Ivo Toman: Zásadní věci dělejte naplno

Začneme příkladem. Po koncertu slavného houslisty za ním přišla obdivovatelka a rozplývala se: „Mistře, jste úžasný! Hrajete jak pánbůh. Jste úplně jedinečný. Já bych obětovala celý svůj život, kdybych uměla tak hrát na housle jako vy.“ Víte, co jí odpověděl ten fenomenální houslista? On řekl: „Milá paní, já ten život obětoval.“

Některé věci totiž nejde dělat jen napůl. Ani na 90 %, ani na 99 %. Co by řekla vaše partnerka, kdybyste přišli domů a řekli: „Miláčku, byl jsem ti na 99 % věrný.“? Asi by moc nejásala, že? Některé věci prostě buď jsou, nebo nejsou. Nic mezi tím. A stejně tak ani ženy nemohou být na 70 % těhotné. 

Když lidé něco začínají, tak si řeknou: Zkusím to. Udělám pár pokusů a snad to vyjde. Hádejte, jak asi s tímto přístupem dopadnou?

Vnitřní motivace

To souvisí s motivací. Lidé totiž příliš spoléhají na vedení druhých a na motivaci zvnějšku od jiných lidí. Jenže motivace zvnějšku je „jako smrad.“ Ten se za pár hodin vyvětrá a nikdo nepozná, že něco uvnitř bylo. Důležité totiž je, jak lidé umí motivovat sami sebe. Často jsem školil prodejce a oni za mnou vždy přišli a říkali: „Pane Tomane, namotivujte mě. Namotivujte nás.“ Čtěte více: Ivo Toman: Motivace zvenčí je jako smrad

To je alibizmus. Už dlouho se zabývám lidskou motivací. Za ta léta jsem zjistil zajímavou věc. U motivace jiných lidí jde v prvé řadě o to, najít ty, které nemám motivovat. A pak se jich zbavit. Zopakuji to. Najít ty, které nemotivovat.

A co ti druzí lidé? Ti, které mám naopak motivovat? Tak ti se paradoxně dokážou motivovat sami. To jsou ti, kteří na ty housle hrají a nemluví o tom, jak by bylo krásné, kdyby na ně uměli hrát.

Motivovat tyto lidi, to je radost! Těm totiž stačí jen ukazovat směr cesty, kterým se mají vydat. Oni už motivovaní jsou. Oni to mají v sobě. Představují malou skupinu lidí, kteří dělají to, co mají dělat. Úspěchy z jejich práce je pak dále motivují.

Jenže ta neschopná většina lidí chce měnit všechny lidi kolem sebe. Ovšem kromě sebe. Znáte ten příklad, kdy říká žena svému manželovi: „Miláčku, chtěla bych změnit svět.“ „Ano? A čím začneš?“ „No, začnu tebou.“?  Nesnažte se změnit druhé lidi. Stejně je nezměníte. Oni se musí chtít sami změnit.

Úspěšní řídí svůj osud

Úspěšní lidé sami řídí svůj osud. Nečekají, že se věci samy dají do pohybu bez jejich přičinění. Úspěšní lidé také vědí, že důležitý je výsledek, ne snaha. Nebo řeči o tom, jak se snaží.

Úspěch přichází zevnitř. Z vás, ne zvenčí. Zevnitř – to je váš postoj. A klíčem k úspěchu je dělat věci na 100 %.

Sir Winston Churchill jednou prohlásil: Nikdy nebijte nepřítele jen napůl. Myslím, že tím chtěl říci, že když něco začnete, tak to udělejte pořádně, dokonale a dokončete to.

Uvědomte si také, že úspěch nemusí být jen o materiálním bohatství. Úspěšný je každý člověk, který dokáže splnit své cíle. A ty cíle nemusí být pouze finanční. Zde jde i o duševní či duchovní bohatství.

Doktor Maxwell Maltz, objevitel psychokybernetiky, napsal: Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem není v tom, že by úspěšný člověk měl větší schopnosti, nýbrž v tom, že má odvahu prosazovat své myšlenky. A pak jednat. Kdykoliv totiž něco děláte, riskujete chybu. Je to však lepší než přešlapování na místě.

Je to podobné jako snaha naučit se jezdit na kole. Riskujete sice, že spadnete, ale pak dokážete něco, co jste dosud neuměli. Už jen za ten pocit to stojí. Jeďte dopředu. Je vám to jasné?

Věřím, že teoreticky vám to jasné je. Ale v praxi pouze asi 5 % lidí dotahuje věci do konce.

Co je to pozitivní myšlení?

Neúspěšní lidé také přesně nechápou, oč jde, když se řekne pozitivní myšlení. Oni si myslí, že pozitivně myslet stačí. Jenže pozitivní myšlení funguje jen u určitého typu lidí! Pouze kladně myslet, číst knihy, poslouchat motivační nahrávky a absolvovat různá školení, to nestačí. Musíte i dělat.

Udivuje mě, kolik lidí stále jedná, jako by šlo mít úspěch bez nějakého úsilí. Znám hodně úspěšných lidí. Mají i hodně chyb. Jsou mezi nimi alkoholici, gambleři i podvodníci. Jsou často nemocní nebo tělesně postižení. Ale neznám žádného úspěšného člověka, který by seděl celý den na zadku. Historie dokázala, že musíte zvednout zadek a něco dělat.

Mimochodem, z devíti amerických nositelů Nobelovy ceny za literaturu bylo pět alkoholiků. Oni jistě měli mnohé chyby. A hodně pili. Jenže také všichni psali a nespoléhali na to, že to nějak přijde samo. Oni prostě něco tvořili. Oni o tom jen nežvanili. Můžete mít chyby, ale musíte něco dělat. Musíte využívat těch 86 400 sekund, které máte k dispozici každý den, a svých 25 000 myšlenek, které vás během toho dne napadnou. Žádné pozitivní myšlení nepomůže těm, kteří nevyvinou potřebné úsilí.

Dokonce i slavní filozofové pozitivní myšlení ne vždy správně pochopili. Velký myslitel Ralph Waldo Emerson napsal: Jestliže člověk napíše lepší knihu, přednese lepší kázání nebo sestrojí lepší loveckou past než jeho soused, svět si k jeho dveřím cestu najde, i kdyby si postavil dům na konci lesa.

Bohužel mnoho lidí tomuto nesmyslu věří. Velký Emerson byl nejspíše opilý, když to psal. Já to totiž zopakuji ještě jednou a zamyslete se: „Jestliže člověk napíše lepší knihu, přednese lepší kázání nebo sestrojí lepší loveckou past než jeho soused, svět si k jeho dveřím cestu najde, i kdyby si postavil dům na konci lesa.“

A já říkám, že nenajde! To nestačí! Pokud to, co umíte, nevyřvete do světa, tak se to ten svět nedozví. A pokud to neprodáte, pak umřete hlady.