Restaurace: Ztráty a nálezy
Lokace: Vinohradská 14, Praha 2
Typ: středostavovská restaurace 30. let 20. století, kuchyně dle receptů našich babiček
Gurmán se vypravil do pražské restaurace Ztráty a nálezy. Zvenku je neokázalá, dala by se i minout. Je to ten typ restaurace, kam si v podvečer zajdete jenom na jedno pivo, při pohledu do jídelního lístku ale neodoláte a odcházíte po třech hodinách s předkrmem, hlavním chodem a moučníkem v žaludku. Navíc když už chytnete volný stůl, je přece třeba toho využít… Protože jsem tentokrát vyrazila testovat s přáteli, ochutnali jsme toho víc a z různých částí jídelního lístku.
Objednávka
- Předkrmy: Nakládané Blaťácké zlato (sýr v pikantním nálevu; 48 Kč),
- Kuřecí: Loupežnická žranice (kuřecí prsa zapečená s Olomouckými tvarůžky; 155 Kč),
- Sadařova kapsa (kuřecí prsa plněná sušenými švestkami s karamelovým přelivem; 168 Kč),
- „Bezmasá jídla”: Smažený sýrový špíz (98 Kč),
- jako přílohu k masům i špízu jsme si svorně objednali Škubánkové placičky (35 Kč),
- Saláty: Šopský salát (68 Kč),
- Dezerty: Lívanečky s borůvkami a šlehačkou (75 Kč).
Všechna jídla vypadala krásně na první pohled, náš stůl se ponořil do charakteristické vůně olomouckých tvarůžků. Řez blaťáckého zlata dostal díky koření červený nádech a spolu s čerstvým pečivem uspokojil i strávnici, která ho zvolila jako náhradu za nakládaný hermelín, na který měla původně chuť.
Loupežnická žranice a Sadařova kapsa doplněné škubánkovými placičkami, které se rozplývaly na jazyku, byly tak dobré, že se po nich jen zaprášilo. Ve Ztrátách a nálezech je mimochodem nejlepší zapomenout na diety, kilojouly a podobné záležitosti a živočišně se oddat radosti z dobrého jídla.
Sýrový špíz, moje objednávka, proložený křupavou cibulkou měl jedinou vadu na kráse, a tou byl jeden poněkud tužší dílek sýra, zřejmě méně tučného eidamu, který je na tepelnou úpravu ošemetný, protože rád a rychle tuhne do žvýkačkovité hmoty.
Vzhledem k ostatním kouskům sýra, škubánkovým placičkám, pro které mám slabost (uměly a umí je opravdu jen moje babičky a tetičky) a čerstvému šopskému salátu s bohatou čepicí sýra, který jsem přichrupovala, jsem ten jeden gumovější zádrhel rychle pustila z hlavy.
Tři lívanečky s borůvkami vydaly velikostí minimálně za čtyři. Obrovské minimálně sladké lívance s celými borůvkami by si snad zasloužily jen lepší šlehačku než tu ze spreje, která do minuty vodovatí a začne se po talíři nehezky roztékat. Ale pak přede mne servírka postavila objednané cappuccino, které způsobilo, že se mi oči nad šlehačkou dost přimhouřily.
Ztráty a nálezy doslova
Interiér sám o sobě stojí za návštěvu restaurace. Majitelé ho vybavovali zřejmě po bazarech a půdách. Staré lampy, lahve, kola, „prehistorické” tenisové rakety… Poměrně malé restauraci, do které se vchází po schodech dolů z rohu, dominuje velký bar. Orientaci usnadňují sloupy s názvy fiktivních ulic, my jsme třeba seděli nedaleko Jazzové na Královských Vinohradech. Na dřevěné lavici jsem se po třech hodinách sezení už trochu ošívala, ale dřevo prostě patří ke stylu restaurace.
Obsluha
Dámská obsluha je pozorná, leč nevtíravá a rychlá. Jednou nám sice servírka přinesla objednávku někoho jiného, ale to se rychle vyjasnilo, a jinak vše probíhalo jako na drátkách. A to jsme obsluhu v pěti lidech opravdu proháněli.
Služby
Restaurace má otevřeno sedm dní v týdnu od 11.30 do 23 hodin. Ve všední dny navíc startuje poledním menu, které ve Ztrátách a nálezech podávají do 14 hodin. Polévka z poledního menu stojí 22 korun (na výběr je ze dvou polévek), dvě jídla nabízejí po 76ti korunách, jedno za 69 korun. Na Vinohrady jsou to dobré ceny. Na webu restaurace se lze registrovat k odebírání menu e-mailem. Stůl je možné si rezervovat předem, což doporučuji. Ve všední den v 18 hodin, kdy jsme do restaurace přišli, sice byla restaurace skoro prázdná, za hodinu už se ale těžko hledal stůl, natož v pozdějších večerních hodinách. Takže pokud vyrážíte ve větší skupině a chcete mít jistotu, rezervujte si stůl – telefonicky nebo osobně.
Jakou preferujete kuchyni?
Hodnocení Gurmána
Jediné, co mohlo opravdu výrazněji zkazit naši „velkou žranici”, bylo dusno a s postupujícím večerem čím dál více vydýchaný vzduch s cigaretovým kouřem. Ale jídlo a atmosféra restaurace tuhle chybičku napravily. Množství jídla nás mimochodem doslova donutilo absolvovat před odjezdem domů zdravotní procházku v Riegrových sadech s doporučeníhodným a zvlášť v noci exkluzivním výhledem na Pražský hrad. Restauraci Ztráty a nálezy uděluji pět Gurmánských hvězdiček.
ČLÁNKY DO MAILU