Názory k článku Ivo Toman: Musíte změnit sebe nebo jiné lidi?

To ale neni chyba nybrz zkusenost. Pokud date do neceho vsechno (napriklad ten vztah), nezustane vam nakonec obvykle nic. Vse je treba delat s rozvahou.

delate neco s plnym nasazenim, projekt se realizuje, chodi a funguje jak ma. vyhodnoti se, pochvali vas a jste prvni na rade na odchod. ohrozujete stavajici postupy rutineru. takze se vas zbavi. priste uz tuhle chybu nezopakujete - dodavate do projektu jen to co se ocekava a k tomu jen trosku navic. zaroven zahajite obranu svych pozic jakymkoliv zpusobem. je to naplno? asi ne, ale slozenky se platit musi :-(

Tohle je klasický příklad naprosto nesmyslné definice šťastného člověka. Je úplně jedno, jaký žiju život, ale posledních 12 hodin svého života bych chtěl strávit se svými blízkými. A upozorňuji, že celých posledních 12 hodin.

Podle logiky této "definice štěstí", musím trávit veškerý čas se svými blízkými, protože jinak nejsem šťastný.

A ani otázka na poslední rok života by dle mého nebyla správná. Protože každý člověk pracuje s nějakým časovým horizontem. Jednou si chci postavit dům a mým 4 děti. Abych tohoto dosáhl, žiju tak, jak žiju. Když ale budu vědět, že za rok zemřu, budu žít jinak. Cílem mého života nebude spokojená rodina, ale něco úplně jiného.

Nechápu, jak může rozumný člověk tohle napsat...

Například já mám manželku a syna. Mám je rád nade vše. Nicméně jsem rád, když se, jednou za čas, seberou a odjedou za švagrovou na jih. Jsem doma tři dny sám a je mi taky dobře. Pustím si bigbít adekvátně nahlas i v noci, nebo film, udělám si konvičku polofermenťáku a probírám si, třeba nahlas, své záležitosti. Sice se už těším, až za tři dny přijedou, ale že bych byl nešťastný, že jsem pár dnů slamněným vdovcem, to bych fakt říct nemohl. Ne nadarmo se říká, že je největším problémem mnohých uvědomit si, že lidé nemají žít spolu ale vedle sebe. Ať tak či tak, každopádně má, každý normální člověk, nějaká ta tajná dvířka, vedoucí do tajné cimry, o kterých neříká nikomu. Není pravděpodobné, že by se našli dva lidé, kteří chtějí spolu žít, s naprosto stejnými názory, požadavky, koníčky. Já třeba nebudu tahat rodinu do své muziky, protože by ji stejně nikod neposlouchal, nebudu nikomu vykládat, jaké pocity mám, když držím v ruce foťák, nebo když melu své oblíbené vergnano, abych si udělal 30ml espresso. Stejně tak mě ale nezajímá totéž u mé ženy, když točí na kruhu třeba džbán. Tedy, ne, že by mě to nezajímalo, ale pocity jsou stejně nepřenosné, ty si prožívá každý sám. No a k tomu úplně prvnímu v článku. Nechápu, kde bere autor jistotu, že, třeba já, chci někoho ovládat nebo dokonce s ním manipulovat? V tom druhém pravdu ale má. Nikdy s sebou nenechávám manipulovat, pokud v tom nemám nějaký záměr. No a skutečnost z nadpisu článku - Musíme změnit sebe nebo jiné lidi? Heh, to je ta největší hloupost. Už jste viděli někoho, kdo by se změnil? Tedy, osobně pracuji s lidma, co pamatuju, ale že bych znal někoho, kdo se změnil, to bych říci nemohl. Je-li někdo cholerik, sangvinik z něj nikdy nebude. Maximálně se můžeme začít chovat jinak, ale bude to pokrytecké a můžeme z toho mít i zdravotní problémy. Přirozené chování, řekli bychom snad jak nám zobák narost, je to pravé.