Především je třeba říct, že v zákoně č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb nenajdete o zákaznickém displeji ani slovo. Povinnost informovat zákazníka o cenách zboží má obchodník podle zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele a to konkrétně podle § 12, ve kterém je uvedeno, že “prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy … spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit“.
Dále se povinnosti označování zboží cenami věnuje § 13 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, kde je výslovně uvedeno, že:
(1) Prodávající je povinen, pokud nejde o prodej zboží spotřebitelům, předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, obsahující ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám.
(2) Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to
a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,
b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,
c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),
I když ani zde nenajdeme žádnou zmínku o zákaznickém displeji, mohou nastat situace, kdy zákaznický displej je jedinou možnou alternativou podle odstavce c).
"......Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to
a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,
b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,
c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),
I když ani zde nenajdeme žádnou zmínku o zákaznickém displeji, mohou nastat situace, kdy zákaznický displej je jedinou možnou alternativou podle odstavce c)......"
Osobně si nedovedu dost dobře představit reálně existující situaci, pro českého podnikatele statisticky významně pravděpodobnou, kdy by zákaznický displej (na pokladně!) byl JEDINOU možnou alternativou zpřístupnění ceny zboží (podle odstavce c)). Tedy před jednáním o koupi zboží...
A jelikož opak toho tvrzení (tedy že taková situace nastat nemůže) z podstaty právní logiky nelze dokázat, možná by nebylo od věci, uvést alespoň jeden příklad takové situace, kdy zákaznický displej pokladny je tou JEDINOU možnou alternativou dle c).
Samozřejmě nevylučuji, že to někdy může být praktické. Například když cizenec, naším jazykem nevládnoucí, v sámošce s jednou pokladní, nalezne v úseku zeleniny mimo dostupné regálové ceny odložený balíček libě vonícího sýra z Moravy, který jej zaujme natolik, že se vydá ke kase zjišťovat cenu nalezeného zázraku. Projetí čárkového kódu skenerem a zobrazení ceny na zákaznickém displeji kasy (bez účtování) je pak asi rychlé a dostupné řešení poskytnutí informace. NIcméně pořád to nevidím jako jedinou možnou alternativu...