Ivo Toman: Víte, jak lépe využít svou agresivitu?

Agresivita je útočné jednání vůči druhé osobě, kolektivu nebo instituci. Ze zoologického hlediska jde o sklon k napadání jiných jedinců. Z hlediska člověka jde o útočnost proti příslušníkům vlastního druhu. Podstatou agrese je úmysl poškodit.

Sigmund Freud chápal agresi jako pudovou záležitost. Projevem tohoto „pudu smrti“ je agrese zaměřená na druhé lidi i na sebe sama. Ve svém dopise Albertu Einsteinovi v roce 1932 napsal: Je neúčelné chtít se pokusit osvobodit člověka od jeho agresivních sklonů. V člověku je tedy více instinktivního a zvířecího, než jsme si ochotni přiznat.

Ukážu vám teď další možnost skokové změny vašeho života k lepšímu. Myšlenky, které vás stále napadají, jsou určitá energie. Spolu s tělesnou energií jde z dlouhodobého hlediska o obrovskou sílu, jež se navenek projevuje jako agresivita, kterou máte v sobě a kterou nějak vybíjíte.

Agresivita je pozůstatek z dávné minulosti, kdy pomáhala přežít schopnějším jedincům v drsném prostředí. Naši předkové se museli postarat o přežití své i svého rodu. Jak? Většinou jen primitivní hrubou silou. Někdy také zbabělostí, aby si jich ti silnější buď nevšimli, anebo je nepovažovali za své ohrožení – a oni přežili, aby to mohli zkusit na jiném „bojišti“ později. Na vnější hrozbu mohli zareagovat čtyřmi způsoby:

1. Útok.
2. Útěk.
3. Obrana útokem jako reakce na hrozbu.
4. Obrana pasivní, kdy neudělali nic a ztuhli.

Zůstaly v nás staré emoce lovců mamutů. Problémem však je, co s tou agresivitou uděláme dnes, kdy už neběháme s kyjem v ruce. Musíme se nějak vybít. Ale jak? V dnešním, bezpečnějším a pohodlném světě máme jen málo příležitostí zažívat tak vyhrocené pocity jako naši předchůdci. Proto se někteří lidé uchylují k náročným aktivitám, jiní nahánějí druhé pohlaví a další sportují. Někteří se soustředí na svou kariéru, jiní mají koníčky, další se vzrušují (vybíjejí) u televize. Většinou je to však kombinace všeho.

Vrozená agrese v sobě zahrnuje vztek a nepřátelství, touhu ničit a ubližovat, napadat, ale i pocity spojené s porážkou druhého. Tu energii (agresivitu) vždycky nějak vybijete. Jenom na vás záleží jak. Dá se to shrnout tak, že ji můžete vybít buď na věcech, nebo na lidech. Ty věci, to jsou většinou koníčky, sport nebo kariéra. To je dobrý případ správného vybití energie. Bohužel je dost lidí, kteří v sobě jakoby nemají žádnou energii. Tito lidé nadávají na „ty hnusné kariéristy“ a nechápou, že vybít se na kariéře může být pro někoho skvělá věc.

Jenom na vás záleží, jak se vybijete

Agresivita je normální způsob chování a je nezbytná pro dosahování cílů. Fakt, že máme důležitý cíl, v nás vyvolává silné emoce a agresivní tendence. Problém vznikne, když se nám do cesty začnou stavět překážky. Nemohou-li se naše emoce projevit nebo jsou-li zaměřeny nesprávným směrem, stanou se ničivou silou. Tato síla může být zjevná nebo skrytá. Muži jsou otevřenější, kdežto ženy jsou agresivní více skrytě. Také jde o to, jaký máte strach z trestu.

Záleží hodně na tom, jaký jste typ člověka z hlediska zkoušení cest k úspěchu. Neúspěšný člověk nezaměřuje svou agresivitu na dosažení užitečného cíle. Obrací ji proti sobě, následkem čehož má žaludeční vředy, vysoký tlak a starosti. Nebo je hrubý a přehnaně kritický. Když nemá úspěch, zvýší snahu, ale bez výsledku. Proto je časem znechucený. Takový člověk se vybíjí špatně. Úspěšný typ člověka, pokud si uvědomí, že jeho reakce je nepřiměřená, hledá další způsoby, jak z toho ven. Pokud daná cesta „nefunguje“, zkouší další.

Jen na vás záleží, co uděláte s 25 000 myšlen­kami. To je energie jako hrom. A máte ji zdarma, nic za ni neplatíte. Bohužel však je v lidské přirozenosti, že to, co jsme dostali zdarma, toho si nevážíme. Dostali jste zdarma nástroj na spokojený život a nástroj na vydělávání peněz – svůj život, svůj mozek, své sny. Můžete být spokojení i bohatí. A co děláte? 95 % lidí vyplýtvá svou agresivitu na to, že řeší věci, které nemají pod kontrolou. Řeší politiku, toho „blbého“ souseda, počasí, ceny chleba… Nebo svou agresivitu obrátí proti lidem.

Agresivitu, kterou v sobě máte (a zdarma) můžete anebo nemusíte dobře využít. Je jen na vás, zda budete agresivně jednat vůči lidem ve svém okolí, nebo dosáhnete hodnotných cílů. Rozhodně jsem zastáncem názoru, že svou energii si musím vybít hlavně na kariéře. Přitom 95 % lidí nadává na kariéristy a jen 5 % lidí se umí správně vybít.

