Posezení u Čiriny – kulinářský zážitek spíše pro cizince

Čirinu, Irenu Košíkovou, jsem poprvé viděla v pořadu Jiřiny Bohdalové. Její recepty jsem si psala a několikrát i vyzkoušela a protože mě zaujaly, sháněla jsem se po její kuchařce. Tu jsem si koupila hned, jak v roce 2004 vyšla. O dva roky později vyšla druhá kniha. Jen pro vysvětlenou Čirina je maďarská zdrobnělina nebo varianta jména Irena, a Irena Košíková je původem Maďarka. Když jsem vyzkoušela i pár receptů z kuchařek, začala jsem se shánět po její restauraci, kde jsem si chtěla ověřit, jestli jídla mnou připravovaná podle jejích receptů chutnají stejně jako je vařím já. A až teď nedávno, díky Gurmánu, jsem se konečně dostala do její restaurace, kterou najdete v centru Prahy.

Naše objednávka:

Bryndzové halušky a strapačky se zelím (půl na půl) – 150 Kč
Tokáň na víně s tarhoňou – 150 Kč
3 ks Hortobáďské palačinky (palačinky plněné kuřecím masem) – 160 Kč

Především doporučuji rezervaci do této restaurace, protože ji navštěvují lidé, kteří se sem pravidelně vracejí. Potkat tu můžete spoustu známých tváří, včetně bývalého prezidenta Havla. Já jsem restauraci navštívila v sobotu večer, stačilo mi zavolat si odpoledne a stůl byl ještě volný. Už telefonát mě velmi dobře naladil, paní na druhé straně byla velice příjemná a ochotná, oslovovala mě příjmením a stejně jako já se těšila na naši návštěvu.

Restaurace se nachází sice v centru Prahy, ale je celkem na nenápadném místě nad Karlovým náměstím, kam hosté nepřijdou jinak, než na doporučení spokojených návštěvníků. V restauraci byly obsazeny pouze dva stoly, na dalších byly cedule s rezervací. Překvapilo mě, že jsem byla uvedena ke stolu, ke kterému bych hádala, že se vejdou jen dva, ale prostřeno bylo pro tři, tak, jak jsem uvedla v rezervaci. Obecně tu není příliš místa, jsou to dvě malé místnosti a jedna zahrádka. A hosté se u stolů celkem tísní.

Moji přátelé přišli o něco později a já jsem čas využila k listování jídelním lístkem. Ten jsem celkem rychle prolistovala, protože jsem nenašla nic, co by mě zaujalo, podobně na tom byli i mí spolustolovníci. Prostě nic, co by mé oči zastavilo na delší čas a chuťové pohárky začaly pracovat. Listovala jsem lístkem ještě několikrát, ale znovu jsem nenacházela nic, na co bych měla chuť. Nakonec mi to začalo být jedno, velké natěšení a očekávání opadlo, a tak jsem zvolila jídlo z nabídky dne: Tokáň na víně s tarhoňou. Jídlo bylo doneseno v mísách, jaké byste našly v kuchyni našich babiček.

Mé oči asi měly větší hlad než můj žaludek, protože jsem si říkala, že je jídla docela málo, ale nakonec se ukázalo, že ho bylo dost a také bylo syté. Maso i tarhoňa byly chuťově výborné, k tomu nemám co vytknout. Tarhoňu jsem neviděla na žádném jídelním lístku jiných restaurací v Praze, zato přátelé jen podotkli, že takové jídlo jedli i jinde a bylo i chuťově lepší než tady. Tady jsem snad poprvé zalitovala, že nepiji pivo, protože jídla, která se tu podávají, je dobré zalít jednou, ne-li více pěkně orosenými „rezavými vodami“. Mně na to musela stačit obyčejná voda s bublinkami, možná proto jsem tu mastnotu cítila ještě několik hodin po jídle.

Obsluha:

Velmi laskavá a přátelská od okamžiku zarezervování stolu, přes náš příchod a objednávku až po placení. Obsluhovaly tady dámy, které svoje návštěvníky většinou dobře znají, už dopředu vědí, co si hosté objednají, prohodí s nimi i několik vět. Říká se o tomto místě, že tu vládne domácí atmosféra, a to mohu jedině potvrdit. I já jsem se tu cítila, jako bych sem už dávno patřila.

Služby:

Restaurace je otevřena od pondělí do soboty od 11 do 23 hodin. Svoje místo si zajistěte rezervací. Prostor si můžete pronajmout pro soukromé i firemní účely. Parkovat můžete v ulici.

Doufám, že mi to vyhlášená kuchařka, která vařila a vaří prezidentům, diplomatům a umělcům, společně s nimi nebude mít za zlé, když napíšu, že tuto restauraci mi stačilo navštívit jen jednou. Žádnou specialitu, která by mi padla do oka, jsem při výběru nenašla a není proto důvod těšit se na příští návštěvu. Pokud bych měla vybrat restauraci pro zahraniční hosty, pak by to byl výborný tip, který by je příjemně překvapil, ať už by zvolili českou, slovenskou nebo maďarskou kuchyni, na kterou by jinak v Praze náhodně nenarazili a nenašli by ani jinou podobnou. U Čiriny se nám líbilo, ale přece jen mi chybělo to základní – kulinářské překvapení, proto dávám 4 hvězdičky z pěti.