Ivo Toman: S vyšší sebedůvěrou nikdo nepomůže, je to jen na vás

Na Bali muži při vykonávání malé potřeby sedí, ale ženy stojí. V Asii je běžné začínat jídlo sladkým moučníkem a končit polévkou. Já si do kávy dávám med. Někdo se nemyje. Co mají všechny tyto věty společného? Že vy to nejspíš děláte jinak. A proto s tím nesouhlasíte. Máte totiž jiné normy, podle kterých se chováte a podle kterých „měříte“ jiné lidi.

Pokaždé, když se já na někoho rozčílím, jde o to, že dotyčný porušil moje normy. Ne své normy. Pokaždé, když se vy na někoho rozčílíte, jde o to, že dotyčný porušil vaše normy. Ne své normy. Stresuje vás, když musíte žít podle norem jiných lidí? Jistěže ano.

Najděte si partnery, kteří jsou vám podobní

Většina chování, cítění a reakcí lidí jsou automatické. Oni se kvůli vám prostě nezmění. Tak se s tím smiřte. Koneckonců, co jste dokázali změnit na sobě v poslední době vy sami? Nejspíše nic. Tak proč to chcete po druhých?

Musíte se smířit s tím, že jiní lidé mají jiné normy. I proto si najděte partnery, kteří jsou vám podobní. Jiné lidi totiž nezměníte, a jestliže se vám nelíbí jejich normy, rozčilujete se. Neplatí to jen pro manželství. Platí to pro všechny vaše známé. A dokonce i pro úplně cizí lidi. Copak „neřešíte“ hlavně ty lidi, jejichž normy vás nějak štvou?

Můj táta se stále rozčiluje kvůli jednomu politikovi. Přitom ten politik ani neví, že můj otec existuje. Má jiné normy a kašle na lidi, jako je můj otec. Je to kariérista a svou energii využil po svém. Pokud vám vadí politici, pak si jen zaneřáďujete hlavu zbytečným a nesmyslným nepořádkem.

Jiní lidé, jiné normy

Až se zase budete na někoho zlobit, uvědomte si, že vás nerozčílilo jeho chování, ale rozdíly mezi vašimi a jeho normami. Nemůžete očekávat, že lidé budou respektovat vaše normy (pravidla). Oni znají jen ty své. O vašich nemají ani potuchy, pokud jim je nedáte jasně najevo. Dejte jim je najevo, a pokud je nerespektují, utečte od nich. Už jste dospělí. Už můžete. Děti to mají podstatně horší. Ony musí žít podle norem dospělých. Bohužel někdy 60letí rodiče chtějí, aby jejich dávno dospělé děti stále dodržovaly 35 let staré normy, které ti rodiče zavedli.

Splňovat normy jiných lidí je těžké. Často totiž nevíte, podle jakých kritérií oni hodnotí vaše chování. Vždyť i vy sami hodnotíte svět a sebe jen podle toho, v co věříte. S tím souvisí spory a hádky. Já se dívám na hádku jako na jedovatého hada. Je hloupost kopat do něj bosou nohou. Raději uteču. Pokud mi někdo vadí, prostě jdu pryč. A mám klid.

Pokud chcete někomu vysvětlit, že se mýlí, on se zatne, protože chcete změnit jeho názor (normu). To se vám nepovede. Jediné, co můžete, je pouze říci, jaký je váš názor. Pak ještě můžete změnit svůj názor. A dost! Už nic jiného!

Vysvětlete logicky milencům, že z hlediska hygieny je líbání hotová katastrofa. Logicky někomu něco vysvětlovat nejde, neboť emoční myšlení je rozhodující. Logicky uvažujeme podle toho, jak jsme emočně ovlivnění. Uvědomte si, že pokud jste vy nebo váš protějšek „vytočení“, pak nejste schopni logicky správně uvažovat. Je to proto, že logická, přesnější, ale pomalejší část mozku se jakoby vypne, abyste byli připravení na boj.

Jak vyřešíte spor? Jedině tak, že se mu vyhnete. Stejně tak je to i s kritikou jiných. Mimochodem, 99 % kritiky má kořeny v závisti a nesnášenlivost je projev naprostého nesouhlasu s normami jiných lidí. Každý máme své zákony, své předsudky a své normy. A žijeme v jejich zajetí.

Sebedůvěra = sebevědomí

Úspěch souvisí se sebevědomím. Kolem sebe stále vidíte příklady sebevědomých a úspěšných lidí a s nimi se vědomě i podvědomě porovnáváte. Máte také svá přesvědčení, což jsou vaše pravdy o sobě, o druhých a o světě. Vaše přesvědčení vám v závislosti na situaci může posloužit nebo uškodit.

Způsob, jak o sobě smýšlíte, ovlivňuje to, jak vás vnímají jiní lidé. Pokud jste upřímně přesvědčeni, že nejste atraktivní, podvědomě ničíte každý pokus o to, abyste zvýšili svou přitažlivost. Tím samozřejmě ostatní lidé nabudou dojmu, že nejste atraktivní, a proroctví tak naplníte. A naopak vaše kladné přesvědčení o vaší přitažlivosti vás opravdu udělá více sexy.

Základem zdravého sebevědomí je vnitřní jistota – forma duševního klidu, kdy přistupujete k událostem se zdravým odstupem a současně s životním elánem. Pokud máte sebedůvěru, zvládáte životní výzvy mnohem lépe.

