Stále větší množství Čechů podniká prostřednictvím zahraničních společností. Existuje mnoho důvodů, proč tak činí. Někteří chtějí snížit vysoké zdanění svých podnikových příjmů v České republice, jiní chtějí „zakrýt” své aktivity pro své české konkurenty. Další chtějí jen chránit své soukromí a zabránit zveřejnění všech údajů o své osobě coby vlastníkovi či členu statutárního orgánu společnosti na českém rejstříku, a to z obavy ze zneužití těchto vysoce důvěrných informací, které jsou v Česku veřejně dostupné komukoliv. Velké množství těchto veřejně dostupných údajů, včetně rodného čísla a podpisového vzoru, velice usnadňuje takzvané krádeže identity.
Dalšími a zcela jistě ne zanedbatelnými důvody, proč podnikat prostřednictvím zahraniční firmy, může být nižší legislativní náročnost spojená se správou společnosti v dané jurisdikci. V neposlední řadě může být důvodem i vyšší prestiž zahraniční země nebo jen vhodnost určité jurisdikce ke snadnějšímu přístupu na některé specifické trhy. Mezi země, které splňují většinu z jmenovaných podmínek, patří bezesporu již mnoho let Velká Británie.
V roce 2006 tam vstoupil v platnost nový Obchodní zákoník (Companies Act 2006), který tuto jurisdikci ještě více zatraktivnil pro majitele malých soukromých firem – tzv. private companies. Jako malé společnosti se kvalifikují takové, které nejsou veřejně obchodovatelné a jejichž roční obrat nepřesáhne 5,6 mil. GBP, výše aktiv částku 2,8 mil. GBP a počet zaměstnanců není vyšší než 50.
Faktem je, že ani čeští zákonodárci nelenili a dali si v nedávné minulosti za cíl zjednodušit zakládání společností a usnadnění informační povinnosti malým podnikům. Z tohoto popudu došlo k rozsáhlé novele v roce 2005 (zákon č. 216/2005 Sb.), která měla významně zjednodušit a zrychlit zápis do rejstříku tím, že určila rejstříkovým soudům termín pěti pracovních dnů na provedení zápisu a zavedení zápisů pomocí on-line dostupných formulářů. Výsledkem této snahy však bylo přehlcení rejstříkových soudů, které nebyly na tuto změnu připraveny a které namísto urychlení své práce hledaly spíše chyby ve formulářích, čímž se zápisy do českého rejstříku mnohdy ještě protáhly.
Následovala novela v roce 2006 (zákon č. 79/2006 Sb.), která se pokusila napravit nedostatky novely předešlé. Zůstává však otázkou, zda se záměr o zjednodušení zakládání a správy společností povedl skutečně převést do reality. Podle posledních průzkumů spokojenosti malých a středních podnikatelů se situace zlepšila, ale ne do takové míry, do jaké to česká podnikatelská veřejnost očekávala. Ve Velké Británii šli na věc při poslední novelizaci obchodního zákoníku jinak.
Mezi nejvýznamnější změny, které anglický Companies Act 2006 (dále jen Zákoník) přinesl, patří především možnost většího využití elektronické komunikace, dále zrušení povinnosti mít tajemníka společnosti, či zrušení povinnosti svolávat výroční valnou hromadu.
Elektronická komunikace
Nový Zákoník rozšiřuje možnost využití elektronické komunikace, a to nejen s Obchodním rejstříkem (Companies House – dále jen Rejstřík) ale i s akcionáři. Využití elektronické komunikace s Rejstříkem umožňuje firmě plnit své informační povinnosti on-line, čímž dochází k úspoře nákladů, zrychlení procesu obstarání výpisů a různých úředních potvrzení a usnadnění komunikace s Rejstříkem vůbec. Tato možnost už tu sice byla dříve, ale s novým Zákoníkem se ještě rozšířila a Rejstřík si dal za cíl, že v budoucnosti bude možnost založit společnost on-line dostupná i široké veřejnosti. Pokud se tento záměr povede, zkrátí se znatelně proces založení a sníží se významně náklady na založení společnosti. Jen pro zajímavost: běžně lze zakládat společnosti on-line v některých tzv. offshore centrech nebo například na Novém Zélandu, kde vedlo uvedení on-line systému k úspoře až 80 % administrativních nákladů na založení obchodní společnosti v této jurisdikci.
