Ivo Toman: Nevyrábějte si své neštěstí

Chce-li neúspěšný člověk ospravedlnit své neúspěchy, často obviňuje společnost, „systém“ nebo nedostatek příležitostí. Úspěchy a štěstí druhých považuje za důkaz, že je k němu život nespravedlivý. Obviňovat můžete jiné lidi anebo sami sebe.

Obviňování jiných

Obviňování druhých je výmluva pro vlastní nečinnost. Všichni rádi věříme, že problém je v jiných lidech, a ne v nás. Dává nám to pocit, že jednáme správně a že my sami nemusíme nic měnit. To je ale slepá ulička, protože jiné lidi měnit nedokážeme.

Myslíte si, že někdo jiný má povinnost vás uznávat anebo vám být vděčný? Nikdo vám nic nedluží a nemusí vás uznávat. Pokud přesvědčíte sami sebe o pravdivosti předchozí věty, zmenší se vám chaos v hlavě. Jiní lidé na tomto světě přece nejsou jen proto, aby vás stále uspokojovali.

Hlavní problém zde je, že posuzujete, co je dobré a co zlé. Posuzujete sami sebe, druhé lidi i různé situace. Jenže při morálním posuzování to, co je dobré pro vás, je někdy pro jiného špatné a naopak. Tím vzniká ukřivděnost, protože jiní lidé se často chovají jinak, než by podle vás měli. Dokola pak přemíláte vzpomínky na nějakou urážku, ponížení nebo citové zklamání. A také máte touhu tomu druhému své utrpení oplatit. Tím vším si ale jen sami „vyrábíte“ své neštěstí. Trpíte přitom, a dokonce často ještě chcete, aby jiní obdivovali, jak trpíte. Jenže váš herecký výkon zajímá jen vás samé. Jiní o něm ani nevědí.

Obviňování sebe sama

Pocit viny člověka hodně oslabuje, přitom vůbec nemusí spočívat na skutečné vině. Navíc je zbytečný, protože už se to stalo. Je to minulost. Minulé chování už nedokážete změnit. Jaký smysl tedy mají pocity viny? Žádný. Tak se přestaňte ničit pocity viny. Nic tím nevyřešíte. Tento návod je jednoduchý. Proč se ho tedy většina lidí nedrží?

Začíná to v dětství. Mnohé matky podvědomě předávají pocit viny svým dětem, protože mají strach, že je děti jednou nebudou potřebovat. Budou-li však mít pocity viny, budou matku potřebovat stále. Vina je pro tyto matky zbraň! Proto se snaží vyvolávat ve svých dětech pocity, že jsou „nehodné děti“.

Pocity viny vám může namlouvat někdo jiný nebo i vy sami. Proč by vám ho měl namluvit někdo druhý? Pokud se podaří u někoho vyvolat pocit viny za jeho chování, dotyčný pak bude více ochotný udělat to, co se od něj žádá. Dobře se tak s jinými lidmi manipuluje. Pokud to děláte několik let dítěti, pak z něj vyroste troska, která se stále obviňuje.

Dalším důvodem je, že s jakýmkoliv potěšením se nejen v křesťanské společnosti spojují slova vina a hřích. Hřích je mimořádně užitečný k tomu, abyste člověka ovládli a udělali jej závislým. Lidem se říká, že „jsou hříšníci“. Výsledkem je, že mají špatné svědomí. Protože mají špatné svědomí, lze s nimi manipulovat. Jakmile má někdo špatné svědomí, můžete od něj dostat věci, které byste jinak nezískali. Ukážete hříšníkovi cestu k jeho spáse – vykoupí se tím, že udělá to či ono nebo zaplatí penězi. Pokud by se daný člověk cítil jistý a dařilo by se mu dobře, nemohli byste ho tak snadno kontrolovat. Musíte ho proto stále utvrzovat, že je vinný (hříšný). Pak s ním můžete mnohem lépe manipulovat. Čtěte také: Odhalte lháře ve svém týmu, návod je jednoduchý

Hřích je výmysl člověka a má jediný účel – ovládnout jiné lidi. Když dokážete přesvědčit člověka, že je hříšník, můžete ho jednoduše ovládat jeho strachem. Nedejte si proto od nikoho namluvit, že jste hříšník. Spíše zjišťujte, proč z vás chce udělat bezmocného člověka. Nejlepším řešením je naučit se říkat: „Ne. Neudělám to pro vás ani pro nikoho jiného.“ Pak nebudete mít zbytečný chaos v hlavě. To ale dokážete, jen pokud jste silné osobnosti.

