Ivo Toman: „Kamarádíčkování“ a protekci nikdy nikdo nedokáže odstranit

Vnitřní motivaci ovlivňuje více motivů. Nejprve vyjmenuji ty hlavní a pak si je probereme podrobněji.

Vývojově nižší motivy:

• Základní životní potřeby.
• Vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti.
• Bezpečí a jistota.

Dále následují vývojově vyšší motivy – sociální motivy:

• Snaha získat a udržet teritorium.
• Najít smysl života.
• Činnost samotná a uspokojení z ní.

… a mnoho dalších motivů. Jednotlivé motivy se vzájemně ovlivňují. Ty vývojově níže jsou spojeny s těmi nahoře a naopak.

1. Základní životní potřeby

Zde jde o hlad a žízeň, které zaženeme jídlem a pitím. Potřebujeme také odpočinek a spánek. Musíme přijímat kyslík, vylučovat tělesné odpady a udržovat tělesnou teplotu. Celé dějiny lidstva byly dějinami hladu, strádání a bídy. To vše pro většinu lidí ve vyspělém světě před několika desetiletími skončilo. Máme však nové problémy.

V posledních letech prakticky každý člověk ve vyspělé společnosti drží nějakou dietu. Nejde o to, že všichni chtějí zhubnout. Jde o to, že díky dostupnosti potravin se musíme rozhodovat, co budeme jíst. Jelikož máme nadbytek potravin, dieta je náš výběr jídla. Zvažujeme přitom různé věci: čas, kdy budeme jíst, cenu, množství, kalorickou hodnotu, obsah živin v potravinách atd. Poprvé v historii můžeme sami formovat vlastní tělo prostřednictvím svého životního stylu – jídlem, běháním, cvičením a podobně. Právě velké možnosti jsou paradoxně zdrojem poruch přijímání potravy.

Například mentální anorexie a jiné poruchy přijímání potravy postihly majetné lidi. Stále více se s nimi setkáváme u bohatých a slavných. V zemích třetího světa, kde lidé mají nedostatek potravy, se s nimi vůbec nesetkáváme.

2. Vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti

Co je to za sílu, která nás řídí celý život? Slast a bolest. Všechno, co děláme, děláme buď proto, abychom se vyhnuli bolesti, nebo proto, abychom měli radost. Kdykoliv se v našem životě něco odehraje, náš mozek zajímají dvě otázky: Přinese mi to bolest, nebo radost? Co teď musím udělat pro to, abych se vyhnul bolesti a došel k radosti?

Pocit slasti si vytvoříme jako „odměnu“, například za získání vody, potravy, sexuálního partnera nebo vyššího místa na sociálním žebříčku. „Odměnu“ si vyvoláme poslechem hudby nebo prohlížením obrazů, jež máme rádi. Stejně tak spoluprací se sympatickými lidmi, oblíbeným jídlem, drogami i očekáváním, že darebák dostane spravedlivý trest.

Vyhýbání se tělesné bolesti a jiným nepříjemným zážitkům patří k nejsilnějším motivům člověka. Pocit bolesti je signálem poškození organismu a vyvolává vrozené obranné reakce. Vadí nám nejen samotná bolest, ale stačí i pouhá představa bolesti. Lidé vždy utvářeli svůj osud podle toho, co spojovali s bolestí a s radostí. Zamyslete se – proč neděláte některé z věcí, o kterých víte, že byste je měli dělat?

Odpověď je často v tom, že strach z neznáma nebo z možné ztráty přináší lidem mnohem větší duševní bolest než touha něčeho dosáhnout. Podle statistik experimentálních psychologů normální člověk prožívá denně nesrovnatelně více pocitů nelibosti než pocitů slasti. A tomu podlehne většina lidí s malou vnitřní motivací. Je to i váš případ?

Snaha změnit svou náladu

Velká část toho, co děláme, je motivována snahou změnit svoji náladu. I proto pijeme alkohol, užíváme drogy nebo si naopak napouštíme vanu či sportujeme. Proč lidé vlastně užívají legální drogy, jako jsou alkohol, cigarety a káva, i nelegální tvrdé drogy? Odpověď je v uspokojení. Přináší to uspokojení – změnu nálady. Drogy i alkohol také zpočátku propůjčují falešný pocit zdatnosti. Potřeba změnit náladu je tak silná, že i když drogově závislí dobře znají důsledky svého chování, drogy dále berou.

A proč naopak sportujeme? Viktor Frankl knize Lékařská péče o duši nabízí toto vysvětlení: Chtít dosáhnout stavu bez napětí (nirvány) je chybné už v samém východisku – nepřipustit žádné napětí. Člověk ve skutečnosti potřebuje jistou zdravou dávku napětí… a s nějakým smyslem. Ovšem ve společnosti blahobytu je málo napětí. Dnešní člověk ve srovnání s dřívějšími časy nemá nouzi a napětí. Odnaučil se zříkat se něčeho. A právě v takové situaci si člověk začíná uměle vytvářet napětí, které mu chybí. Dělá to tak, že nyní něco vyžaduje od sebe sama: požaduje na sobě výkon nebo se něčeho vzdává. A tak si uprostřed blahobytu začíná dobrovolně něco odříkat – uměle a záměrně vytváří situace nouze. To dnes zastává sport: je to moderní, nenáboženské odříkání. Sport převzal poslání vystavit organismus opakovanému stresu a umělému stavu nouze uprostřed blahobytu.

