Každý pronajímatel – a je úplně jedno, zda pronajímá jeden byt nebo tisíce bytů – má samozřejmě zájem především na tom, aby měl byty obsazené. To je z ekonomického hlediska naprosto pochopitelné. Ovšem pro pronajímatele má nájemník cenu jen za předpokladu, že řádně a včas platí nájemné. K čemu je nájemník, který byt užívá, ale za poskytnuté bydlení a s ním související služby neplatí? Přitom s problémem neplatičství se setkali snad už všichni pronajímatelé. Dlužníci se najdou jak u soukromých pronajímatelů, tak v obecních bytech.
Čtěte také: Petr Handl: Žaloby na určení nájmu se nekonaly a důchodci na ulici neskončili
Nezasvěcený člověk by si přitom mohl říct: Co je na tom tak složitého? Řádné a včasné placení nájemného je základní povinností každého nájemce a kdo neplatí, toho přece stačí vystěhovat. Jenomže tak snadné to rozhodně není. Podpisem nájemní smlouvy totiž nájemník díky stávající české legislativě získává oproti pronajímateli značnou ochranu a ani v případě neplacení nájemného není snadné jej z bytu vystěhovat. Pokud navíc dojde na soudní řešení takového sporu, může se celá záležitost táhnout i několik let.
Jako u všeho zde proto platí, že mnohem účinnější než následná represe je důkladná prevence. Prostě pronajímatel by měl předem vědět, koho si do svého bytu jako nájemce pouští. Může tím předejít případným nepříjemnostem ještě před tím, než k nim dojde. Je ovšem pochopitelné, že ani při osobním jednání nemusí být budoucí neplatič snadno odhalitelný. Pronajímatel by se proto měl snažit získat o svém budoucím nájemci co nejvíce informací, než s ním uzavře nájemní smlouvu. Mnohé může napovědět potvrzení o výši příjmů, prohlášení o bezdlužnosti, výpis z insolvenčního rejstříku nebo třeba informace od předchozího pronajímatele.
Ovšem sdělování všech těchto informací je založeno na principu dobrovolnosti a je tedy jen na zájemci o pronájem, zda je poskytne, nebo ne. Pokud se však jedná o solidního člověka, pak by mu to vadit nemělo. Naopak by měl ocenit, že pronajímatel si své nájemníky pečlivě vybírá. To totiž naznačuje, že v bytech takového pronajímatele nemůže bydlet kdekdo. A mít dobré sousedy je jedním ze základních předpokladů spokojeného bydlení.
Čtěte také: Jak zdanit příjmy z pronájmu? Poradíme vám
Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi dlužníkem, který neplatí nájem vědomě, a mezi tím, který se do finančních potíží dostal nezaviněně. Vždyť těžká životní situace, například v podobě dlouhodobé nemoci nebo ztráty zaměstnání, která znamená výrazný zásah do rodinného rozpočtu, může snadno potkat každého. V takových případech je nejdůležitější, aby nájemník o svých problémech informoval pronajímatele včas. Nejhorší je, když nájemník přestane platit nájemné, s pronajímatelem se nekontaktuje, hraje tzv. mrtvého brouka a myslí si, že „ono to nějak dopadne“. A pak se diví, když mu najednou přijde výzva k vyklizení bytu z důvodu dluhu na nájemném. Ten, kdo má zájem svou situaci řešit, se rozhodně ztráty střechy nad hlavou bát nemusí.
Vždy je možné dohodnout se třeba na dočasném odložení plateb nájemného, sepsat splátkový kalendář nebo nabídnout nájemníkovi menší byt s nižším nájemným (pokud má samozřejmě pronajímatel více bytů a tuto variantu může navrhnout). Možností řešení je celá řada, jen je třeba spolu komunikovat. Pokud je pronajímatel opravdu solidní, tak svého nájemníka na holičkách nenechá. Je-li solidní i nájemník.
ČLÁNKY DO MAILU