Začneme nadměrnou sebedůvěrou. Tento extrém je mnohem lepší pro váš vnitřní klid i pro to, abyste se prosadili ve společnosti. Sebevědomí lidé jsou přitažlivější pro většinu jiných lidí. Přitom to, jak jste dobří, nemusíte vytrubovat úplně každému na potkání. Ti lidé, kteří dlouho vyprávějí, jak jsou úžasní, se snaží přesvědčit o své velikosti spíše sebe než své posluchače. Oni totiž nemají problémy s vychloubáním se, ale se svou sebedůvěrou. Tím jsme přešli k druhému extrému. Nedostatek sebevědomí je výsledkem toho, že sami sebe vidíte hůře, než jaká je skutečnost. Lidé také ničí sami sebe tím, že rychle zapomínají na své úspěchy. Naopak si pamatují své neúspěchy. A nejen to. Ještě si je opakovaně emocionálně vštěpují do paměti. Pak se odsuzují a podceňují.

Nízké sebevědomí je hlavním důvodem, proč si lidé neumí říct o to, co chtějí. Dalším problémem nesebevědomých lidí je to, že své občas špatné chování neoddělují od své hodnoty coby člověka. Nedochází jim, že nějaké špatnosti ještě neznamenají špatného člověka. Každý z nás má přece nějakou špatnost.

Se sebedůvěrou souvisí nejistota. Máte-li pocit, že na něco nestačíte, pak trpíte pocitem nejistoty. Všichni potřebujeme nějakou jistotu. Lidé mají hrůzu z neznáma a raději se smíří s problémy, které už mají a znají je, než aby se pouštěli do něčeho nejistého. Děsí je to, co neznají. Jenže jistota je pouhá iluze. Jistota je jen stav vaší mysli.

Lidé stále hledají jistotu a oporu, ale jen málokdo ji najde. Proč? Protože většina lidí hledá jistotu v závislosti na druhých a nehledá ji v sobě. Myslí si, že jim řešení ukáže jiný člověk, náboženské či politické utopie, uniformy a podobně. Odvolávají se na autority, módu, trendy atd. Vzdávají se tak své osobní svobody, podřizují se všeobecným normám chování. Jistotu se snaží získat z vnějšku – to znamená z prostředí, vlastnictví nebo z názorů druhých. Jenže žádná jistota zvenčí neexistuje. Opakuji, že jistota, stejně jako štěstí, je jen stav vaší mysli.

K sebedůvěře vám okolí nepomůže

V 70. letech 20. století došlo v západním světě k „hnutí zvyšování sebevědomí“. Začaly kurzy asertivity. A výsledek? Téměř žádný! Pro ty lidi, kteří mají sebedůvěry dost, jsou tyto kurzy zbytečné. Těm, kteří v sobě sebedůvěru nemají nebo ji nedokážou najít, nepomůže žádný kurs, pokud oni sami na tom nezačnou pracovat! Pomoc zvenčí je jako smrad! Za chvíli je pryč. Vyvětrá se a zmizí. A lidé se vrátí do starých kolejí.

Vaší sebedůvěře lidé kolem vás v naprosté většině případů nepomohou. Vy berete ohled na to, co si o vás druzí myslí, a žijete v nejistotě, co řeknou tomu, co děláte. Vaše okolí často ani nemá zájem na tom, abyste si zvedli sebevědomí. Tak vás totiž mohou jiní lidé více kontrolovat.

Jde o manipulaci strachem. Ta vzniká tak, že někdo (stát, instituce, zaměstnavatel, muž, žena, …) vám nabídne jistotu, ale vyhradí si právo posuzovat váš výkon. Pak vás udržuje v tom, že v „jistotě“ budete tehdy, pokud budete dělat, co po vás vyžaduje. Tak si zvyknete na obchod: nabízená jistota za závislost na autoritě. K dokonalosti to dovedla církev. Mimochodem, o očistci není v bibli ani zmínka. Toto třetí místo mezi peklem a rájem bylo „vynalezeno“ dodatečně ve středověku – aby se mohlo lidmi lépe manipulovat a ještě se vydělalo na prodeji odpustků.

S nejistotou souvisí strach z budoucna. Strach nás také vede k boji, k obraně a k agresi. Čím více nejistoty pociťujeme, tím více máme strachu, tím více se bráníme a jsme agresivnější.

V závislosti na někom můžete být kvůli nedostatku své sebedůvěry. A právě zvýšenou sebedůvěru potřebujete, abyste se z této závislosti dokázali vymanit. Jenže ji máte malou, a tak jste nadále závislí. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Musíte sami najít postup, jak svou sebedůvěru zvýšit. Jinak svůj život prožijete v zoufalství. Vyvolat pocit důvěry v sebe sama a získat vnitřní jistotu může každý. Můžete správně se sebou mluvit a tuto samomluvu používat opakovaně a dlouhodobě. Ale jen vy sami. Za celý svůj život jsem neviděl, aby trvalé řešení problémů, dlouhodobé štěstí nebo úspěch přišly k člověku „zvenčí“. Vždy to byl člověk sám, kdo si pomohl nebo selhal. Pomoc zvenčí je pokaždé jen krátkodobá.