Vyhledávání slasti a vyhýbání se nepříjemným zážitkům nás motivuje. Některé více, některé méně.

3. Bezpečí a jistota

Obojí souvisí s předchozími částmi. Potřeba jistoty je každému vlastní. Nejistota demotivuje. Například ztráta zaměstnání je pro většinu lidí druhý nejtěžší stres po ztrátě životního partnera právě kvůli vysoké míře nejistoty. Stejně tak, pokud vaši podřízení žijí v nejistotě, jsou také bez motivace k práci. Postarejte se proto o neustálé informování svých lidí o situaci ve vaší organizaci a o výhledu do budoucna. Jinak budou v nejistotě.

Absolutní jistotu nemá nikdy nikdo. Nemáte ani jistotu, že dočtete tuto kapitolu. Z hlediska jistoty jde u lidí ve vyspělém světě o nalezení rovnováhy mezi jistotou a svobodou. Jde o určitý kompromis mezi jistotou a svobodou jedince, podobně jako mezi klidem a neklidem, o kterém budu psát později.

Jak vzniká protekce?

Často si myslíme, že člověk vyhledává nové podněty, ale není tomu tak. Lidé jsou spíše konzervativní, tíhnou k věcem známým. Mám za sebou mnoho přednášek a neustále pozoruji, jak lidi baví poslouchat to, co už vědí. Ne to, co je pro ně nové – s tím naopak často vyjadřují nesouhlas. Ke komu si sednete? K tomu, koho vidíte poprvé v životě? Nebo k někomu, koho vidíte podruhé v životě? Vyberete si toho, s kým se už znáte. To je základ protekce. Výjimkou je pouze přitažlivost (i sexuální) či odpudivost. Vždy zvýhodníte toho, koho znáte, před neznámým. Jen vás ten známý nesmí něčím odpuzovat.

V průběhu experimentu provedeného v padesátých letech minulého století Mortimerem Mishkinem a Karlem Programem bylo doloženo, že opice mají sklon být více přitahovány k novému než ke známému podnětu. Jenže lidé jednají ve srovnatelných podmínkách odlišně. Lidé téměř vždy volí to, co nějak znají nebo co se podobá tomu, co už znají. Proč?

Takový důraz na známost je možné vysvětlit tím, že lidé dokážou nashromáždit mnohem více poznatků než jiné druhy živočichů. Žádný jiný druh nemá systém ukládání a přenosu kolektivního poznání, které se v průběhu generací nashromáždilo v knihách, filmech a podobně. Náš sklon dávat přednost věcem známým je tudíž dán zejména předchozími zkušenostmi mnoha generací. Naše osobní zkušenosti jsou relativně malé proti kolektivní zkušenosti. Naproti tomu u opic téměř veškeré znalosti z minulosti jsou vypozorovány od jiných opic. Mladá opice se vydá na poznávací cestu, v jejímž průběhu objevuje svět podle sebe. My ne, my už máme z čeho čerpat. Proto se raději bavíme s tím, koho už známe, než s cizími lidmi. Téměř vždy dáme přednost známým nebo známým známých – na doporučení. Proto také „kamarádíčkování“ a protekci nikdy nikdo nedokáže odstranit. Je to totiž přirozená součást naší osobnosti.

Pokud nesouhlasíte, pak zodpovězte tuto otázku: Kdybyste měli přijmout do práce úplně neznámého dvacetiletého kluka nebo sympatického dvacetiletého syna svého známého, se kterým jste se několikrát setkali a o kterém vám jeho otec (váš známý) řekl, že se za něj zaručí, koho vyberete?

Lidé s velkou vnitřní motivací si uvědomují, že absolutní jistota není. Místo hledání jistoty se raději zaměří na „nejistou“ svobodu. Se svobodou hodně souvisí samostatnost. Lidé s malou vnitřní motivací jsou i málo samostatní. Oni čekají, že vše za ně vyřeší nějaká autorita – nadřízení, parlament či vláda. Jenže čekání na to, co udělají lidé, které vlastně vůbec osobně neznají, to je pro lidi s velkou vnitřní motivací naprosto nepřijatelné. Ti nechtějí nechat rozhodovat o sobě a své budoucnosti jiné, natož úplně cizí lidi. Oni nechtějí být jen jedno jméno na seznamu, které nějaká jiná autorita může kdykoli vyškrtnout. Oni chtějí sami ten seznam ovládat.

Foto: Isifa.com