Názory k článku Ivo Toman: Vaše pravda nikoho nezajímá

Díky za pěkný text

Pravda je logicky jen jedna. Pokud je fotbalový míč bílý, je bílý. To, že pak někdo tvrdí, že je ten míč zelený, je jeho iluze, nikoliv "jeho pravda". Ten míč nemůže být bílý a zároveň i zelený. Nemůže být více pravd. Může být pouze více iluzí.

Pravda bývá i výsledkem lidské dohody. Když se domluvíme (někdo vymyslí a ostatní přijmou), že bílá je aditivní směs zelené, modré a červené 255/255/255, budeme se divně dívat na toho, kdo řekne něco jiného. Říkejte děcku, že žába je kanárek a ono si bude ťukat na čelo, když někdo jiný tak nazve obojživelníka.

Je to hodně vzácné, ale je kouzelné vidět někoho, kdo přišel na to, jaký je rozdíl mezi názorem a pravdou.

Pohoda, hezký den

Je ale věcí společenské objednávky, že se požaduje úspěch, úspěch a úspěch. Nedávno nastoupil můj syn do prvního ročníku na střední a první, co jsem se dozvěděl, že střední je něco jiného, než základka a že nemůžeme očekávat, že hned ze začátku budou děcka nosit domů samé jedničky. K tomu se musí teprve dostat studiem. No, nechtěl jsem tam dělat hned napoprvé rozruch, ale to je přesně to, o čem píše autor článku. Proč by měl mít syn na střední, kde studuje informační technologie, samé jedničky? Třeba z chemie, která je, jinak, úplně mimo smysl uvedeného směru studia? K čemu mu ta jednička bude? Mi stačí, když donese dvojku a to budu rád. Už od ranného dětstí se vnucuje dětem názor, že pokud nemá samé jedničky, tak je úplný trotl. Pak děcko přinese dvě dvojky z patnácti předmětů a má strach přijít domů, že bude bito nebo, v lepším případě, mu rodiče vynadají. A veze se to s ním odmalička. Já naprosto souhlasím s vývodem článku, který sice nebyl vyloženě řečen, že člověk by měl žít své úspěchy především sám pro sebe. On je ten, kterého úspěch uspokojuje a naplňuje. Nemusím o tom vykládat kdekomu, aby mě obdivoval. Pokud by byl můj úspěch tak obrovský, že by byl obecně znám, pak se o něm stejně dozví většina lidí a z hlediska lidské povahy mi budou stejně vděčni, když jim o tom nebudu říkat, neboď by si mysleli, že z nich dělám blbce a že se nad ně vyvyšuju, byť tomu tak není. Já vidím dnes a denně, jak se mnozí zakomplexovaní jedinci trápí tím, že si koupili fotovercajk za čtvrt milionu a nejsou sto udělat pořádnou fotku, nebo, když udělají fotku, která se jim líbí, tak za ni, da fotoserveru, dostanou mizerné hodnocení. Přitom by se měli radovat z toho, že oni sami jsou z té fotky nadšeni. Už proto, že každý máme jiné mantinely kvality. Těžko udělá někdo s uvedeným fotovercajkem stejně dobrou fotku, jako já, když já fotím 40 let a oni od loňských vánoc. Víme přece všichni, že ve výbavě to není, byť je to podstatná věc. Já žiju pro sebe a svou nejbližší rodinu a pár nejlepších přátel a zbytek, s těch uvedených šesti miliard obyvatel zeměkoule, mi je úplně víte kde. Přesto ale posílám, každý měsíc pár stovek Člověku v tísni.

Opravuji hrubku z předposlení věty.. Vyměňuji s za z.