Když proticovidová opatření zavřela farmářské trhy, postihlo to i farmářky a farmáře, kteří chovají zvířata a vyrábějí vlastní mléčné výrobky. Pro ty je přímý prodej na akcích, vedle možnosti prodávat přímo na farmě nebo zavážky do obchodů či gastra, podstatnou cestou k zákazníkům. Mléčná farma Homolka v Bělči u Karlštejna například tehdy oslovila své zákaznice a zákazníky přes sociální sítě, aby si přijeli výhodněji napřímo nakoupit zboží připravené na trh, který se již nekonal. A vyrobeným a pro trh připraveným sýrům, mléku i jogurtům proto hrozila zkáza. Nyní mají svůj obchod na farmě otevřený všech sedm dní v týdnu.
Co se dozvíte v článku
Po pandemii řeší farmy drahé energie a inflaci
Covidové peripetie možná znějí jako dávná historie, na trhy a kulinářské akce se farmářky a farmáři, a nejen ti od Karlštejna, naštěstí již vrátili a nezbývá než doufat, že na tom ani letošní podzim a zima nic nezmění. Jako by však pandemie nebyla málo, vyrovnávat se nyní musejí, stejně jako jiné segmenty podnikání, také s velkou inflací, zdražením energií nebo nejistotou, která se šíří po napadení Ukrajiny Ruskem. Jak to farmařinu ovlivňuje?
Online prodej přinesl rozvoj a lepší cestu ke spotřebitelům
Michal Spurný je trochu netradiční farmář, kromě toho, že hospodaří na Farmě u Františky v Souměři asi dvacet kilometrů od Rozvadova, je také investorem a předsedou představenstva společnosti TrustWorthy Investment. Jeho farmaření přitom původně vzešlo z poněkud apokalyptické úvahy. V roce 2016 jsem přemýšlel, kde bych rád žil a co bych dělal, kdyby se všechno okolo sesypalo a nastal společenský a hospodářský kolaps. A logicky mi z toho vyšlo farmaření a investovat do toho, co dává půda, tedy do potravin a drahých kovů. V době covidu, který takový menší kolaps přinesl, se tahle úvaha ukázala jako dost prozíravá,
vzpomíná na dobu, kdy se do farmaření pustil, a připomíná, že jako dítě z veterinářské rodiny se v prostředí zvířat pohyboval od malička.
Covid farmě nakonec přinesl spíš rozvoj. S rozjezdem restaurací a hotelů, kam dodávají, se poptávka po jejich potravinách oproti době před covidem ještě zvýšila. A díky online prodeji máme teď i více koncových zákazníků. V covidové pauze, kdy od nás gastroprovozy neodebíraly téměř nic, jsme totiž rozjeli i online prodej,
popisuje Michal Spurný změnu, kterou pandemie přinesla a kterou je rozšíření prodeje přímo koncovým zákazníkům. Spojili se i s kurýrní službou a zchlazené produkty jejím prostřednictvím dodávají zákaznicím a zákazníkům po celé republice. Dnes si tak lidé mohou naše mléčné výrobky, například mléko, máslo, sýry, jogurty, syrovátku, objednat přímo z domova, kam jim je i doručíme,
dodává s tím, že na farmě nabízí také ubytování a vlastní výrobky v místní farmářské kavárně.
Šetření na kvalitním jídle se zatím nekoná
Šetření na jídle, způsobené inflací, zatím nepozoruje. A to i z toho důvodu, že jeho bioprodukty neoslovují lidi cenou, ale kvalitou. A za ni jsou stále ochotní si připlatit,
upřesňuje. Výroba mléčných produktů je ovšem energeticky dost náročná, proto museli cenu výrobků pro koncové zákazníky zvýšit, a to zhruba o 5 procent.
Michal Spurný si přitom nebere servítky, když přemýšlí o tom, jak se lidé stravují. Podivuje se třeba nad tím, že majitelé drahých aut sice většinou neváhají utratit velké peníze za benzín nebo servis, ale je jim občas v podstatě jedno, co jedí. Jako by to, čím krmí svoje tělo, mělo menší hodnotu než to, co dávají svým vozům. Sám na sobě jsem si ověřil, že dobrá, kvalitně vyrobená potravina nejen líp chutná, ale můžu jí sníst méně, abych zahnal hlad. Nekvalitních potravin potřebujeme k nasycení víc, přičemž naše větší spotřeba vede k huntování přírody i nejrůznějším civilizačním nemocem,
uvažuje a dodává, že jako investor si na traktoru na farmě rád vyčistí hlavu. Na Farmě u Františky mu teď pomáhá také rodina z okolí ukrajinského Charkova, které poskytl zázemí. Otec se zaškoluje v práci se zemědělskou technikou, jeho žena pomáhá, kde je potřeba a jak jí to péče o jejich sedm dětí dovolí.
Největší potíž je administrativa, zlepšit to má i investiční fond
Když Podnikatel.cz před delší dobou připravoval reportáž na ekofarmě Country Life, která u nás patří mezi průkopníky biopotravin, dozvěděl se, že největší potíž farmařiny je každoročně nabírat a zaškolovat sezonní pracovníky. To je okolnost, která se v poslední době spíše ještě zhoršila. Michal Spurný však označuje za největší komplikaci farmaření administrativu, která je u bioprodukce ještě složitější. Bio certifikaci je nutné každý rok znovu obhajovat. Na kontrolu k nám chodí až sedm různých institucí, od veterinární správy, přes potravináře, ekologickou kontrolu, kontrolu evidence a správy postupu na pozemcích, po kontrolu dotačních titulů a tak dále,
vypočítává.
I to uvádí jako důvod, proč se Farma u Františky stala součástí Verdi fondu farem, tedy nového investičního fondu zaměřeného na rozvoj menších a středních zemědělských farem, za kterým stojí Kateřina Zychová a Petr Novotný. Fond by nám měl pomoci najít nové nápady na zefektivnění a ještě větší ekologičnost výroby, přičemž bychom měli současně i víc vydělávat. Jeho zemědělští odborníci budou také sledovat dotace, které bychom mohli využít, a uleví nám v už zmíněné administrativní zátěži, abychom se nemuseli tolik zabývat papírováním,
vysvětluje, co ho k tomuto kroku vedlo. Je mu sympatické, že investory fondu nečeká jen finanční výnos, ale také možnost odebrat si výrobky z farem, do kterých poslali své peníze.
A ženy v agrifood? Čeká na ně 10 tisíc eur
Po zmínce o tom, jak se i menší farmy dostávají do hledáčku strategických investorek a investorů, by snad mohl následovat odstavec o zemědělských prioritách českého předsednictví v Radě EU, kam patří právě i potravinové zabezpečení. Nebo zmínka o napětí mezi tuzemskou podporou velkých zemědělských podniků a malých, často rodinných, farem. Jsou tu ale i jiné podstatné iniciativy, na které není tolik vidět, jako je například mezinárodní projekt EWA – Empowering Women in Agrifood.
Ženám, včetně těch z České republiky, nabízí inkubaci jejich projektů s pomocí tréninku, mentoringu, koučinku a možnosti spolupráce. V Česku proběhlo před dvěma lety první kolo a letos je v běhu druhé. Jak oznámila Petra Kubálková z organizace cats2cats, která českou část EWA zaštiťuje, na svém LinkedIn profilu, výběr padl na deset zemědělských a potravinářských startupistek (celkem se přihlásilo 51 projektů, seznam vítězek zatím není zveřejněný), které čeká šest měsíců práce a nejlepší z nich může opět dosáhnout na finanční injekci 10 tisíc eur.
ČLÁNKY DO MAILU