„Hodit se marod“ se zaměstnancům opět vyplatí

Minulý týden zrušil Ústavní soud zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců, podle kterého platilo, že zaměstnanci během prvních tří dnů nemoci nedostávali žádné peníze. Zákon, který vstoupil v platnost na počátku nového roku, tak neměl dlouhého trvání. Co na toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR říkají vláda a podnikatelé? A jak se zaměstnavatelů podle nich dotkne?

Neplacení prvních dnů nemoci je v Evropě běžné

Reforma veřejných financí pozměnila od roku 2008 i Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Novela určila, že nemocenská se zaměstnanci vyplácela (a stále ještě vyplácí) až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. Důvodem této změny byla snaha snížit simulování a „házení se tzv. marod”.

Zneužívání systému nemocenské a zdravotnictví je totiž v ČR velkým problémem. Podnikatelé se často setkávali v praxi s tím, že si jejich zaměstnanci vymysleli nějakou zdravotní indispozici, ve volném čase si zařizovali osobní věci a dostávali k tomu navíc nemocenskou. Podle počtu návštěv u lékaře byli Češi v minulosti označeni za nejvíce nemocný evropský národ, píše se v tiskové zprávě Unie malých a středních podniků ČR. Po zavedení tohoto zákona u nás podle předběžných propočtů marodilo od ledna zhruba o pětinu méně lidí než loni, uvádí dále zpráva. Dřívější snižování nemocenské po dobu prvních tří dnů či neposkytování nemocenské přineslo pozitiva, a to ta, že většina zaměstnavatelů zaznamenala pokles nemocnosti svých zaměstnanců, potvrdila pro business server Podnikatel.cz Jitka Hejduková, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Navíc neplacení nemocenské v prvních dnech pracovní neschopnosti není v Evropě ojedinělou záležitostí. Ba spíše naopak. Ani v Itálii, Francii, Rakousku, Británii či Španělsku se první tři dny nemoci neproplácejí. Ve Finsku se kvůli místním pijákům nepobírá nemocenská prvních devět dní a na Islandu dokonce dva týdny. V současné době není u nás ani výjimkou „dobrovolné” poskytování „placených prvých tří dnů pracovní neschopnosti” na náklady zaměstnavatele (tj. mimo odvedené pojistné) ve vazbě na další podmínky jako součást firemní politiky.

I přesto, že zákon přinesl dílčí úspěchy a i přesto, že je v Evropě zcela běžný, jej minulý týden Ústavní soud ČR zrušil s odůvodněním, že je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Soud konkrétně odkázal na čl. 30 odst. 1 Listiny, na právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena, vysvětluje Ústavní soud v důvodové zprávě.

Dále se Ústavní soud obává toho, vzhledem k tomu, že většina běžných onemocnění je krátkodobá, že zaměstnanci budou na svou nemoc čerpat dovolenou. Soud se také domnívá, že zákon vede zaměstnance k přecházení nemoci bez návštěvy lékaře a pracovní neschopnosti. Nález Ústavního soudu nabývá platnosti 30. června 2008.

Vládu i podnikatele Ústavní soud zaskočil

Vládu i podnikatele výrok Ústavního soudu nepříjemně překvapil. Vláda byla rozhodnutím Ústavního soudu zaskočena, nicméně jí nepřísluší jakkoli hodnotit rozhodnutí Ústavního soudu a musí jej respektovat, řekla pro business server Podnikatel.cz Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády. Rozhodnutí soudu je krok zpátky a určitě to bude část zaměstnanců opět zneužívat, myslí si Bedřich Danda, předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR. V době, kdy se konečně našel bič v podobně přísnějšího zákona na zaměstnance, kteří svoji nemoc pouze předstírali, byl tento zákon zrušen, přidává se David Šeich, předseda Unie malých a středních podniků ČR a kriticky dodává: Ústavní soud má posilovat právní jistotu, a přitom je tomu naopak a stává se jakousi stálou třetí komorou, která schválený zákon ještě jednou projednává a následně mění.

Zaměstnavatelé se ale neobávají jen větší míry nemocnosti svých pracovníků. Zrušení zákona jim zvýší i náklady. Zaměstnavatelé využívají od ledna nové softwarové programy nastavené na „čerstvou“ legislativní úpravu. Na jejich nákup a proškolení zaměstnanců museli vynaložit nemalé prostředky, uvedla pro business server Podnikatel.cz Jitka Hejduková. Dílčí problémy mohou nastat v této souvislosti též při posuzování maximální délky pracovní neschopnosti u starobních nebo invalidních důchodců.

Podnikatelům však především vadí neustále se měnící legislativa. Zaměstnavatelé potřebují mít usazenou právní úpravu, z níž plyne i nezbytná právní jistota a ekonomická předvídatelnost schválených opatření, doplnila k tomu Jitka Hejduková. Od roku 2009 má totiž vstoupit v účinnost nový zákon o nemocenském pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., jehož účinnost byla opakovaně odložena). S tím se opět pojí několik problémů a neznámých. Jak vlastně bude nová úprava od ledna 2009 vypadat? Bude v tomto zákoně opět zavedena doba, po kterou nebude vyplácena nemocenská, a jaká vůbec bude výše nemocenské? Je třeba si uvědomit, že od ledna již půjdou náklady na nemocenské v době prvých 14 dní na vrub zaměstnavatelů. Tyto náklady budou součástí celkových osobních nákladů zaměstnavatelů, jejichž nárůst lze v případě skokového zvýšení nemocenské na 60% vyměřovacího základu po dobu jednoho měsíce očekávat, varuje Jitka Hejduková. Samozřejmě je nutné opět počítat s výdaji na úpravu software a administrativu s tím spojenou, včetně nutnosti přepracování zaměstnaneckých programů. Navíc je otázkou, pokud zákon vstoupí v platnost, zda jej Ústavní soud znova nezruší.

Vláda je ve svém vyjádření k budoucnosti opatrná. V tuto chvíli podoba řešení situace ještě není známá, řekla pro business server Podnikatel.cz Jana Bartošová. Nezbývá než tedy počkat, co přinesou další měsíce. Na posledním zasedání vlády (28. dubna 2008) vláda uložila ministrovi Nečasovi vypracovat krátkodobý plán řešení situace a ministrům Svobodovi, Julínkovi a Nečasovi pak dala za úkol vypracovat plán střednědobý, doplnila na závěr k otázce výhledu do budoucna Jana Bartošová.