Ivo Toman: Stres vás pomalu ničí. Kdy přijde poslední kapka?

Co je vlastně stres? Jsou to vlivy nepříznivě zatěžující organismus v oblasti duševní i tělesné. Lidské tělo nerozlišuje mezi osobním a pracovním stresem. Stresy z obou oblastí se sčítají. Při stresu se do vašeho krevního oběhu vylučují stresové hormony. Ty tam bohužel setrvávají celé hodiny a každé další podráždění vyvolává jejich další vylučování. Vaše tělo se tak připravuje reagovat na nebezpečí. Účinky stresu se sčítají tak dlouho, že pak stačí už jen pověstná poslední kapka, kdy vybuchnete nezvladatelným vztekem, panikou, zaječením nebo utečete. A také vás to pomalu zdravotně ničí. Čtěte více: 5 tipů, jak se vyhnout pracovnímu stresu

V životě stále narážíte na různé překážky. Jenže téměř všechny jsou jen vaše vnitřní překážky. Jde jen o vaše osobní pocity.

V minulosti byly pro stresy podmínky, ale dnes žijete v mnohem bezpečnější době. Vnějších stresujících faktorů je překvapivě málo. Vnímáte je svými pěti smysly. Jde tedy o pachové, chuťové, světelné, hmatové a zvukové vjemy, které vám „vadí“. Například je dokázáno, že ve tmě a v zimě je více sebevražd. Ve vedru jste nervózní, v hluku se hůře soustředíte a podobně.

Všechny ostatní stresy si způsobujete sami svým negativním postojem k tomu, nač myslíte. Například tím, že nechcete pochopit normy jiných lidí, nebo když máte žít podle cizích hodnot. Také myšlenkou, že svět má být spravedlivý, se ničíte. Snad nejvíce vám přivodí stres vaše přílišná očekávání, která se pak nenaplní.

Strach

Strach je primitivní emoční reakce na nebezpečí. Jde o odpověď vašeho těla na náročné životní situace, a to jak opravdové, tak ty, které si jen namlouváte. Strach je pocit, který vás varuje při náznaku možného ohrožení. Amygdala v mozku stále řeší primitivní otázku: Mám se stát jeho kořistí, nebo on mou?

Odpověď vašeho těla je okamžitá. Ztuhnete, vyplaví se adrenalin, zrychlí se vám tep, krev se nahromadí v kosterním svalstvu, trávení se zastaví, imunitní systém se potlačí… A jakmile zjistíte, že nebezpečí nehrozí, vrátíte se do normálu. Trvá to jen zlomek sekundy, než vám dojde, že strach je zbytečný. Pokud však zbytečný není, objeví se další tělesné projevy – třesavka, napětí, bušení srdce, zrudnutí, nevolnost apod.

Strach je jako oheň. Když je pod kontrolou, pomáhá vám. Když se vymkne kontrole, vše stráví. Aby vám strach pomáhal, musí být ve správném poměru ke skutečnému nebezpečí. Bez strachu byste nepřežili ani jeden den. Nepřešli byste silnici. Pomáhá vám „přežít“ setkání s šéfem nebo zvýšit váš výkon v práci.

Pokud však strach trvá déle, než je nutné, jde o stav mysli, který vám škodí a za který si můžete většinou jen vy sami. Dnes už nežijete v tak drsném světě, ale váš vlastní obranný systém se přesto spouští. Připravujete se na mimořádné situace, ke kterým ale ve vyspělé části světa bez válek a zvýšené kriminality nedochází.

Z naprosté většiny věcí strach vůbec mít nemusíte. Bojíte se většinou zbytečně. Nevěříte? Ukážu vám jednu statistiku.

Většina strachů je získaných. Malé děti ještě nemají naučené strachy. Proto mají u nových úkolů zpočátku příjemné pocity. Jenže dospělí mají často hned nepříjemné pocity a strach ze selhání nebo z odmítnutí. To jsou hlavní příčiny malého sebevědomí dospělých lidí. Sami si vytváříte to, čeho se obáváte. Výsledkem je strach ze strachu – strach, že se budete bát. Tento strach z utrpení je horší než utrpení samo. Franklin Delano Roosevelt v roce 1933 prohlásil: Jedinou věcí, které se musíme obávat, je sám strach.

A jak se cítíte vy, když začínáte něco nového?

A co další strachy? Strach požádat o cizí peníze, strach z budoucnosti, strach z nemocí nebo bolesti, strach ze smrti, strach, že ztratíte někoho blízkého, strach z jiných lidí, kteří přitom často sami žijí ve strachu z vás. Strach z nejistoty… Jak z toho ven? Dokážete nějak strach porazit? Ano.

