I my podnikáme za účelem zisku, říká majitelka pohřební služby

Není firma jako firma. Ta, kterou v Mladé Boleslavi založila Renáta Březinová Benešová, smí používat jen omezenou formu reklamy. Podniká totiž v oboru pohřebnictví. Všeobecně se má za to, že lidé umírají a tak mají pohřební služby svou budoucnost zajištěnou. Přesto ale není snadné si udržet zákazníky a vybudovat firmu tak, aby fungovala a nabízela kvalitní služby.

Renáta Březinová Benešová pracuje v náročném oboru už 13 let a jak sama říká, neměnila by. Ani přesto, že podmínky nejsou vůbec jednoduché. A to zvláště při zakládání firmy. Na rozjezd pohřební služby jsou totiž potřeba miliony. Zákon například nařizuje mít dvě speciální vozidla. Je jedno, zda se jedná o malou nebo větší firmu. Znamená to, že si musíte koupit dvě dodávková auta za zhruba 500 000 až 700 000 korun a dalších čtvrt milionu okamžitě investovat do jejich vnitřní vestavby. Na 200 000 vyjde základní chladící zařízení a další peníze investujete do vybavení kanceláří, do materiálu a tak dále, vypočítává na začátek Renáta Březinová Benešová. 

Pro peníze si v počátku podnikání nešla do banky, naštěstí jí mohla pomoci rodina. Zadlužení po startu vlastní firmy bylo vysoké, přesto se podnikatelce podařilo získat peníze navíc, které investovala do rekonstrukce staršího kancelářského objektu a loni ho předělala na smuteční síň. A především, minulý měsíc doplatila poslední splátku.

Jedinou reklamou je perfektně odvedená služba

Provozování pohřební služby patří do skupiny koncesovaných živností, tedy těch, nad kterými si stát chce udržet určitý nadstandardní dohled. Přidělení koncese žadatelům potvrzují krajské hygienické stanice. Jejich působení pak upravuje zákon o pohřebnictví. A ten omezuje formy reklamy. Pohřební služba se proto prakticky nedá uchopit z hlediska marketingu. Majitelé těchto firem musí sázet především na dobrou pověst mezi lidmi. O zákazníka je třeba pečovat, ne o něj bojovat. Jen spokojený zákazník, kterému poskytneme kvalitní služby, mi přivede další. Doporučení mezi lidmi je nejlepší reklamou v každém oboru, vysvětluje Renáta Březinová Benešová. Snaží se proto poskytovat nejlepší možný servis. Nejedná se jen o uspořádání samotného smutečního obřadu nebo odvoz zemřelých. Podstatné jsou i služby pozůstalým, například nabídka vyřízení úmrtního listu, úprava hrobů nebo psychologická pomoc od poradců pro pozůstalé. I my podnikáme za účelem zisku. To by si každý měl uvědomit. Není ale možné každému příchozímu vnutit všechny služby a vystavit co nejvyšší fakturu. Každý z nás se se smrtí vyrovnává jinak a je potřeba člověka hned na začátku odhadnout. Někdo si například chce veškeré formality vyřídit sám, aby se dostal mezi lidi, jiný očekává, že vše za něj obstaráme, upozorňuje Renáta Březinová Benešová.

Zdá se, že zákazníků budou mít pohřební služby vždy dostatek, ale ti se ve většině případů vrací jen několikrát. V průměru běžný člověk zařizuje pohřeb třikrát za život, a to svým rodičům, partnerovi, možná dalším příbuzným. Proto je důležité umět jednat s lidmi, umět splnit přání zákazníků a dokázat jim, že jsou v nejlepších rukou. Jeden můj kolega například zařizoval pohřeb, kdy nad rakví létaly vrtulníky. Jsme rádi, když se něco povede a zákazník je s obřadem spokojený. Pokud nám pozůstalí sdělí, že obřad byl v pořádku a dle jejich představ, máme z toho obrovský pocit uspokojení, a věřte, že je to mnohem lepší, než kdybychom dostali tisícovku, říká s úsměvem zkušená podnikatelka.

Chcete do služby? Počítejte s ročním zaučováním

Autor: archiv Renáty Březinové Benešové

Podnikání v pohřebnictví je náročné hned z několika důvodů. Ten první je finanční.

Pohřebnictví je specifický obor, v některých ohledech se ale od jiných až tak moc neodlišuje. Týká se to nejen péče o zákazníka, ale také výběru zaměstnanců. Ten je dnes podle nejrůznějších průzkumů obtížný v každém oboru a u pohřebních služeb to platí dvojnásob. Podle mladoboleslavské majitelky pohřební služby je potíž v tom, že funkce v takové firmě jsou kumulované. Jinde například řidič pouze řídí auto a o nakládku a vykládku se nestarají. U zaměstnanců pohřebních služeb to neplatí. Musí být schopni své auto naložit i řídit. A k tomu samozřejmě umět jednat s pozůstalými, pokud se jedná o odvoz nebožtíka z domova.

Výběr zaměstnanců je tedy velice ožehavé téma a každý nově příchozí je pro firmu působící na poli pohřebnictví tak trochu neštěstím. Když dnes přijmu nového zaměstnance, tak ho samotného na obřad můžu pustit nejdřív za rok. Těch 365 dní chodí do práce a učí se. Alespoň u nás, to je moje přesvědčení. Pokud zedník postaví křivou zeď, tak ji prostě nepřijmete a necháte ho postavit novou. Ale u nás? Naše chyby se nedají opravit. Člověk si musí být svými zaměstnanci zcela jistý, komentuje Renáta Březinová Benešová. Pozůstalí jsou citliví lidé, není možné pomýlit se ve smutečním proslovu, pustit jinou hudbu nebo uložit nebožtíka do jiné rakve. Taková chyba může pohřební službě zničit pověst i na několik let. Ve firmách proto lidé často pracují dlouhodobě a není výjimkou, že jde o rodinné podniky, které se dědí z generace na generaci. Podle Renáty Březinové Benešové je to ideální přístup, protože rodina je na své firmě závislá a jakákoli hrozící pochybení eliminuje na nejnižší míru.

