Vlákno názorů k článku Ivo Toman: Nevyrábějte si své neštěstí od hana - Pane Tomane, zdravím Vás, Vaše knihy a příspěvky...

Pane Tomane, zdravím Vás, Vaše knihy a příspěvky na portál Podnikatel průběžně sleduji.Musím říci, že v mnohém s Vámi souhlasím a považuji Vás opravdu za odborníka.
Dnešní "kapitola" mě ovšem zvedla ze židle. Vztahy mezi lidmi vidíte jako buď černé nebo bílé. Jedna barva /těžko říci která, záleží na úhlu pohledu/ patří lidem, kteří myslí jenom na sebe, bezohledně si jdou za svým cílem, jsou úspěšní a hlavně movití. Co na tom, že nikomu v životě nepomohli, spíše svoji svobodu prosazovali na úkor druhých.
Ještě že ve stáří budou mít dostatek peněz, aby si s nima mohli povídat asistentky, protože nikdo jiný o ně ani nezakopne. Druhá barva náleží těm, kteří se nechají zneužívat, jsou to chudáci bez vlastní vůle, kteří poslouchají jenom pokyny těch "schopnějších".
Nenapadá Vás, že existují lidé, kteří jsou v rovnováze, tzn. jdou si za svým cílem, ale přesto dokážou ve zdravé míře myslet na druhé? Existuje cosi jako hranice /vyšly k tomu
krásné knihy/, kdy ještě pomáhám a chci to tak, a kdy jsem manipulován a neumím říci ne. Proč učíte lidi sobectví? Podporujete současný trend prosazování "já",o kterém snad všichni , včetně těch co se tak chovají, pochybují, že je ten správný. Nenechme se obviňovat a manipulovat sebou, na druhé straně mějme alespoň základní empatii k druhým. Věřte, že se nám to vrátí.

Nic z toho, o čem píšete, jsem v článku nenašel. Autor popisuje důsledky obviňování sebe či jiných, problém manipulace prostřednictvím pocitu viny a nabízí řešení (podobně jako například asertivita) změnou postoje, pokud se člověku něco takového děje. Stručně řečeno, jde o to být sám sebou a nepovažovat se ani za horšího ani lepšího než druzí.