Lidé se ale bohužel často snaží porazit strach špatně:

• Vyhýbáte se situacím, v nichž pociťujete strach. Jenže takto se naučíte vyhýbat se řešení problémů i v jiných oblastech. Výsledkem je, že oblasti, ze kterých máte strach, si rozšíříte.
• Krátkodobě se vystavíte hrozné situaci. To ale škodí, pokud je toto vystavení ukončeno dříve, než překonáte bod zlomu, kdy si uvědomíte, že jste strach už překonali. Musíte překročit tu hranici, jinak to má opačný účinek.
• Překonáváte strach pomocí náhražek – jídlo, drogy, alkohol apod.
• Zabýváte se strachem, ještě než daná situace nastala. Ona ale nemusí nastat, a tak se jen sami ničíte.
• Přibíráte si na pomoc další lidi. Krátkodobě to pomůže, ale můžete se stát závislí na jiných lidech.
• Skrýváte strach před ostatními. Tím ale nic nevyřešíte.

Účinný způsob boje se strachem:

• Stálý styk s něčím, z čeho máte strach, vás proti strachu otuží, pokud přejdete za pomyslnou hranici uvedenou v předchozím oddílu. Odvaha není nepřítomnost strachu. Je to boj proti němu. Dokud se neodvážíte s ním bojovat, pak nad ním nezvítězíte.
• Čím více o problému víte, tím menší z něj máte strach. Už v dětství jste zjistili, že jakmile se rozsvítí, všichni bubáci zmizí. Jak funguje klatba? Na oběť nejvíce působí její vlastní představivost a samomluva. Člověk je bezvýhradně přesvědčený o účinnosti toho, čeho se bojí. Dodnes tak manipulují nevzdělanými lidmi šamani v Africe. Klatby vůbec nefungují, pokud lidé klatbám nevěří nebo pokud o nich dotyční nevědí. Proto příčiny strachu považujte za nesmyslné.
• Aktivita. Strachu podléháte tehdy, když jste v nečinnosti. Jakmile něco aktivně děláte, strach ustoupí a máte menší sklon se jím trápit.
• Pokud máte strach z budoucnosti, soustřeďte se na přítomnost.

Hněv – vztek

Vzteku podléháte velmi snadno. Příčinou je většinou pocit ohrožení. Jde o ohrožení vaší důstojnosti, teritoria, rodiny a podobně. Jakmile na vás někdo zaútočí slovně nebo fyzicky, nejprve ztuhnete strachy. Hněv přijde později. Na rozdíl od smutku vám ale vztek energii dodává. Nejvíce se projevuje nepřátelstvím a nenávistí.

Při hněvu se uvolní hormony, které zabezpečí prudký příval energie pro váš „rozhodný čin“. Toto napětí může trvat několik hodin, nebo dokonce dní. To objasňuje, proč se lidé rozzlobí snadněji, pokud už byli předem podrážděni něčím jiným. Nedokážou přestat, když už se jednou „rozjeli“.

Lékařské studie prokázaly, že hněv je emoce, která nejvíce poškozuje srdce. Sklon k hněvu, agresivitě a nepřátelství předpovídá smrt v mladém věku přesněji než kouření, vysoký tlak či cholesterol. Ne nadarmo se říká, že koho chtějí bohové zničit, toho nejdříve rozzuří.

Jak se zbavíte hněvu?

Nejdříve jak to nemáte dělat:

• Většina lidí si myslí, že nejlepší je vybití vzteku. Avšak není to tak. Dáte-li hněvu volný průchod, zvolíte si snad nejhorší způsob, jak se pokusit uklidnit se. Výsledkem je totiž delší trvání vzteku, než když se nejdříve vědomě zklidníte.
• Ani potlačovat vztek není dobré, protože zloba ve vás zůstává.
• Někteří obézní lidé nedokážou dostatečně rozlišovat mezi strachem, hněvem a hladem – vše považují za projev hladu a při každém rozčílení se přejídají.

