1. Opakuji: Stát nic nepřikazuje. Vytváří (a nejen stát, ale celá Evropská unie) právní rámec pro to, aby nedocházelo k diskriminačnímu chování a pokud dochází, pak umožňuje diskriminovaným nějakým způsobem reagovat, na něco se odvolat a diskriminaci řešit. Neexistují žádné kvóty - to bych teprve považovala za příkaz. Obchodní zákoník asi tak nikdo nepovažuje za nesmysl a funkci má tutéž: Nějakým způsobem popsat, regulovat práva a povinnosti v jisté oblasti.
2. Diskriminace se nemusí týkat jen žen. Může se týkat všech bez rodílu pohlaví.
3. Děti: Děti jsou věcí nejen žen, ale i mužů respektive celé společnosti - tak by to mělo ve vyspělých demokratických evropských společnostech být. U nás to tak zatím není. Přesto to vlády deklarují.
4. V diskusi jsou dobře vidět předsudky: Automaticky předpokládáte, že matka bude pracovat hůř.
5. To je přesně to, co jsem chtěla článkem říci, Danieli, v ničem si neodporujeme: Místo by měl dostat ten nejlepší z nejlepších bez ohledu na stav, pohlaví atd. Argument, že středoškolák se bude cítit diskriminován před vysokoškolákem, nedává smysl. Rovné šance na srovnatelné úrovni, takže mezi stejně kvalifikovanými a vzdělanými jedinci.