Ivo Toman: Rozhoduje geniální talent, nebo to musíte vydřít? Obojí

Jsem přesvědčený, že je důležitý jak talent, tak velká vnitřní motivace. Mnohé zázračné děti se nevydaří. A naopak mnozí nejváženější géniové se rozhodně jako mimořádně moudří zpočátku neprojevovali. Představte si dítě, které považovali za pomalé a opožděné. Odepisovali ho jako nevzdělavatelné. O koho se jedná? Přesně takový byl Albert Einstein. Měl problémy se základy aritmetiky. Hosty přijímal v pantoflích. Ve svatební den zapomněl klíče od bytu. V roce 1901 byl nezaměstnaný. V roce 1905 zveřejnil teorii relativity. Prvního uznání veřejnosti se mu však dostalo až v roce 1909.

Otec Charlese Darwina byl zklamaný, neboť jeho syn byl v mládí velmi průměrný. Říkal mu: Nestaráš se o nic než o střílení, psy a chytání krys. Budeš hanbou pro sebe i celou rodinu. Naštěstí se mýlil. Ani Lev Tolstoj nebyl považován za výjimečné dítě. Walt Disney byl dokonce vyhozen z práce u novin pro nedostatek nápadů. Nad krbem fenomenálního tanečníka Freda Astaira visela poznámka, kterou napsal roku 1933 jeho první režisér: Neumí vůbec hrát! Mírně plešatý! Tancovat umí jen málo!

Asi nejslavnějším českým sportovcem historie je Emil Zátopek. Mimochodem i Zátopek musel mít určitý talent. Zátopkovi však říkali, že nic nedokáže. Odborníci ho sráželi tím, že nemá žádné předpoklady a má neúčinný styl. Měl přece úplně špatný odraz a upracovaný styl běhu, otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čímž si vysloužil přezdívku Emil Hrozný nebo Česká lokomotiva. Zátopek trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo. Běhal se svojí manželkou na zádech. Namísto běžeckých bot měl často těžké vojenské kanady, aby při závodě získal pocit lehkých nohou. A jak to dopadlo?

Emil Zátopek byl prvním člověkem na světě, který zaběhl 10 km pod 29 minut a 20 km pod jednu hodinu. Vytvořil celkem třináct světových rekordů. Nejvíce se ale proslavil na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Tam vyhrál běhy na 5 km, 10 km, a dokonce i maratón, který ten den běžel poprvé v životě! Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat.

Zátopek proslul svým intervalovým tréninkem – střídáním rychlých úseků s pomalejšími: Všichni mi říkali: ,Emile, ty jsi blázen!‘ Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali: ,Emile, ty jsi génius.‘

Závěr tedy je: Jejich výjimečně silná vnitřní motivace přetvořila jejich talent v génia. Není to tak, že by byli géniové od narození. Talent na něco sám o sobě nestačí. Kromě talentu na nějakou činnost také potřebujete „talent na rozvíjení talentu“ – velkou vnitřní motivaci.

Kvantita rozhoduje, až pak je kvalita

Lidé s velkou vnitřní motivací, kteří jsou úspěšní svou kvalitou, se paradoxně zaměřují zejména na kvantitu. Na množství své produkce. Nejde v prvé řadě o kvalitu, o kterou se ale samozřejmě také snažili.

Geniální lidé nevytvořili několik geniálních myšlenek, ale spoustu myšlenek. Prostě je chrlili. Mnohé byly nic moc. Mnohé dokonce špatné. Ale mezi nimi se našly ty geniální! Jejich úspěch byl založen na množství – kvantitě. A v tom množství jsme my ostatní nalezli i kvalitu. Dean Keith Simonton se zabýval 2036 tvůrčími vědci z různých dob. Jeho závěr zní: Ti nejuznávanější vědci vytvořili ve srovnání se svými průměrnými kolegy nejen více skvělých prací, ale mnohem více těch špatných. Prostě toto „zplodili“ celkově více.

A jak dlouho chcete čekat vy na geniální nápad, který vše rozhodne? Už dnes něco „zploďte“.