Významnou změnou v Británii je uznávání elektronické komunikace jako dostatečně prokazatelného a akceptovatelného způsobu informování akcionářů, tedy například i prostřednictvím webových stránek společnosti. Tím odpadá například nutnost svolávat komplikovaně a nákladně valné hromady klasickými způsoby jako jsou pošta či zveřejňování v médiích. V souvislosti s možností komplexního využití elektronických prostředků se objevují na druhé straně i zvýšené požadavky Rejstříku, například v podobě zkrácení některých termínů na plnění povinností či doručovacích lhůt nebo uvádění identifikačních údajů o firmě na všech jejích webových stránkách.
Tajemník společnosti
Každá společnost založená ve Velké Británii měla dosud povinnost jmenovat tajemníka společnosti (Secretary), který se staral o její administrativní povinnosti vůči úřadům a obecně vůči vnějšímu světu (dodržování zákonných lhůt daných Rejstříkem, výplaty dividend, pořádání valných hromad atd.). S novým Obchodním zákoníkem mnoho z těchto povinností zaniká, a proto je malým společnostem, kde vlastník je často jediným akcionářem, dána možnost zrušit funkci tajemníka společnosti, a tím i uspořit náklady. Jedná se zcela jistě o usnadňující novelizaci, která umožní minimalizovat počet osob potřebných k fungování britské společnosti. Na druhou stranu asi ne každý podnikatel má takovou znalost anglické legislativy, aby zajistil bezchybný chod společnosti. Zvláště v případě zahraničních akcionářů britských společností bude zcela jistě institut tajemníka nadále využíván, aby majitel společnosti mohl věnovat celou svou pozornost pouze obchodním aktivitám a měl zároveň zajištěnu administraci společnosti v souladu s platnou legislativou.
Valná hromada
Každá britská společnost měla dosud povinnost alespoň jednou ročně pořádat valnou hromadu (Annual General Meeting – AGM), na které se akcionáři vyjadřují k výroční zprávě a mají možnost měnit stanovy společnosti, jmenovat ředitele nebo auditora. Zákoník povinnost pořádat AGM ruší. Je to umožněno především díky uznání elektronické komunikace jako dostatečného informačního prostředku ve směru společnost – akcionáři. Dalším důvodem pro zrušení povinnosti pořádat valnou hromadu je možnost sdělit akcionářům rozhodnutí o změně stanov společnosti nebo výši kapitálu elektronickou formou a oni zpětně elektronickou formou tyto změny odsouhlasí. Ovšem při změně ředitelů společnosti je stále potřeba valnou hromadu svolat. Lze však očekávat, že i tato povinnost bude v budoucnu zrušena. Mezi další zajímavé změny, které Companies Act 2006 přináší, patří například možnost akcionářů snáze vymoci svá práva vůči jednatelům společnosti.
Lze jen doufat, že se tímto krokem nechají inspirovat i naši zákonodárci. Českým legislativcům nelze upírat snahu o zlepšení a zefektivnění procesu zakládání společností a zrychlení práce rejstříků, ale nedávno uskutečněné změny zdaleka neměly takový dopad, jaký česká podnikatelská veřejnost očekávala. Výsledkem je to, že v době, kdy dochází ke snižování daňových sazeb, stabilně roste využívání zahraničních společností českými podnikateli. Podnikatelé v Česku se tak zatím musejí vyrovnat se skutečností, že ve Velké Británii, kde již dávno korporátní legislativa slouží svému účelu, a především podnikatelům, došlo k další novelizaci, která ještě více prohlubuje rozdíl mezi kvalitou korporátní legislativy v Česku a na britských ostrovech.
Petr Kočer, daňový analytik poradenské společnosti Akont, která se zabývá mezinárodním daňovým plánováním a offshore podnikáním
ČLÁNKY DO MAILU