Vlákno názorů k článku Ivo Toman: Bohatství se neměří penězi, ale volným časem od Taffey - V Bhútánu například neexistuje vůbec jakýsi hrubý národní...

V Bhútánu například neexistuje vůbec jakýsi hrubý národní produkt. Tak je hlavním ukazatelem Hrubé národní štěstí. Můžu mít, totiž, sto melounů na účtě a neomezeně času a můžu být krajně newspokojen a nešťastný. Mohu ale brát minimální mzdu a můžu být nejšťastnějším člověkem. To, co píše autor článku je naprosto nepodstatné, v podstatě to ani neplatí vždy. Ten, kdo má, pro sebe, fůru času, se může cítit být nevyužit, přestože se může věnovat svým koníčků a jezdit kolem světa na jachtě nebo jakkoli jinak. Pro mně osobně je nejpodstatnější činnost. Pokud možno s vysokou přidanou hodnotou. A nemusí to být hned za peníze. Ty jsou, samozřejmě, nutné, ale jak napsal kdosi přede mnou, bohatý je ten, který má všechno, co potřebuje. Může to být třeba denně jedno pivo, krabička levných cigaret, balíček utopenců a dva krajíce chleba a v zimě trochu tepla. Nemusí to být hned nadité konto, volný čas a podobně. To záleží jen a pouze na každém z nás. Článek je neuvěřitelně teoretický, až mám pocit, že jeho autor nikdy nevytáhl paty mezi lidi.

Ještě jsem zapomněl jednu věc. Jeden z Marfyho zákonů zní: "Když se zlepšuje ekonomická situace, všechno ostatní jde do hajzlu." Naprosto s ním souhlasím.