Pravidlo deseti let neboli deseti tisíc hodin

Zajímavé je tzv. pravidlo deseti let. Žádných skutečně tvořivých výsledků se nedosáhne bez minimálně deseti let intenzivní přípravy. Vlivu kvantity na úspěch si všiml i Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu. Popisuje, co tvrdí psycholog K. Anders Ericsson: Ti nejlepší z dvacetiletých studentů hudby měli odcvičeno asi 10 000 hodin. Amatéři asi 2000 hodin. Z Ericssonova výzkumu vyplývá, že člověk potřebuje právě takové nadání, aby se dostal na hudební školu. Ale pak rozhoduje, jak tvrdě pracuje a štěstí. Syrová genialita prostě vyžaduje dlouhé roky pilné práce, aby se patřičně rozvinula. Platí to u hudebníků, básníků, malířů i skladatelů. Architekti i lékaři potřebují 5 až 10 let studia k tomu, aby mohli dělat svá náročná povolání. 10 000 hodin tréninku platí i pro sportovce, spisovatele, šachisty. Nejen to. Totéž platí i pro špičkové zločince.

10 000 hodin tréninku odpovídá asi deseti letům. 4 hodiny denně × 250 pracovních dní v roce × 10 let. Studie vrcholových sportovců, světoznámých hudebníků a šachových mistrů ukazují, že jejich společným znakem je to, že v sobě našli dostatek motivace k neúprosnému pravidelnému tréninku či cvičení po dobu 10 000 hodin. A to bez záruky na konečný úspěch. A zde je problém ezoteriků. Ti staví na tom, že představivostí si přitáhnete úspěch, a podceňují tvrdou práci u lidí s mimořádnými schopnostmi. Představivost je skvělá věc, jenže pak musíte mnoho let tvrdě pracovat – i genialita musí být podporována cvičením. Earl Nightingale prohlásil: Jestliže se chcete stát odborníkem v nějakém oboru, věnujte mu po dobu pěti let denně jednu hodinu. Já říkám, že to je málo.

Lidé, kteří patří ve svém oboru k nejlepším, odlišuje od ostatních se srovnatelným nadáním právě jejich schopnost už od poměrně raného věku po celé léta houževnatě studovat a cvičit. Začít dříve je také určitá výhoda. Vynikající studenti hry na housle na nejlepší hudební akademii v Berlíně ve věku okolo dvaceti let cvičili hru celkem asi deset tisíc hodin. Průměrní studenti jen asi sedm a půl tisíc hodin – a zase je tu to číslo: 10 000 hodin.

Vrcholový výkon je často nádherně jednoduchý. Není tam žádné plýtvání pohybem ani energií. Až se ale budete dívat na nejlepší tanečníky a krasobruslaře, jak se ladně pohybují, uvědomte si, že jim to trvalo 10 000 hodin a více, aby to vypadalo tak jednoduše a ladně.

Průkopník oboru emoční inteligence Daniel Goleman si všiml pozoruhodných výkonů mladých studentů asijského původu v USA: Asiaté strávili nad učením a domácími úlohami v průměru o čtyřicet procent více času než ostatní studenti. Většina amerických rodičů je ochotna nedostatky svého potomka akceptovat a zdůrazňovat spíše jeho silné stránky, u Asiatů tomu tak není. Jsou přesvědčeni, že dobrých školních výsledků může dosáhnout každý, pokud se bude dost snažit.

Jak vidíte, v oblasti vrozeného talentu je to jinak, než si většina lidí myslí. Určité nadání musíte mít, ale pak rozhoduje něco jiného než talent. Rozhoduje obrovská vnitřní motivace. Žádný mistr nezačal trénovat, až když byl dobrý, dobrým se stal hlavně proto, že trénoval. A to velmi dlouho.

Závěr tedy je, že abyste v něčem uspěli, musíte se tomu věnovat dlouhá léta. Jenže to většina lidí nedokáže. Všichni, kdo tvořili, tvoří a budou tvořit světové dějiny, měli, mají a budou mít v sobě nejen velké sny, ale i velkou vnitřní motivaci.

Foto: www.isifa.com