Názor k článku Ivo Toman: Musíte změnit sebe nebo jiné lidi? od Taffey - Například já mám manželku a syna. Mám je...

Například já mám manželku a syna. Mám je rád nade vše. Nicméně jsem rád, když se, jednou za čas, seberou a odjedou za švagrovou na jih. Jsem doma tři dny sám a je mi taky dobře. Pustím si bigbít adekvátně nahlas i v noci, nebo film, udělám si konvičku polofermenťáku a probírám si, třeba nahlas, své záležitosti. Sice se už těším, až za tři dny přijedou, ale že bych byl nešťastný, že jsem pár dnů slamněným vdovcem, to bych fakt říct nemohl. Ne nadarmo se říká, že je největším problémem mnohých uvědomit si, že lidé nemají žít spolu ale vedle sebe. Ať tak či tak, každopádně má, každý normální člověk, nějaká ta tajná dvířka, vedoucí do tajné cimry, o kterých neříká nikomu. Není pravděpodobné, že by se našli dva lidé, kteří chtějí spolu žít, s naprosto stejnými názory, požadavky, koníčky. Já třeba nebudu tahat rodinu do své muziky, protože by ji stejně nikod neposlouchal, nebudu nikomu vykládat, jaké pocity mám, když držím v ruce foťák, nebo když melu své oblíbené vergnano, abych si udělal 30ml espresso. Stejně tak mě ale nezajímá totéž u mé ženy, když točí na kruhu třeba džbán. Tedy, ne, že by mě to nezajímalo, ale pocity jsou stejně nepřenosné, ty si prožívá každý sám. No a k tomu úplně prvnímu v článku. Nechápu, kde bere autor jistotu, že, třeba já, chci někoho ovládat nebo dokonce s ním manipulovat? V tom druhém pravdu ale má. Nikdy s sebou nenechávám manipulovat, pokud v tom nemám nějaký záměr. No a skutečnost z nadpisu článku - Musíme změnit sebe nebo jiné lidi? Heh, to je ta největší hloupost. Už jste viděli někoho, kdo by se změnil? Tedy, osobně pracuji s lidma, co pamatuju, ale že bych znal někoho, kdo se změnil, to bych říci nemohl. Je-li někdo cholerik, sangvinik z něj nikdy nebude. Maximálně se můžeme začít chovat jinak, ale bude to pokrytecké a můžeme z toho mít i zdravotní problémy. Přirozené chování, řekli bychom snad jak nám zobák narost, je to pravé.