Názory k článku Ivo Toman: Bohatství se neměří penězi, ale volným časem
-
Výborně napsaný článek! Jenom tak málo lidí to někam dotáhne, protože většina lidí to ani nezkouší. Maximálně si "dělají svoje" a jediný pohyb prstem navíc vidí jako neodůvodnitelnou aktivitu.
O lidech, kteří v práci nepracují, ale pouze "dochází do práce a vykonávají přikázané" píšu na svém blogu http://blog.only4me.cz/?p=23
Myslím, že člověk by měl vytvářet něco, co je hodno jeho schopností! Pokud jen sedí a nadává na šéfa, tak se zákonitě musí cítit vnitřně špatně i sám před sebou. Podvědomí mu totiž samo říká, že za svůj prázdný život může jen on sám!
Je opravdu rozdíl mezi neúspěšným člověkem a nanicovatým člověkem. Neúspěšný člověk je ten, který něco dělal, snažil se, ale z nějakého důvodu momentálně neuspěl - hranice mezi neúspěšným člověkem a miliardářem může být velice tenká, protože stačí, aby udělal tu jednu věc, která jej dělí od úspěchu a je tam!
Ovšem nanicovatý člověk nic nedělá, o nic se nesnaží a většinou se ani o nic nezajímá, nic nového se neučí - šťastný život u nanicovatých lidí je tak naprosto vyloučen.
-
Taffey (neregistrovaný)
Tak s tímto tvrzením bych absolutně nesouhlasil. Právě tito nanicovatí lidé, kteří nedělají nic jen proplouvají životem bez své osobní iniciativy a my bychom řekli, že život proflinkal, bývají těmi nejšťastnějšími lidmi vůbec. Já to vidím u nás na dědině. Ti, kteří neustále zvelebují své zahrady, a své okolí vůbec, sotva příjdou z práce, pak leští svá auta, aby posléze, zdechlí jak psi, zalehli do peřin, aby se, zítra, všechno opakovalo a pozítří a tak dále, ti z toho života mají, v podstatě prd, přestože mají volného času pro sebe, celou houšť. Zato ti tzv. flinkové se spolu sesednou pod slunečníkem, otevřou si vychlazenou desítku a kecají až do večera, z těch je ta spokojenost na hony vidět. Jsou to, pravda, nanicovatí lidé, ale že by byli nešťastni, o tom si dovoluji silně pochybovat. Kdo po ničem netouží, nemusí se ani o nic extra snažit a může život proflinkat. Nakonec, je to věcí každého, kde si, to své štěstí, najde. Každý máme mantinely jinde.
-
Taffey (neregistrovaný)
V Bhútánu například neexistuje vůbec jakýsi hrubý národní produkt. Tak je hlavním ukazatelem Hrubé národní štěstí. Můžu mít, totiž, sto melounů na účtě a neomezeně času a můžu být krajně newspokojen a nešťastný. Mohu ale brát minimální mzdu a můžu být nejšťastnějším člověkem. To, co píše autor článku je naprosto nepodstatné, v podstatě to ani neplatí vždy. Ten, kdo má, pro sebe, fůru času, se může cítit být nevyužit, přestože se může věnovat svým koníčků a jezdit kolem světa na jachtě nebo jakkoli jinak. Pro mně osobně je nejpodstatnější činnost. Pokud možno s vysokou přidanou hodnotou. A nemusí to být hned za peníze. Ty jsou, samozřejmě, nutné, ale jak napsal kdosi přede mnou, bohatý je ten, který má všechno, co potřebuje. Může to být třeba denně jedno pivo, krabička levných cigaret, balíček utopenců a dva krajíce chleba a v zimě trochu tepla. Nemusí to být hned nadité konto, volný čas a podobně. To záleží jen a pouze na každém z nás. Článek je neuvěřitelně teoretický, až mám pocit, že jeho autor nikdy nevytáhl paty mezi lidi.
ČLÁNKY DO MAILU