Co naopak pomáhá u hněvu:

• Uvědomte si, že vztek je téměř vždy druhotnou reakcí. Musíte najít, co se za ním skrývá. Žárlíte? Jste uražení? Vždy máte na vybranou, jak se zachováte. Jste-li rozrušení, uvažujete zkresleně. Hněv udržíte v přijatelných me­zích tím, že zpochybníte samu příčinu své zloby a přehodnotíte situaci kladněji. Zlobu můžete zcela odstranit, uvědomíte-li si uklidňující fakta dříve, než začnete jednat. Čím dříve, tím lépe.
• U vzteku zatnete pěsti, zvýšíte hlas a napnete svaly. To je pozůstatek lovce mamutů ve vás. Schválně zabraňte ruce, aby se sevřela v pěst, a napněte prsty. Snižte hlas k šepotu. Těžko se můžete hádat šeptem. Zabořte se do křesla anebo si rovnou lehněte.
• Jakmile ucítíte, že se vás zmocňuje vztek, napněte rychle všechny svaly a pak je najednou povolte.
• Svou zlost můžete vybít také psaním. Vše špatné napište a pak dopis zničte.
• Nepřátelské myšlenky můžete zabrzdit i tím, že se zaměstnáte (rozptýlíte) něčím jiným. Například aktivním pohybem –dlouhou procházkou či během. Přestávka na uklidnění ale bude neúčinná, pokud ji strávíte neustálým zlobným přemítáním.
• Pamatujte, že nepřátelství je psychický zvyk, který se dá změnit. Nejlepším lékem je důvěra k ostatním.

Nepřiměřená úzkost

Úzkost je ochranná reakce na neznámou možnou hrozbu. Útěk a úzkost k sobě patří, jsou to dvě stránky obrany. Pokud je únik znemožněn, úzkost narůstá. Přestože ohrožení zvenčí je dnes už malé, odstranit vliv úzkosti na vaše myšlení není snadné. Stojí to však za to, neboť vyrovnaní lidé mají mnohem méně nemocí, kterými trpí lidé nevyrovnaní.

Úzkost je často zaměňována se strachem, ale jde o něco jiného. Strach má vždy konkrétní příčinu, například strach ze zkoušky. Úzkost je nepříjemný emoční stav, kdy máte pocit hrozby spojené se strachem, aniž víte, co vás ohrožuje. Jde o obavu z něčeho neurčitého. Je spojená s pocity tlaku, dušení, svírání, ale nejvíce s pocity neklidu.

S některými vlohami pro úzkostlivost, například přecitlivělostí, se narodíte. Jiné příčiny jsou ve vaší minulosti – špatná výchova, prožitá hrůza, neúspěchy. Další příčiny vyplývají z vaší současné špatné situace v rodině nebo v práci. Velký vliv má i vaše případné sociální vyloučení – nezaměstnanost, barva pleti, obezita, sexuální odchylky a podobně.

Nevěřte, že se úzkosti dokážete nadobro zbavit. Každého občas napadnou špatné myšlenky. Jde o to, umět s ní bojovat.

Řešením je neutíkat před úzkostí. Naopak, snažte se sepsat na papír, co vás trápí. Je to těžké, neboť už víte, že úzkost je nekonkrétní pocit. Jakmile však nějaké negativní emoce dokážete pojmenovat, začnou se dít pozoruhodné věci. Jejich vliv na vás bude menší a menší. Většina lidí zbytečně bojuje se svými vnitřními problémy. Vy si je místo toho jen sepište a pak si říkejte: „Pokud to neovlivním, nebudu se tím vůbec zabývat! Jde to mimo mě.“

Úzkost je jeden ze základních problémů lidí v dnešní době. Pokud budete přehnaně úzkostliví, budete znechucení a budete mít chaos v hlavě.

Deprese

Deprese souvisí s úzkostí a jsou ještě horší. Z lékařského hlediska jde o sklíčenost projevující se pocitem smutku, ochablosti, strachu, méněcennosti, ztrátou jistot a zájmů. Kromě vrozených vloh je základní příčinou depresí pesimistický přístup k neúspěchům. Ten u vás vzbuzuje pocit bezmoci. Své nezdary pak připisujete nějakému vlastnímu nedostatku.

Deprese jsou strašní duševní nepřátelé. Připravují vás o vaše síly, čas a životní energii. Deprese po nemocích předpovídají smrt pacienta přesněji než jakýkoli jiný fyzický příznak, například tlak, obezita a podobně.

Hlavními „léky“ proti depresím jsou aktivní jednání a vaše kladná samomluva. Vaše příznivé vnitřní hodnocení všeho kolem vás – i nezdarů. Musíte se ponořit do práce, jinak se utopíte v zoufalství. Stále si říkejte, že neúspěchy jsou stejně tak normální jako úspěchy. Prostě se střídají. Věřte, že úspěchy časem převáží.

Také se zbavte osamělosti. Styk s druhými lidmi vám pomůže zapomenout na vaše vlastní problémy. Pozor na to, že samota není totéž co osamělost. Osamělost je váš osobní pocit „nedobrovolné“ izolace, který vám vadí. Samotu lidé naopak dobrovolně vyhledávají, aby byli chvíli sami. Krátkodobá samota pomáhá – na rozdíl od dlouhodobého pocitu, že o vás nikdo nestojí.