Dokud v sobě máte pocity viny, nemůžete dojít ke štěstí. Nemáte dost „volného prostoru“ v hlavě pro kladné změny vedoucí ke štěstí a k úspěchu. Jen náhoda může zafungovat. Chcete spoléhat na náhody? To by byla chyba. Vy naopak musíte dělat vše pro to, abyste zvýšili pravděpodobnost, že dosáhnete úspěchu a štěstí. Proto musíte vědomě kontrolovat své myšlenky.

Nejprve myslete na sebe, teprve potom na ostatní

Pocit viny může vést k sebeobětování. Víte, co je samaritánský syndrom? Obětovat se jiným. Jde o to, že nežijete život svůj, ale jiných. Ženy pak na stará kolena vzpomínají na léta, kdy byly krásné a žádoucí, než se obětovaly pro manžela a rodinu. Stěžují si přitom, jak je to nespravedlivé. Muži zase mluví o tom, jaké to bylo, když byli na vrcholu svých sil. Také se tomu říká mesiášský komplex. Jako kdyby vaší povinností bylo nedovolit jiným zažívat špatné životní zkušenosti a za každou cenu je uchránit utrpení. Jenže takové sebeobětování neprospívá ani vám, ani tomu, komu pomáháte. Nenaučí se totiž, aby si sám pomohl.

Mnozí lidé se obětují pro jiné v přesvědčení, že toto obětování z nich dělá „dobré lidi“. To je špatná úvaha! Proč? Kdo bere ohled na druhé a nemyslí více na sebe, bývá zneužíván. Vaši mírnost a ohleduplnost totiž vaše okolí často považuje za vaši slabost, a proto vás bude ještě více vykořisťovat. To pak vede většinou k tomu, že zatrpknete.

Mnoho lidí se úzkostlivě drží představy, že na tomto světě musí vládnout láska a přátelství, upřímnost a poctivost a tak dále. Jenže většinou vám nikdo nepomůže, jestliže v tom neuvidí nějakou výhodu pro sebe. Mnohem lepší je: nejprve myslete na sebe, teprve potom na ostatní.

Zdá se vám to egoistické? Ale vždyť stejně nic jiného neděláte. Máte ale společenské zábrany něco takového říct nahlas, abyste nevypadali nepatřičně. Společenské zábrany – věrnost, upřímnost, solidarita, pocit odpovědnosti vůči druhým – vedou k tomu, že chcete vypadat jako člověk, kterého má každý rád. Proto ustupujete, i když je to na váš úkor. Ostatní lidé si na to zvyknou. Až vás budou příště potřebovat, opět na vás budou tlačit, že jste hodní lidé a že je nesmíte zklamat. Pokud se opět budete chtít zalíbit, zase ustoupíte. Tak se dostáváte do stále větší a větší závislosti. A jiní vás zneužívají. Pak řešíte problémy jiných mnohem více než své vlastní.

Vezměte si například pracovní věrnost. Po dvaceti pěti letech vám dají diplom, hodinky a malé prémie – za věrnost! Anebo vás kdykoliv vyhodí. Chcete jistotu? Podle všech průzkumů má lepší firma životnost průměrně jen asi polovinu lidského života. Jakmile se firma dostane do problémů, manažeři se budou starat o své peníze a na vaši věrnost budou zvysoka kašlat.

Nedlužíte nic jiným ani sami sobě

Uvědomte si, že nedlužíte nic jiným ani sami sobě. Dejte si sami amnestii. Po ní se už nemusíte obviňovat za minulost. Kašlete na pocity viny za cokoli a jednejte jen podle sebe. Myšlenky vám do mozku nedává nikdo jiný, jen vy sami. Tak se moc neohlížejte na ostatní. Mít rád sám sebe není egoismus. Naopak na to, abyste uspěli, se musíte mít rádi. Každý z nás má potřebu pohlazení. Psychicky pohladit se můžete kdykoli sami. Nemusíte čekat na to, až to udělá někdo jiný.

Pokud se vám předchozí řádky zdály „moc tvrdé“, prostudujte si pořádně historii. Jak dopadli lidumilové a jak dopadli ti druzí?