Názory k článku Ivo Toman: Stres vás pomalu ničí. Kdy přijde poslední kapka?

Silne pochybuji, ze samani v africe uvaluji klatby - to delaji jen katolicti samani a tech tam tolik neni. Krom toho, je to neco uplne jineho. Pro doplneni vzdelani doporucuji precist nasledujici clanky:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Klatba
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kletba

PS: A hlavne zadny stres, neznalost je jen stav mysli ;-)

Pokud budete psát ty rady méně sugestivním způsobem, bude článek působit daleko více pozitivně ;)

Stačilo by deasociovat čtenáře od těch popisovaných pocitů. Věta "Vyhýbáte se situacím, v nichž pociťujete strach" čtenáři vnucuje myšlenku, že tyto pocity má, ikdyž je doopravdy mít ani nemusel. A v tom duchu se nese celý článek. Přitom by to stačilo nahradit větou (stejně jako celý přístup článku) "Vyhýbají se situacím, v nichž pociťují strach" a hned by měl člověk při čtení toho zcela jinou náladu. Mohl by si totiž vybrat ve kterých pocitech se vidí a ve kterých ne.

Dále by to chtělo tyto popisy pocitů omezit a věnovat více prostoru pozitivitě a radám. K pochopení o co jde opravdu není potřeba věnovat popisům pocitů 90% článku.

Všechny rady, co zde jsou sám praktikuji, ale z toho článku mi není moc dobře (proto bych ho vlastně měl hned zavřít a nezabývat se jim :) ). Osobně jsem měl ale za to, že člověk, který se zabývá motivováním profesionálně by měl působit pozitivně a ne takto silně depresivně. Pokud by takto probíhal i ten Váš samotný inzerovaný kurz, asi bych se po jeho ukončení šel rovnou zastřelit.

Pokud však článek neměl za účel nabídnout rady, ale pokusit se spíše navodit pocit "chápání zdeptaného čtenáře", samotnou negativitu ještě více posílit a nalákat čtenáře k "vysvobození" formou objednání kurzu, pak to pro někoho samozřejmě účel plnit může :)

Moje máma mě vždy vedla k tomu, abych se naučil jasně a zřetelně říkat NE a abych neměl přehnaná očekávání, ať dělám, co dělám. Skutečnost, že tak málo lidí dokáže to NE říci nahlas, přímo do očí žadateli o cokoli, je neuvěřitelná. Stejně tak počet lidí, kteří, přestože vědí prd, umí prd, mají očekávání, že budou mít co pět let nové auto, pěkný barák s bazénem a dvakrát ročně dovolenou v cizině anebo fleka v rachotě za 50 papírů měsíčně. To, že mnoho lidí dělá spoustu věcí ne kvůli sobě ale kvůli okolí, je šílený. Znám výtvarníky, kteří při úvahách o tom, co vytvoří, berou jako první parametr to, jak se to bude líbit okolí. Ne jim samotným. Například. Taky myšlenky na to, že člověk selže v práci, jsou neuvěřitelné. Když na tu práci nemám, tak ji neberu. Lidé se stresují kvůli neprostým hovadinám. NApříklad můj tchán, dej mu pánbůh klidný odpočinek na věčnosti, se byl schopen až duševně utýrat po přečtení parte člověka, kterého dvacet let neviděl. člověk by měl žít především sám pro sebe a svou nejbližší rodinu, případně por své přátelé, má-li jaké a na druhé se vykašlat, ale neškodit jim. Pak nebudou lidé stresem trpět.