Je možná až s podivem, jaký je o práci u pohřební služby zájem. Nejčastěji ze strany mužů, kteří si prošli zdravotnictvím, například jezdili se sanitkou a mají už styk se zemřelým za sebou. To je dobrá zkušenost, ale není předpokladem toho, že z vás bude dobrý pohřebák, říká Renáta Březinová Benešová s tím, že své zaměstnance musí nechávat pravidelně proškolovat v komunikaci i praktických disciplínách. Za pohřebáky jde všechno. Musí umět podvázat bradu a celkově upravit zemřelého pro případy, kdy se na to v nemocnici zapomene. V konečném důsledku je to totiž naše vizitka. Na zdravotníky se zapomene, všichni ukáží na nás a řeknou, že pohřebáci se na to vykašlali, vysvětluje podnikatelka.

Vzdělávání se v oboru se vždycky vyplatí

Renáta Březinová Benešová je skutečnou odbornicí. Poprvé sice do praxe nastoupila bez náležitého odborného vzdělání, ale to si v průběhu let doplnila. Je absolventkou středoškolského oboru pohřebnictví ve Světlé nad Sázavou, následně vystudovala vysokou školu v oboru Právo v podnikání a splnila veškeré požadavky předepsané pro jmenování soudního znalce v oboru pohřebnictví.

Studovat se rozhodla z několika důvodů. Nikdy nevíte, co čekat od našich zákonodárců. Jednou by mohli vyhlásit, že nám seberou koncese z důvodu nízké kvalifikace. Vzpomeňte si, jak těžkou situaci před pár lety zažívaly zdravotní sestry. Navíc se obor studuje dálkově a já se na víkendy ve Světlé těšila, protože to bylo odreagování. Každý člověk, který pracuje v našem oboru, musí umět po práci vypnout. Jinak by se zbláznil. Já sice studovala pohřebnictví, ale to jsem znala z praxe. Učila jsem se hlavně jiné předměty a trávila příjemné chvíle s kolegy. To bylo fajn, protože v našem oboru nemohou dělat smutní lidé, uvádí Renáta Březinová Benešová.

V mých letech se přidala zodpovědnost, pravidelně jsem se proto učila, abych před profesory nepůsobila jako hlupák. Často jsme pak my dálkoví studenti uměli mnohem víc než naši kolegové z denního studia, vykládá Renáta Březinová Benešová. Své vzdělání si doplňuje i dál. Nejen pro sebe, ale i kvůli klientům. Je tak například schopna vysvětlit klientům změny, které v dědickém řízení zavede nový občanský zákoník. Ten se podle ní přiblížil současnému světu, a přestože má několik much, zavede v dědickém řízení spoustu zajímavých novinek. S nadsázkou dodává, že se proto určitě vyplatí zemřít až v novém roce.

Pohřebnictví jde dopředu

Pracovat v pohřebnictví není úplně jednoduché a v žádném případě to není obor pro každého. Řeči o tom, že pohřební služby jen vydělávají na smrti, Renáta Březinová Benešová odmítá a tvrdí, že ten, kdo by chtěl do oboru jít jen proto, aby vydělal, tak brzy pohoří. Také ji mrzí, že se více neinformuje o tom, jak se celý tento obor v posledních letech vyvíjí. Ještě v 90. letech se dalo vybrat jen ze tří druhů rakví černé barvy. Dnes máme celou škálu tvarů i barev. Možnosti jsou zcela jiné. Od toho se ale pochopitelně odvíjí ceny. Zatímco dřív jsme rakev kupovali za 500 korun, dnes jsou to tisíce. Ale servis je neporovnatelný, jeho kvalita šla výrazně nahoru. Před lety jste museli jít nejdřív na pohřební službu, a pak do tiskárny pro parte. Teď je to vše na jednom místě, vypočítává podnikatelka jen několik základních věcí, které dnes patří ke standardu. Pochvaluje si například i digitalizaci hřbitovů, díky níž je možné online zjistit, kde se jaký hrob nachází a další údaje o něm. 

Smrt je ale bohužel velmi lákavým mediálním tématem, a to zvlášť v případě, kdy dojde k nějakému pochybení. Samozřejmě, že k nějaké chybě sem tam dojde. Jsme taky jen lidé. Na takové případy, které se mohou odehrát i v zahraničí, se u nás ale velice snadno a rádo upozorňuje, a to se mi pak ani nechce do práce. Celý národ je pak na pohřebáky naštvaný a všichni se ptají, jestli jim můžeme odpřisáhnout, že se jim cokoli podobného u nás nestane. Obor, který je vysoce specializovaný a pod dohledem, to vždycky trochu srazí k zemi, říká Renáta Březinová Benešová. Odmítá také povídačky o pohřebácích, kteří mají v autě vždy láhev rumu. Pohřební služby fungují stejně jako jiné firmy a toto si prostě jejich zaměstnanci ani majitelé nemohou dovolit. Jediné, v čem se odlišujeme, je to, že u nás se nedá nic vrátit ani opakovat, uzavírá Renáta Březinová Benešová.