Názory k článku Ivo Toman: Nejhorší zaměstnanec je snaživý blbec

To je ale blábol

Přidávám se. Blábol, jaký se jen tak nevidí.

To je na světě tolik angažovaných lidí, že je jde tak měnit? Nestačí, aby zaměstanec splnil to, co se po něm chce, a pokud se zdá málo angažovaný, zvýšit nároky? Příjde mi jako blbost, aby někdo vydržel být permanentně angažovaný, stejně všichni nakonec budou jen přežívat - odrobí si to svoje. Je opravdu dobré vyhazovat zkušené a zaběhané zaměstance, kteří jsou schopni zastávat svou práci s konstantním výkonem? Co by ty firmy furt chtěly? Ony jsou od toho, aby provedly směnu se zaměstnancem za jeho práci, kterou on odvede a jakmile skončí pracovní doba, tak se v ideálním případě může věnovat svým zálibám a koníčkům. Nežijeme abychom pracovali, ale pracujeme abychom žili. Proč by měl mít zaměstnanec nějaký zvýšený zájem na výsledku, když na vytvořeném a prodaném produktu nebude mít podíl ze zisku? Třeba takový designer navrhne nějaký výrobek ve své pracovní době a dostane za to jednou zaplaceno, namísto toho aby dostal třeba 1% ze zisku z kažého prodaného výrobku. Přitom majitel firmy z toho bude mít doslova doživotní rentu...

Nadřízení si prostě chtějí hodit své ego, vychutnávat svou moc nad zaměstnancem.

Problém je, že je spousta článeků o tom, jaký by měl být zaměstnanec, ale mám osobně pocit, že většina vedoucích a managerů na svou práci fakticky nestačí.

Psychologové už si všímají faktu, že výše postavení lidé jsou ve vysokém procento lidé s poruchou osobnosti.

Tím dostáváte odpověď. Narcististá porucha osobnosti vyžaduje to, co vyžaduje autor tohoto článku a tím se leccos vysvětluje. Je tím jasné, proč chtějí tyhle věci od zaměstnanců a nestačí jim výkon a práce zaměstnance.

Podle vědeckých studií u lidí v řídících pozicích zvýšeně vystuje narcistická, histriónská a obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti.

Většina firem by šla nahoru, kdyby vykopla většinu svých řídících pracovníků. Ale je v módě nedávat na zaměstnance. Řada řídících pracovníků není schopna vůbec efektivně fungovat a podávat svou práci.

Angažovanost a dělat něco navíc už mě přešla. I práce přesčas nebo o víkendu. Kdybych měl ale přiměřený plat, technické vybavení a nesmrděl ve staré technologii, klidně bych pracoval i večer. Přesčas je nanic. Po osmi hodinách toho mám dost. Plat podprůměrný, podpora technikou a vedení žádná, spousta dokonalých řídících opatření...

Z tohoto článku vychází, že ideální zaměstnanec je ten, co neremcá, plat mu stačí a dře jak debil od nevidim do nevidim, čili v důsledku snaživý blbec. Nebo mi snad něco uniklo?

"Z globální studie pracovní síly z roku 2005, kterou provedla společnost Towers Perrin, vyplývá, že 86 % zaměstnanců na světě není ochotných udělat pro své zaměstnavatele něco navíc."

Existuje také studie, kolik procent zaměstnavatelů je ochotno udělat něco navíc pro své zaměstnance? :-P

Snaživý blb je na obtíž. Když ale zkřížíte arogantního blba s jeho snaživostí, dáte mu moc vedoucího nebo funkci, přidáte možnost podnikat jako Ivo Toman, pak z toho vyjdou takovéto trapárny a ubohosti