Podle Ústavního soudu (ÚS) bylo pokutou zasaženo do svobody politického projevu podnikatele. Jak navíc doplnil soud, důvod pro poskytování ubytovací služby byl v daném případě racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami.
Host jako host, třebas Turek
Ostravský Hotel Brioni požadoval od června 2014 po občanech Ruské federace, kteří se v něm chtěli ubytovat, aby se podepsali pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, která podle podnikatele odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Pokud dotyční nepodepsali, hotel je odmítl ubytovat. Od České obchodní inspekce za to hotel dostal pokutu 50 tisíc Kč, jelikož podle inspekce porušil zákaz diskriminace v § 6 zákona o ochraně spotřebitele.
Podnikatel se ale s pokutou nesmířil a podal žalobu k soudu. Během řízení se sice výše pokuty snížila na 5 tisíc Kč, ale Nejvyšší správní soud (NSS) nakonec shledal uložení pokuty jako důvodné. Podle názoru soudu nelze třídit zákazníky, byť jen určité státní příslušnosti, podle kritérií, jako je (politický) názor, který má každý stejně silné právo projevit jako si jej nechat pro sebe. V krystalické podobě se podařilo stejný společenský problém vystihnout už Jaroslavu Haškovi, který inspiruje v každé době: „Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“,
uvedl v rozsudku Nejvyšší správní soud.
Není pacient jako pacient
Ústavní soud se ale s názorem NSS neztotožnil a rozsudek NSS před několika dny zrušil. Soud předně připomněl, že celý lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování. Podle ÚS je zcela přirozené, že i podnikatelé v oblasti pohostinství a ubytovacích služeb se snaží od sebe navzájem odlišovat. Penzion či hotel se tak snaží zaujmout cenou, dobrou kuchyní, možností ubytování „domácích mazlíčků“, chráněným parkovištěm, bazénem a saunou, tichou polohou místa či zaměřením na rodiny s malými dětmi apod. Ústavní soud, který zdůrazňuje prioritu jedince před státem a jeho autonomii, proto předpokládá, že regulace těchto aktivit státem by měla být zdrženlivá,
upřesnil soud.
Ústavní soud souhlasil s NSS, že odůvodněným a ústavně souladným omezením svobody podnikání ve vztahu k jejich spotřebitelům je zákaz diskriminace při poskytování služeb, která by mohla mít za cíl zásah do jejich lidské důstojnosti či posilování ponižujících stereotypů, a proto je jakékoli rozlišování mezi spotřebiteli zakázáno v případech tzv. podezřelých důvodů, jimiž je třeba rasa, pohlaví či národnost. ÚS ovšem zároveň doplnil, že Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost (s výjimkou odlišného zacházení s občany z jiných členských států EU). Hoteliér se tak podle soudu nedopustil rozlišování, které by mělo charakter zakázané diskriminace, a nešlo ani o případ absence racionálního odůvodnění odlišného zacházení.
Podle ÚS bylo dále zásadní, že nešlo a priori o odmítnutí všech Rusů, nýbrž jen těch, kteří odmítli podepsat prohlášení odsuzující anexi Krymu. Jak dodal soud, anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem a oficiální zahraniční politika ČR stejně jako EU se k ní vymezila negativně a pro ČR má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace.
Ústavní soud rovněž zareagoval na citaci Haškova Palivce, kterou zmínil v rozsudku NSS. Podle ÚS je daleko příhodnější poukaz doktora Galéna z Čapkovy Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: „Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“ Doktor Galén tedy nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění, a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. Stejně tak stěžovatel v nyní projednávané věci zjevně chtěl jednak projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu a jednak chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora,
píše v nálezu ÚS.
Důvod odepření služby nesmí být nenávistný
Podmínka pro poskytnutí ubytovací služby tak nebyla svévolná a důvod jejího odepření nebyl nenávistný. Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, racionálním může být zaměření na určitý typ klientely. Některá restaurace bude třeba „fanouškovská“, přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé). V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí,
komentoval soud.
Při hodnocení každého konkrétního případu je podle soudu vždy nutné si položit otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního „odrazování“ hostů je racionální a třeba i ekonomicky odůvodněný a není motivován primárně nenávistí. Tyto hranice jsou přitom i pro průměrného pozorovatele zpravidla zřejmé. Pokud proto provozovatel ubytovacího zařízení z poskytování této služby zcela vyloučí někoho jen pro jeho etnickou příslušnost, náboženství, zdravotní handicap či barvu pleti, nejde dle soudu o nic jiného než o výraz jeho nenávisti, která nemá být státem a ani společností tolerována.
Současně si však lze představit i případy, kdy tento provozovatel odmítne poskytnout služby někomu prostě jen z toho důvodu, že nechce být spojován s určitou politickou stranou, spolkem či sektou. V případě, kdy např. projeví zájem využít služby hotelu politická strana, kterou provozovatel považuje za extrémistickou a nepřeje si, aby jeho hotel byl na dlouhou dobu s touto stranou spojován, což je věc v době sociálních sítí nezvratitelná, anebo má podezření, že může mít daná akce až kriminální konotace (např. koncerty skinheadských skupin), není dán důvod, aby jej stát prostřednictvím regulace spotřebitelských vztahů do těchto akcí fakticky nutil,
podotkl soud.
Čtěte také: Podnikatelka nenalévá příznivcům ANO, podle ČOI nejde o nezákonnou diskriminaci
Hotel měl alternativy
V daném případě hrála v neposlední řadě roli zastupitelnost poskytované služby jinými poskytovateli. Jednalo se totiž o hotel v centru Ostravy, kde se nacházejí desítky ubytovacích zařízení dalších. Pokud si proto v takovém případě podnikatel vymíní určitá omezení, nemá potenciální zájemce o jeho služby problém si najít alternativu. Odlišná je tedy situace hotelů a penzionů ve městech a např. horské chaty, kde odmítnutím služby může v konkrétním případě dojít až k ohrožení zdraví, či dokonce života klienta. Obecně pak mají omezení nabídky služeb jinou povahu tam, kde se jedná o službu vskutku základní (viz např. prodej chleba anebo poskytnutí akutní zdravotní péče), popř. monopolní (např. jediný poskytovatel plynu v dané lokalitě). Pokud totiž v těchto případech dojde k odepření daného zboží anebo služby, resp. její poskytnutí je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele nepřijatelné, popř. přinejmenším nevýhodné či nepříjemné, jedná se o formu přímého nátlaku na něj,
upozornil ÚS.
Ústavní soud celý případ uzavřel tím, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do svobody politického projevu stěžovatele, jelikož v daném případě byl 1) důvod omezení poskytování ubytovací služby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami. 2) Stěžovatel nevyužil žádný ze zákonem zakázaných či ústavně vymezených podezřelých diskriminačních důvodů. 3) Povaha poskytované služby byla taková, že zájemce o ni objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu. 4) Zájmy potenciálního spotřebitele, které „byly ve hře“, nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit.
ČLÁNKY DO MAILU