Ivo Toman: Zapomeňte na silnou vůli a naučte se pracovat se svou představivostí

Hodně lidí žije ze dne na den a řeší jen každodenní problémy. Jedno čínské přísloví říká: Když nevíme, kam jdeme, je zcela jedno, kterou cestu si zvolíme. Znáte nějaké úspěšné lidi? Víte, čím se odlišují od ostatních? To je jednoduché, oni mají své cíle. Příčina úspěchu totiž spočívá v dlouhodobé koncentraci na konečný cíl.

Podle jednoho dlouhodobého průzkumu v USA pouze tři procenta studentů dokázala napsat své cíle na papír, když končila školu. Zbytek to prostě nedokázal. Po dvaceti letech pracovníci univerzity vyhledali své studenty a zjistili, že ti lidé, kteří před dvaceti lety věděli, co chtějí, nashromáždili větší majetek než zbývajících 97 %! Už chápete, proč je důležité mít cíl?

Zde je velké nebezpečí. Každá činnost je zpočátku doprovázená velkým nadšením. Jenže časem to nadšení vyprchává. Smysl však má jenom opakovaná správná činnost. Zkusit něco nebo zkoušet něco, to je jako nedělat nic. Jak ale vypadají cíle většiny lidí? Jsou to jen sny. Pro splnění cílů si nejprve ty sny musíte napsat na papír a pak i jednat. Pravidelně a dlouhodobě jednat.

Henry Ford prohlásil: “Myslíš-li, že můžeš, máš patrně pravdu. Myslíš-li, že nemůžeš, máš patrně také pravdu.“ Tomu se říká síla myšlenky. Vaše chování se mění tak, jak se mění vaše myšlení. Z toho vyplývá, že pokud budete pozitivně myslet, budete i pozitivně jednat. A naopak: Budete-li negativně myslet, budete samozřejmě i negativně jednat. Stačí na neúspěchy dostatečně dlouho myslet. A pište si, že přijdou. S negativními myšlenkami v hlavě začnete prohrávat. Narodili jste se, abyste prohrávali? Vždyť jste začali velkou výhrou. Vzpomeňte si na ty spermie.

Mít vylepený svůj cíl na zrcadle, nad postelí nebo na záchodě vám ještě nezaručí úspěch. K úspěchu vedou pouze činy. A také pozitivní myšlení funguje jen u těch lidí, kteří jednají. Je spousta nešťastných lidí, kteří stále čtou knihy o pozitivním myšlení, vymetají všechny semináře o pozitivním myšlení, ale kvalita jejich života se nijak nezlepšuje. Proč asi? 

Mnozí lidé se totiž stále chtějí připravovat, učit, vzdělávat, ale nepracují na správných věcech. Zaměstnával jsem jednoho prodejce. Ten se stále učil, opravdu poctivě. Ale skoro nikdy nenavštívil žádného potenciálního zákazníka. Přitom byl prodejce. Když jsem se ho ptal proč, odpověděl mi, že stále ještě všechno perfektně neovládá. Neuvědomil si, že nikdy nebude všechno perfektně ovládat.

Dnes s odstupem vidím jako velkou chybu, že jsem se ho nezbavil mnohem dříve. Rozchod byl pro něj bolestný. Navíc jsem přišel o spoustu peněz. Takovíto lidé se budou roky připravovat na to, jak začnou vydělávat peníze. Třeba na svůj mercedes. Jenže jiní ho za tu dobu už mají! Začínáte tušit, kam mířím?

Nejde jen o samotný cíl, jde o myšlenkovou cestu k němu

Změňte nyní úhel pohledu. Všechno, nač myslíte, je emoční záležitost. I vaše cíle. Čím zejména vynikají pozitivně naladění lidé? Oni umí neustále měnit úhel pohledu tak, aby vše viděli kladně. A to vždy kladně. Málokdo to dělá, přitom každý člověk dokáže změnit úhel pohledu. Chcete příklad? Která mozková polokoule je levá? Záleží na tom, zda se díváte zepředu, nebo zezadu. Stačí změnit úhel pohledu.

