Restaurace: Starbucks
Lokace: Malostranské náměstí, Praha 1
Typ: Kavárenský řetězec
Ať se to milovníkům klasických městských kaváren líbí nebo ne, moderní kavárenské řetězce jsou realitou a expandují po světě. Letos dorazil do Česka americký Starbucks. A vítala ho jak skupina jeho milovnic a milovníků, kteří řetězec znají ze zahraničí, tak těch, kteří v něm vidí zkázu Malostranské kavárny s předválečnou tradicí. Gurmán vyrazil zjistit, jaká je malostransko-americká realita.
Na první pohled
První, co mě ve Starbucks na Malostranském náměstí „praštilo” do očí, byl fakt, že sem chodí především cizinci a zboží je zoufale předražené. Ceny v kavárenském samoobslužném fastfoodu převyšují ceny lecjaké luxusnější kavárny, kde hosta u stolku uctivě obslouží naškrobený personál.
Ochutnala jsem
- Při první návštěvě jsem si objednala kávu latte (nejmenší množství 75 Kč), podruhé kávu moka se šlehačkou (opět nejmenší množství 95 Kč),
- k jídlu jsem vyzkoušela vegetariánskou italskou focacciu plněnou grilovanou zeleninou (119 Kč),
- jako sladkou tečku jsem poprvé zvolila jablečný muffin (59 Kč), podruhé mrkvový dort (95 Kč).
Objednávka u pultu je poměrně rychlá i v případě, že je nutné vystát si frontu. Personál je evidentně dobře proškolený, usměvavý, rychlý. Osloví vás ale pravděpodobně anglicky. Takže jedna možnost je vzít to jako procvičení anglické objednávky, druhá možnost je trvat na češtině a personál se rychle přizpůsobí. I když mu třeba na závěr ujede thank you. Zvyk je zvyk.
Kávu pro konzumaci na místě servírují do hrnku, neodnesla jsem si tedy obávaný kelímek. Už nejmenší velikost kávy (nabízejí tři) je velká až dost. Neošizené jsou i velké muffiny. Moka s čokoládou ale chutnalo jako kakao a kávu v něm v podstatě nebylo cítit. Latte však bylo na chuť dobré a v kombinaci s jablečným muffinem jsem si nemohla na nic stěžovat. I focaccia mě příjemně překvapila, zelenina byla čerstvá, focaccia křupavá. Jediné, co mi výrazně kazilo chuť, byly plastikové příbory. Když už je káva v hrnku a jídlo na normálním talíři, působí plastikové příbory jako pěst na oko a přesně prozrazují, kde se odvrací Starbucks jako kavárna a nastavuje svoji tvář fastfoodu.
Nicméně na rychlost si tu skutečně potrpí. Takže milý barista, tedy odborník na přípravu kávy, jak tu personál za pultem označují, mi za pětiminutové čekání na jídlo s omluvou předal poukázku na nápoj zdarma. A jídlo mi pak přinesl ke stolku. Normálně totiž musí host čekat u pultu, až mu vše připraví, a odnést si vše ke stolu sám.
Máte dobrý tip na restauraci či kavárnu?
K nápoji zdarma jsem tedy ochutnala ještě mrkvový dort s ořechy potřený hodně sladkým bílým krémem. Mrkvový dort si objednávám s oblibou a tohle byla jeho luxusnější varianta. Jen mi při mlsání trochu vrtalo hlavou, proč jsem při výběru zákusku viděla na jednom z nich asi stejně mlsnou vosu.
Moje menu jistě nebylo kaloricky nijak zanedbatelnou variantou. Pro zájemce o kalorie jsou tu ostatně anglickojazyčné stránky řetězce, kde lze najít nutriční hodnoty nápojů a pokrmů.
Je libo přízemí nebo suterén?
Prostor kavárny je členitý, host může posedět v přízemní části nebo sejít hlouběji do suterénu, nabízí se i stolky na předzahrádce. Pohodlnost fialových gaučů u oken jsem bohužel nemohla otestovat, protože byly stále obsazené. Po kavárně je na několika místech vystavené různé zboží související s kávou i káva samotná. Stěny zas zdobí fotografie spjaté s místem – tedy s Grömlingovským palácem neboli domem U kamenného stolu, kde byla původní Malostranská kavárna otevřena v roce 1935. Hudba tu neřve a nabízejí i něco ke čtení. Ve Starbucks se nekouří a podnikatelé ocení WiFi. Tolik kavárenská tvář. Ale pak je tu zase fastfood. Například na zemi hozený obal od čehosi. A toalety jsou asi maximem možného, když se na nich netrhnou dveře.
 |
 |
 |
 |
Foto: Michaela Vydrová
Systémem fungování není, stylově řečeno, Starbucks můj šálek kávy. Samoobslužný charakter u mne způsobuje, že se mi slovo „kavárna” v tomto případě dost zadrhává na jazyku. Na druhou stranu především jídlo mne tu příjemně překvapilo. Stejně jako personál – i „barista” se mi v tomto případě poněkud příčí. A pokud se Starbucks považuje za pokračovatele Malostranské kavárny, o čemž svědčí citace na stěně u fotografií (Tato kavárna je v různých stavebních úpravách provozována dodnes.
), je to spíš jen neskromná nabubřelost.
Pouhá jistota
Jak je vidět podle počtu hostů, Starbucks už se za pár měsíců dobře uchytil. Nabízí stejně předvídatelnou nadnárodní jistotu jako McDonald´s nebo KFC. Nic pro toho, kdo raději pátrá po místních tradicích, originální atmosféře a závanu regionální autenticity.
Starbucks na Malostranském náměstí za příjemná překvapení uděluji dvě Gurmánské hvězdičky.
ČLÁNKY DO MAILU