Vlákno názorů k článku Ivo Toman: Vaše pravda nikoho nezajímá od Taffey - Je ale věcí společenské objednávky, že se požaduje...

Je ale věcí společenské objednávky, že se požaduje úspěch, úspěch a úspěch. Nedávno nastoupil můj syn do prvního ročníku na střední a první, co jsem se dozvěděl, že střední je něco jiného, než základka a že nemůžeme očekávat, že hned ze začátku budou děcka nosit domů samé jedničky. K tomu se musí teprve dostat studiem. No, nechtěl jsem tam dělat hned napoprvé rozruch, ale to je přesně to, o čem píše autor článku. Proč by měl mít syn na střední, kde studuje informační technologie, samé jedničky? Třeba z chemie, která je, jinak, úplně mimo smysl uvedeného směru studia? K čemu mu ta jednička bude? Mi stačí, když donese dvojku a to budu rád. Už od ranného dětstí se vnucuje dětem názor, že pokud nemá samé jedničky, tak je úplný trotl. Pak děcko přinese dvě dvojky z patnácti předmětů a má strach přijít domů, že bude bito nebo, v lepším případě, mu rodiče vynadají. A veze se to s ním odmalička. Já naprosto souhlasím s vývodem článku, který sice nebyl vyloženě řečen, že člověk by měl žít své úspěchy především sám pro sebe. On je ten, kterého úspěch uspokojuje a naplňuje. Nemusím o tom vykládat kdekomu, aby mě obdivoval. Pokud by byl můj úspěch tak obrovský, že by byl obecně znám, pak se o něm stejně dozví většina lidí a z hlediska lidské povahy mi budou stejně vděčni, když jim o tom nebudu říkat, neboď by si mysleli, že z nich dělám blbce a že se nad ně vyvyšuju, byť tomu tak není. Já vidím dnes a denně, jak se mnozí zakomplexovaní jedinci trápí tím, že si koupili fotovercajk za čtvrt milionu a nejsou sto udělat pořádnou fotku, nebo, když udělají fotku, která se jim líbí, tak za ni, da fotoserveru, dostanou mizerné hodnocení. Přitom by se měli radovat z toho, že oni sami jsou z té fotky nadšeni. Už proto, že každý máme jiné mantinely kvality. Těžko udělá někdo s uvedeným fotovercajkem stejně dobrou fotku, jako já, když já fotím 40 let a oni od loňských vánoc. Víme přece všichni, že ve výbavě to není, byť je to podstatná věc. Já žiju pro sebe a svou nejbližší rodinu a pár nejlepších přátel a zbytek, s těch uvedených šesti miliard obyvatel zeměkoule, mi je úplně víte kde. Přesto ale posílám, každý měsíc pár stovek Člověku v tísni.

Opravuji hrubku z předposlení věty.. Vyměňuji s za z.