Ivo Toman: Vaše pravda nikoho nezajímá

Proč upálili Jana Husa? Proč oběsili Jánošíka? Proč zabili Thomase Becketa? Rád tyto otázky pokládám lidem. Většinou slyším tyto odpovědi: „Protože měli pravdu. Protože byli hodní na chudé lidi.“

Jan Hus tedy hlásal pravdu. To je samozřejmě pravda. Ale on hlásal svou pravdu. Jenže zase svou pravdu měli i ti, kteří jej dali upálit. Každý má totiž svou pravdu. Proč ho tedy upálili? Hlavním důvodem bylo, že Jan Hus porušil pravidla organizace, jejímž byl členem. A za to se vylučovalo vždy a všude. Jan Hus byl členem církve.

Náš bývalý prezident Havel si dal na svou prezidentskou standartu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Totéž tam měl i Masaryk. Jen zapomněli dodat, čí pravda? Můj otec i děda byli dělníci a s „intelektuálskou“ pravdou těchto prezidentů rozhodně nikdy nesouhlasili. Takže, kde je pravda a kdo má pravdu? Mimochodem, i Hitler měl přece svou pravdu. Sice zvrácenou, ale měl ji.

Proč o tom vůbec píši? Protože naprostá většina lidí se celý život soustředí na to, aby jiným lidem dokázali, že mají pravdu. Aby jim „vnutili“ svou pravdu. Aby jim sdělili svůj názor. Aby jim ukázali, jak jsou skvělí, a že si proto zaslouží jejich uznání.

Co myslíte, koho na světě zajímá, že vy máte pravdu? Asi šesti miliardám lidí je to úplně šumafuk. A pak se trápíte, protože jiní lidé vás „málo“ uznávají. Své trápení si však způsobujete sami tím, že se chcete chlubit i v situacích, kdy to není vhodné. Vyžadujete uznání za své skvělé názory, i když v danou chvíli to poslední, co ostatní vyžadují, jsou ty vaše skvělé názory.

Pokud ale naopak někdo oznámí, že něco má, vy odpovíte, že někdo jiný to má také. Pokud někdo dá najevo, že něčeho dosáhl, vy musíte doplnit, že někdo jiný také. A ještě si přihodíte, že má i větší výsledky. A úplně nejvíc ty druhé naštvete, když ten někdo jiný jste vy sami. Kolikrát jste už odpověděli větou: „To znám.“ nebo „Já také.“? Čtěte také: Ivo Toman: Chcete být šťastní? Pak si dejte pozor na sílu slov

Jak vysvětlíte rybě, co to je chodit po horách?

Opakuji, že téměř nikoho nezajímá vaše pravda, ale jen jeho vlastní. A naopak, že každý je přesvědčený o své pravdě. A udělá vše, co je v jeho silách, aby to sdělil jiným. Pokud mu to nedopřejete, budete s ním mít problémy.

Navíc často svou pravdu mnoha lidem ani nedokážete sdělit z toho důvodu, že oni vás prostě nepochopí. Nejde o to, že by byli hloupí, ale oni jsou „jinak nastavení“. Pokud má někdo strach z letadel, jak mu vysvětlíte, že létání je skvělý zážitek? Dokážete vysvětlit rybě, co to je chodit po horách a dýchat čerstvý vzduch? Dokážete vysvětlit dělníkovi výhody rovné daně z příjmů, když mu jeho odbory vysvětlují, že je spravedlivé, aby bohatí platili více? Těžko to pochopí, když mu nedochází ani to, že šéf odborů má stejné auto jako prezident.

Jaká byla moje pravda v mém mládí? Přes 20 let jsem cítil nespravedlivou křivdu. Proč zrovna já mám Tourettův syndrom? Proč zrovna já mám tiky? Proč zrovna já musím funět a chrochtat? Proč mám výraz a pohyby idiota? Komu jsem ublížil, že jsem takto postižený? A co jsem tím vyřešil?

Vůbec nic.  Bohužel jsem ztratil spoustu let snahou o získání pozitivního mínění druhých o sobě. Trápil jsem se celé dny. Když jsem s někým mluvil, snažil jsem se ho přesvědčit o svých skvělých vědomostech, jako by celý svět neměl na starosti nic jiného než mou nespravedlivě nedoceněnou osobnost.

Jakmile jsem se přestal zajímat o to, co si o mě druzí myslí, zjistil jsem, že je to lepší pro mne i pro jiné lidi. Během deseti až patnácti let došlo u mne k úplnému obratu. Vše se zlepšilo v oblasti vnitřního duševního stavu, vztahů s lidmi, peněz, pracovních úspěchů, bydlení, rodinného života atd. Nyní tyto poznatky předávám jiným lidem na školeních.

A vděk? Stává se mi, že mi po školení někdo zavolá nebo napíše, že jim mé školení změnilo život. Tito lidé jsou nadšení. A musím přiznat, že mě to strašně potěší. Jenže někteří lidé mi už také dali najevo, že se jim to nelíbilo. Asi jsem se trefil do nějakého citlivého bodu. Přiznávám, že se to dotkne mého ega. Ovšem i oni mají svou pravdu. Mají na ni právo.

Nepřemýšlejte o spravedlnosti, ani o vděku

Také se mi už doneslo, co si o mě myslí někteří lidé: „Ten blb s těma tikama to dotáhl tak daleko? To je nespravedlivé!“

A mají pravdu. Jsem ten blb s těma tikama. A je to nespravedlivé. Nespravedlivé však je i to, že jste se vůbec narodili. Vyhrála totiž jen jedna spermie z několika milionů. To je ovšem strašně nespravedlivé vůči těm ostatním milionům jiných spermií. Měli byste si jít stěžovat. Jenže komu vykřičíte svou pravdu o nespravedlnosti, když se každý stará především jen o sebe?

Poradím vám. Nepřemýšlejte o spravedlnosti. Nepřemýšlejte ani o vděku. To najdete v pohádkách a v nekonečných seriálech v televizi. Skutečný život vůbec není o tom, zda je něco spravedlivé, nebo ne. Co by měli říkat o spravedlnosti či nespravedlnosti obyvatelé malé polské vesnice ve čtyřicátých letech minulého století? Víte, jak se ta vesnice jmenovala? Osvětim.

Mimochodem, Josef Mengele nebyl nikdy potrestán. A teď filozofujte o spravedlnosti.