Ivo Toman: Vnitřní motivace vašich lidí musí být podobná v celé firmě

Jak poznáte, že někdo v sobě má velkou vnitřní motivaci? U jiných lidí to poznáte překvapivě jednoduše. Stačí se zaměřit na dvě věci:

1. Sledujte, zda v sobě mají energii. Zda by vás nějak ochránili, kdyby to bylo nutné. Opakem je „mouchy, snězte si mne“.
2. Poslouchejte, co říkají. Podle jejich mluvy poznáte, zda jde o energické lidi, nebo ne.

Jak poznat energii a velikost vnitřní motivace u jiných lidí, probírám také na školení Základy vedení lidí. Tam dostanete návod, jak poznat, zda někdo má šipku a jak velkou. Psychologie sice není matematika, ve které platí, že 1 + 1 je přesně 2. U lidí se někdy spletete. S návodem, jak to měřit, se však většinou „strefíte“ správně.

U sebe to poznáte těžko, protože my lidé sami sebe vidíme lepšími, než ve skutečnosti jsme. Ale postupně to můžete poznat i na sobě. Jak? Půjdeme na to oklikou. Už víte, že to na vás poznají jiní lidé. Pak musíte poslouchat, co vám o vás říkají, a přemýšlet o tom. Poznáte to tak, že vám vaši známí říkají: Kam se furt ženeš? Nemáš už dost? Co tě žere? Pokud v sobě máte velkou vnitřní motivaci, pak se někam ženete. Sice nevíte proč? Často ani nevíte, kam se ženete? Vy jen víte, že prostě musíte. Znáte ten pocit: Vím, že vím, ale nevím, proč to vím. Prostě to vím!

A navíc vás to baví. Nemůžete s tím přestat. Máte v sobě nějaké neodolatelné svrbění, které vás stále nutí něco dělat. Být v pohybu. Čím větší nutkání, tím větší vnitřní motivace. A tím více dotazů ve smyslu „Kam se furt ženeš?“. Takto se ptají lidé s malou vnitřní motivací těch, co ji mají velkou. Neznamená to, že jsou nějak horší nebo zlí. Oni jsou jen jinak nastavení. Nerozumí směru a velikosti vaší vnitřní motivace (šipky). Oni to prostě nechápou, protože tu šipku nemají nebo ji mají malou a s jiným směrem.

Jak ještě poznáte, zda sami máte velkou šipku? Také tak, že se vědomě i podvědomě vyhýbáte lidem, kteří ji nemají. Nesedí vám. Také tím, že máte nějakého autopilota, který vás vždy k nějaké smysluplné činnosti nasměruje. Ti, co ji nemají, se často nudí. A ti s velkou šipkou zase nechápou ty, kteří se nudí. Nudíte se často? Pak máte malou šipku. A těžko můžete chápat ty, kteří se nikdy nenudí. Nezaměstnaní a ti, co se nudí v práci, nechápou podnikatele. A naopak.

Jste zaražení? Cítíte, že sami nemáte tu šipku? Že jste jako Evžen Oněgin „zbytečný člověk“? Tedy zbytečně na světě? Bez šipky, bez vnitřní motivace? To je tvrdé poznání. Protože: Velká šipka je nutná k úspěchu!

Kromě šílených výjimek (například že vyhrajete v loterii nebo někde vykopete zlato) v životě platí přímá úměra:

Velká šipka = větší pravděpodobnost úspěchu.

Malá šipka = větší pravděpodobnost neúspěchu.

Pamatujte ale, že tvrdá práce sama o sobě ještě velké výsledky nepřinese. Potřebujete také talent, štěstí a určité systémy nepohody.

Pokud jde o týmovou práci, pak se musíte obklopovat lidmi:

1. S velkou šipkou.
2. Současně směr jejich šipky musí být podobný vašemu.

Pokud nesplníte obě podmínky, budete s nimi mít dříve či později vztahové problémy.

Pozor na špatný směr šipky

Někteří lidé jsou více hnaní motivací směrem k něčemu. Jiní jsou hnaní motivací směrem od něčeho. Směrem k něčemu znamená, že za něčím jdete. Jde o motivaci něco vyřešit. Například Paul McCartney si s Johnem Lennonem sedli a řekli: Tak a teď napíšeme písničku pro něco. Teď třeba pro bazén. Teď vyděláme na bazén. Oni zpočátku „vyráběli“ písničky na něco.

Často jsou lidé motivovaní spíše negativně – od něčeho. Například: Aby se od nás odstěhovala tchyně. Nebo: Abych už neměl dluhy. Abych už mohl opustit to hrozné zaměstnání… Jsem přesvědčený, že cesta k něčemu je jednoznačně lepší než motivace směrem od něčeho.

Někde jsem četl: Plane-li ve vašem srdci oheň, dokážete nemožné. Zní to hezky. Pozitivně. Jenže jen někteří lidé v sobě tento plamen mají, většina ho nemá. Pak je tu ještě jeden obrovský problém. Ano, musím napsat „problém“. Co když mám v sobě oheň, ale spíše mi to ubližuje, protože se ženu špatným směrem? Ta šipka má kromě velikosti také směr. A ten může být dobrý i špatný. Pozor tedy na směr šipky. Vezměte si Hitlera, ten měl jistě velkou motivaci. Ale také měl velmi špatný směr. Přitom v historii nebyl nikdo takový řečník jako on. On dokázal lidi opravdu strhnout. Zásadním problémem u Hitlera byl ten směr.

Neexistují dva úplně stejní lidé, proto neexistují ani dva lidé s absolutně stejnými šipkami. Pokud jde o firmy či jiné organizace, směry šipek jednotlivých lidí v ní musí jít stejným nebo alespoň přibližným směrem. Jinými slovy, cíle podřízených i nadřízených se musí krýt s cíli firmy – to je ideální, ale také nedostižný stav. Dá se mu však přibližovat. Vaší snahou musí být neustálá snaha o co nejvíce podobný tvar šipek všech vašich lidí. Tvarem rozumíme směr i velikost. Motivace vašich lidí musí být podobná v celé firmě.

Co máte dělat, když zjistíte, že šipky vašich spolupracovníků jdou jiným směrem? Dospělí lidé své vzorce jednání už nemění. Naopak je stále opakují. Nejsou-li vnitřně motivovaní k práci, kterou vy po nich požadujete, pak to nebudou dělat ani kvůli vám. Vy jste pro ně cizí člověk – jste jen jejich nadřízený. V případě krajní nouze vás klidně „obětují“. Oni se kvůli vám nepřetrhnou. Raději tyto lidi vyměňte nebo odejděte. Zní to tvrdě, já vím. Ale takové mám zkušenosti. To prostě nezměníte.