Představte si horolezce. Každý horolezec chce vylézt až na samý vrchol hory. Neznám horolezce, který by se připravoval na svůj výstup tím, že by si říkal: „Nahoru nedojdu. A ještě zmrznu.“ Horolezci vždy začínají s tím, že jim to vyjde, že to dokážou a že vydrží až do konce. Problémem však je, že i horolezec je jen člověk, který přemýšlí. Výstup totiž trvá dlouhou dobu a jeho mozek po celou dobu pracuje. Jednak se začne vrtat ve své minulosti. Tím to ale nekončí. Začnou ho napadat i jiné myšlenky: „Musím já vůbec dojít až nahoru? Teď jsem zpocený a tam nahoře bude mrznout. Ježíšimarjá, už cítím, že se mi dělají dva puchýře. Copak asi teď dělá moje žena? Je tam sama? Zdála se mi nějaká divná. Možná má někoho jiného. Dlouho věděla, že bude sama, takže se mohla připravit. Opravdu je v poslední době nějak divná. Určitě někoho má! To jsem si ale vzal mrchu!“

A tak si člověk ve své hlavě sám začne tvořit všelijaké myšlenky a pochybnosti. Časem těch pochybností přibývá. A jaký je výsledek? Bohužel někteří horolezci nedojdou až nahoru, přestože původně nahoru chtěli všichni. I vy se chcete mít dobře. Chcete vydělávat více peněz, mít skvělé vztahy, dokonalé zdraví a dokonalou rodinu. Jenže většině lidí se to nepodaří, protože neumí „vypnout“ problémy ve své hlavě. Sami si tak vytvářejí různé bloky.

Musíte se naučit problémy „vypnout“. A „zapnout“ jiný program, jako když přepnete stanici v televizi. Jen tak současné myšlenky nahradíte jinými myšlenkami. Vědomě „vypudit“ problémy ze své mysli v daném okamžiku nedokážete. Je to proto, že v každém okamžiku můžete myslet jen na jednu věc. Jestliže tedy myslíte na to, že na něco konkrétního nechcete myslet, tak myslíte právě na to, nač myslet nechcete. Jenže nejde chtít na něco nemyslet. Mozek totiž stále na něco myslí. Jde jen myslet na něco jiného.

Vy chcete změnit svůj život. Chcete se mít lépe, nebo ne?
Nyní vám ukážu, jak to lidé dělají. Použiji k tomu známý příklad, který se opakuje v mnoha knihách. 

• Představte si slona. 
• Představte si velkého slona.
• Představte si velkého žlutého slona.
• Představte si velkého žlutého smradlavého slona.
• Představte si velkého žlutého smradlavého škaredého slona.

Nyní s okamžitou platností na toho slona zapomeňte! Nemyslete na něj! Už ho nesmíte mít v hlavě! Na co myslíte? Vsadím se, že to vím. Myslíte právě na toho slona, na kterého nemáte myslet. Nemyslet na něco prostě nejde. Nejde chtít vědomě teď hned na něco přestat myslet.

Mozek přemýšlí ve dvou rovinách: jednak v představách a jednak ve slovech. Slova jako nesmím, musím, chci, nechci nejsou nikdy tak emočně silná jako představy. Představy jsou obrazy, které si emočně lépe vybavíte. Uvedu malý příklad:

Slova: Nechci sníst citron. Chci sníst citron.
Obraz: Představte si, že umytý a rozkrojený citron očicháte, olíznete a pomalu rozkousáváte. Cítíte jeho vůni a chuť. Cítíte jej v krku.

Která z obou možností způsobila, že jste se více zašklebili? Vsadím se, že ta druhá. Přitom vůbec není důležité, zda to chcete, nebo nechcete. A zda do toho citronu právě teď ve skutečnosti koušete. Představivost je podle psychokybernetiky asi desetkrát silnější než síla vůle. Přitom se všude neustále „žvaní“ o silné vůli. Zapomeňte na silnou vůli a naučte se pracovat se svou představivostí.