shrnujícím materiálu. Mladí touží po tom najít v budoucnu rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

Podle Niny Bosničové odráží výsledky průzkumu nástup Generace Y. Té jde o to užít si života a neobětovat vše práci.

Generace Y

Zhruba deset let hovoří odborníci o nástupu Generace Y neboli internetové generace. V průzkumu společnosti Manpower z března 2007, který se zabýval Generací Y na australském trhu práce, lze najít následující členění generací (1 generace = cca 15 let) podle Roye Morgana:

• Narození před rokem 1946 = Pre Boomers
• Narození 1947 – 1960 = Baby Boomers
• Narození 1961 – 1975 = Generace X
• Narození 1976 – 1990 = Generace Y
• Narození 1991 – 2005 = Generace Z

Generace X se snažila nezadlužovat se, udržet se na dobrém pracovním místě, nemít žádné konflikty s okolím, učinit jednoznačné rozhodnutí mezi rodinou či kariérou — peníze jsou pro ni hodnotou. Generace Y považuje peníze za prostředek a ochotně se zadlužuje. To následně souvisí i s tím, že je přesvědčena, že za svou práci musí být řádně odměněna. Představitelé této generace proto pružně mění místa. Úspěch v práci je pro ně důležitý, neobětují mu však partnerské vztahy. Založení rodiny často odkládají na později, ale ani pak na kariéru nerezignují, popsala rozdíly mezi Generacemi X a Y společnost Deloitte ČR v loňském materiálu Generace Y mění tvář výrobní sféry, podtitul Řízení nedostatku zaměstnanců v globální výrobní sféře, který je přístupný na internetu.

Co si o diskriminaci a flexibilitě myslí současní podnikatelé?

Když business server Podnikatel.cz uveřejnil článek Hledáme obchodního zástupce. Zn.: Ženy nebereme!, proběhla na serveru diskuze týkající se diskriminace na trhu práce a flexibility, včetně tehdy připravovaného (a nedávno prezidentem nepodepsaného) antidiskriminač­ního zákona.

Výběr z diskuze:

Proč kecají soukromníkům do řízení jejich firem?

Jistě je špatné, když mladá žena nedostane práci, protože se stará o dítě, ale už není špatné, že já na zaměstnání takové ženy prodělávám? Myslíte, že si každý podnikatel může dovolit riskovat a přijímat lidi, u kterých je dost velká pravděpodobnost, že nebudou pro firmu přínosem?

Zaměstnavatel přijímá zaměstnance, aby pracoval. A žena s dítětem, která je dva měsíce v roce s dítětem doma, pro něj představuje problémy navíc. Kdo bude její práci vykonávat po dobu nepřítomnosti? Ano, tyto výpadky musí být tak jako tak pokryty. Pro malého živnostníka nebo firmu může nemoc zaměstnance znamenat omezení provozuschopnosti. A pak se logicky snaží toto eliminovat. Jestli by naopak ženám (či často nemocným) nepomohlo omezit jejich práva. Asi těžko bude firma moci držet volné místo ředitelky pro ženu na mateřské. Z toho logicky vyplývá, že žádná nemůže ženu na takovou pozici přijmout a ani na žádnou jinou podobně klíčovou. Stejný problém se dříve dotýkal mužů před základní vojenskou službou a nikdo to neřešil.

Spoustu práce z domova dělat nejde a ani nepůjde. Máte nějaký návod, jak by mohla automobilka ušetřit, kdyby všechny pracovnice pracovaly z domova? Žádný zaměstnavatel nemá čas zjišťovat, jestli zaměstnanec práci zvládne. Pokud mám na výběr mezi člověkem, kde nevidím problém, a druhým, kde tuším hrozící problémy, nevím, proč bych si měl brát toho s problémy a spoléhat, že je nějakým způsobem zvládne vyřešit. Jsem podnikatel, ne zaopatřovací ús­tav.

Proč chcete podnikateli brát právo na diskriminaci jen proto, že je podnikatel? Pokud se mi nelíbíte, nemusím s vámi udělat obchod, nemusím si s vámi dohodnout rande, tak z jakého přirozeněprávního titulu bych vás měl zaměstnávat?

K čemu bude podnikateli, že dokonale uplatňuje rovné příležitosti, když díky tomu zkrachuje? A k čemu to bude jeho zaměstnancům, když se z nich stanou nezaměstnaní? Zaměstnavatel, pokud chce zůstat zaměstnavatelem a nechce skončit na pracáku, musí všechny koncepční, rozhodovací a vyhodnocovací procesy ve všech fázích jejich přípravy a provádění podřídit hledisku perspektivy podniku, tedy hlavně konkurenceschop­nosti.

O problému rozdílných platů jsem často četl, ale v praxi jsem na něj nenarazil.

Pokud jsou zaměstnavatelé rozumní, investují i do mladých žen a v případě jejich mateřství jsou schopni dohodnout se na nějakém alternativním úvazku (ať už částečném, nebo práci z domova). Tím neztratí své vynaložené investice do zaměstnance a žena si zároveň udržuje svoji získanou kvalifikaci. Bohužel, do tohoto ideálního stavu máme ale v ČR ještě daleko.

Do malých firem osvěta

Podle Niny Bosničové jsou pro GS malé a střední firmy, často výhradně české, důležitou skupinou. Podle ní často v otázkách diskriminace či flexibility argumentují tím, že na žádná opatření nemají peníze, že žijí ze dne na den. Na druhou stranu však nezřídka fungují velice otevřeně, vstřícně a flexibilně jaksi automaticky, aniž by musely dělat nějaká speciální opatření. Nicméně povědomí o věcech jako flexibilní formy práce nebo diskriminace je u nich často malé. Velké firmy jsou naopak i pod tlakem zahraničních vlastníků či globální firemní kultury nuceny přijímat v těchto oblastech různá moderní opatření.

New future?

Výsledky výzkumu mezi mladými vyznívají v případě, že by někteří z nich vstoupili do podnikání, poměrně pozitivně. Pokud sami touží po flexibilitě a uvědomují si diskriminační chování na trhu práce, lze předpokládat, že tyto své touhy a poznání promítnou také do své zaměstnavatelské role. Na druhou stranu některé odpovědi ukazují, že jsou mladí ještě poměrně optimističní, nezkažení – exemplárním příkladem je přesvědčení, že v práci záleží na pracovitosti – a je otázkou, co s jejich názory a vizemi udělá pracovní realita. Stejně jako to, jak do svého skutečného chování promítnou rodinné modely a společenské stereotypy. Protože právě rodina mladé, podle odbornic z GS, v jejich názorech a chování velice ovlivňuje.