Ivo Toman: Bohatství se neměří penězi, ale volným časem

Podívejme se na lidský život z hlediska času a peněz. Podle těchto dvou hledisek můžeme lidský život rozdělit na tři etapy. První je období učení. Tehdy žádné peníze nemáte. Někdo vás musí podporovat. Většinou to jsou rodiče, někdy stát. Pak přichází druhé období – období práce. A tady byste už měli mít peníze, které jste získali vlastní zásluhou. Vaše příjmy by se v tomto období měly zvedat. Nakonec by mělo přijít období odpočinku. V něm byste si měli svých peněz nebo důchodu už jen užívat. Je to tak?

Nikdy to tak není! To byl ideální případ. Život je přece houpačka. Jednou jste dole, jednou nahoře. Ale příjmy by se měly zvedat. Alespoň kvůli inflaci. A v důchodu byste měli mít dost svých peněz, abyste byli za vodou. Je to tak?

Opět tomu tak není. Protože vaše příjmy v důchodu budou jen určitá procenta z těch největších příjmů, které jste měli, než jste šli do důchodu. A navíc je ještě snižuje inflace.

Čím se bohatý liší od ostatních?

Dovolte mi, abych nyní uvedl jednu statistiku. Ta už před více než 50 lety ukazovala, jak žili lidé v tehdy nejvyspělejší zemi, v USA, v okamžiku, kdy měli jít do důchodu. Čtěte také: Kdy se zastaví prodlužování věku odchodu do důchodu?

Představte si 100 kojenců narozených v nějaké porodnici během jednoho měsíce. Sto stejných lidí (dvě nohy, dvě oči atd.) se vydá na svou cestu životem. Jakmile zvládnou dětství, starají se přes čtyřicet let o sebe a o své rodiny. Po více než šedesáti letech dojdou do bodu, kdy by měli začít odpočívat, a takto jsou rozděleni:

• Bohatí: 1
• Zajištění: 4
• Stále pracují: 5
• Po smrti: 36
• Potřebují cizí pomoc: 54
• Celkem: 100

Jen jeden si opravdu může užívat, protože je bohatý. A já bych se vás nyní chtěl zeptat: Proč zrovna on je bohatý, a ostatní ne? Co má ten bohatý? Čím se odlišuje bohatý od těch ostatních 99 lidí? Má spoustu čeho?

Peněz? To si myslí většina. Samozřejmě že je má, ale to mají i ti zajištění. Bohatý člověk má ještě spoustu něčeho jiného, než jsou peníze.

Cíl? Vytrvalost? Myšlení? Podnikavost? Zdraví? Čas?

Pokud jste hádali čas, hádali jste dobře. On má spoustu času. On jediný má opravdu čas. On jediný má tolik času pro sebe, kolik chce. Bohatství se opravdu neměří penězi. Bohatství se měří množstvím volného času, kterým disponujete. Samozřejmě že to souvisí s penězi. Jde o to, na jak dlouho máte peníze, abyste nemuseli měnit svůj způsob života. Pokud byste nemuseli hnout prstem až do smrti, pak jste bohatí.

Je totiž už celkem jedno, zda máte 36, nebo 38 milionů v hotovosti, v akciích apod. Ale není jedno, zda kvůli tomu dřete od rána do večera, nebo se bez problémů můžete sbalit a vydat se na cestu kolem světa. Pokud byste se po takové cestě vrátili a zjistili, že jste o nic nepřišli, pak jste bohatí. Pak máte opravdu čas.

Také se tomuto stavu říká nekonečná zámožnost. Zámožnost je počet měsíců, které přežijete při současném stylu života s penězi, které máte k dispozici.

Zamyslete se, kam chcete patřit vy

Asi 4 % lidí má hodně peněz. Často i více než ti bohatí, ale už nemají čas. To jsou zajištění lidé. To jsou lidé, kteří vybudovali velké společnosti, ale musí se o ně neustále starat.

Představte si, že takový člověk by odjel na cestu kolem světa. Během té doby někdo na jeho firmě zbohatne, ale on to nebude. Tito lidé už nemají tolik času. Takže bohatství se opravdu neměří jen penězi, které lidé dokážou nashromáždit.

Pět procent lidí místo toho, aby odpočívali, stále pracuje. Tato statistika je z USA. U nás je toto číslo ještě vyšší. To jsou naši klasičtí důchodci, kteří říkají: „Já mám spoustu peněz. Já mám spoustu času. Ale jen do večera, pak musím jít na noční směnu hlídat sklad.“

Dost velká skupina lidí – 36 % – se odpočinku ani nedožije. Zůstává nám většina – 54 % lidí. Ti jsou odkázaní na cizí pomoc. Většinou žijí jen z důchodu. Jinými slovy, jsou na hranici a pod hranicí bídy.

Kam chcete patřit vy sami? Pokud jste rozumní, pak mezi prvních 5 %. Budete se možná muset stále starat (ti zajištění), ale budete mít peníze.

Není ostuda ocitnout se dole, ale zůstat tam

A teď zapřemýšlejte, co se lidé naučí za svůj život:

• Z těch 100 stejných kojenců se všichni (až na statisticky nevýznamné výjimky) naučí do jednoho a půl roku chodit.
• Do třech let se všichni naučí mluvit.
• Do osmi let se všichni naučí číst, psát a počítat.
• Do deseti let se všichni naučí podvádět.
• Ale do důchodu se 95 % lidí nenaučí vydělávat dost peněz!

A přitom jsme stejní. Není to v IQ, není to v bohatých rodičích. Je to v našem myšlení. Jen 5 % lidí to někam dotáhne.

Tato statistika je přes půl století stará a je z USA. Po mých zkušenostech jsem však skálopevně přesvědčený, že v každé společnosti a v každém oboru platí, že jen 5 % lidí to někam dotáhne.

I těm úspěšným se ale nedaří vždy. Život je přece jako na houpačce. Je ostuda ocitnout se někdy dole? Já myslím, že vůbec ne. Skoro každému se to přihodí. Není ostuda ocitnout se dole, ale je ostuda tam zůstat. Pokud už jste dole, máte pouze dvě cesty. Nahoru, nebo tam zůstat.

Pokud budete čekat na důchod a na to, kdy a o kolik vám ten důchod zvednou, pak si pište, že se dočkáte jen toho zvednutí důchodu. Předpokládám však, že vy nechcete jen čekat na svůj důchod. Vy chcete vědět, jak být úspěšnější. A dosáhnout svých úspěchů.