Proč lidé sportují? Proč pracují na zahrádce? Tak se vybíjejí. Pokud ale někdo použije svou energii na zahrádce, pak by neměl nadávat na ty, kteří se zahrádkou nezdržují a raději se vybíjejí v kariéře a honbě za penězi. Každý si svobodně zvolil.

Agresivita se může projevovat nejen fyzickým, ale i slovním napadáním. Mezi slovní formy agrese patří rozkazování, nadávání, znevažování jiných, ponoukání k agresi, odmítání podřídit se, popírání práv druhých, svalování viny, domáhání se vlastnictví, vyhrožování, nevěcné kritiky, osočování, ironizování apod. Zajímavé je spojení úzkosti s agresí. Abyste zakryli svou úzkost, maskujete ji přehnanou agresivitou.

Výchova a agresivita

Výzkumy zjistily přímý vztah mezi aktivitou a agresivitou. Čím je vyšší aktivita, tím silnější bude i zvyk reagovat v dospělosti agresivně. Výchova většinou potlačuje aktivitu. Už v roce 1974 se v anglickém Blackpoolu konala pedagogická konference. Její účastníci došli k názoru, že každý padesátý žák jeví příznaky geniality. Ovšem ne každý padesátý dospělý člověk je geniální. Proč? Původní génius se přizpůsobí. Zadusí se výchovou podle učebních osnov.

Trestání agresivity dítěte v prvních třech letech trvale snižuje agresivitu v životě. Každý reaguje agresivně, pokud cítí, že mu něco může uškodit. Tuto agresivitu však zeslabuje očekávání trestu za agresi.

Nemyslete si, že ideálem výchovy je neagresivní osobnost. Agresivita je nutná při ochraně proti agresivitě jiných lidí. Díky své agresivitě jsme nezávislí a jsme schopni sami ovlivňovat své okolí. Tato agrese vede k odlišení se od jiných lidí.

Pud ničit je u některých lidí nezadržitelný. Pokud takoví lidé mají strach z důsledků, nejsou otevřeně agresivní, ale stanou se psychickou pijavicí. Možná jste už také zjistili, že upíři nejsou jenom v pohádkách. Tito lidé jsou nešťastní z rozporu toho, co „je“ a co by „mohlo být“. Uklidňují se vyvoláváním agrese nebo pocitů viny u jiných, neboť se pak cítí méně vinní.

Nedostatek agresivity

Neumíte-li kontrolovat svou agresivitu, u jiných lidí můžete vyvolat nepřátelství. Ovšem na druhé straně agresivita může donutit vaše „nervy“, aby správně reagovaly v krizové situaci. Tehdy může dojít k uvolnění vašich dosud nevyužitých schopností. Některým lidem krizové situace dávají sílu, ale jiní ztuhnou a nedokážou udělat nic. K jaké skupině patříte vy?

Pokud patříte k těm, kteří neudělají nic, pak tím, že se vyhnete problému, vyhnete se také uspokojení z vyřešení tohoto problému. Navíc ještě ve vás přetrvá stresové napětí. Protože se toto napětí nemůže vybít, hledáte náhražkové uspokojení nebo alibi. Mnozí lidé pak vynakládají více energie na hledání alibi, než by potřebovali ke zvládnutí daného problému. Což je ohromná hloupost.

Neagresivní lidé mají často syndrom „malé rybky ve velkém rybníce“. Myslí si, že nemohou nic ovlivnit. Z praxe víme, že lidé, jejichž vzorcem jednání je pasivita, nemají úspěch. Také ti, kteří touží být oblíbení, a proto nedokážou odmítnout přání druhých, se stávají jejich snadnou obětí. Jak z toho ven?

Nestěžujte si na to, jak se k vám jiní chovají. Chovají se tak většinou proto, že jste jim to dovolili. Mají to podloženo svými předchozími výsledky, ne původními dobrými úmysly. Z vašich předchozích reakcí vědí, že za to nebudou potrestáni.

Frustrace je stav zklamání, napětí a bezvýchodnosti, který máte, když vydáváte energii, a nedostáváte odměnu nebo neplníte své cíle. Jste zklamaní, protože vaše výsledky neodpovídají vašim záměrům. Jednak proto, že vaše cíle jsou nereálné, a jednak proto, že máte špatný pohled na sebe. Také můžete mít špatnou strategii. Výsledkem jsou pocity nepatřičnosti a nedostatečnosti.

Po pocitech frustrace zákonitě přichází zvýšená agresivita. Málokdo si ale uvědomuje, že frustrace je pozitivní znamení. Říká vám, že pokud chcete dojít k cíli:

1. Potřebujete změnit svůj přístup. Musíte přijít s nějakou změnou.
2. Potřebujete mít splnitelné normy. Říkejte si: „Dokonalost není nutná. Stačí, když se jí přiblížím.“

Najděte si někoho, kdo již našel způsob, jak získat to, co potřebujete. Studujte úspěšné lidi. Požádejte je o radu. A ještě pozor na toto: Nezaměňujte agresivitu s nepřátelstvím. To jsou dva různé postoje.

Foto: www.isifa.com