Plátcům DPH, případně identifikovaným osobám, případně dalším osobám, vyplývá ze zákona povinnost podávat v pravidelných intervalech přiznání k dani z přidané hodnoty, a to v závislosti na tom, jaké zdaňovací období má plátce daně nastavené. Na základě zaúčtovaných daňových dokladů za dané období se buď dostaneme k výsledku, že vznikne daňová povinnost, nebo může být výsledkem nadměrný odpočet.
Obecně daňová povinnost vzniká v takovém případě, kdy jsou uskutečněná zdanitelná plnění vyšší než přijatá plnění. Druhým případem je vznik nadměrného odpočtu. Nadměrný odpočet definuje zákon o DPH jako „daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně“. Jedná se tedy o případ, kdy jsou přijatá zdanitelná plnění vyšší než uskutečněná zdanitelná plnění. Nadměrný odpočet také často vzniká například ve stavebnictví, kdy jsou nákupy stavebního materiálu zatíženy DPH, ale výsledná fakturace stavebních prací může být v režimu přenesené daňové povinnosti, ale i v dalších případech.
Vratitelný přeplatek
Zákon o DPH definuje nadměrný odpočet jako vratitelný přeplatek. Vznikne-li plátci daně v důsledku vyměření daně vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí plátci daně do 30 dní od jeho vyměření. Lhůta třiceti dní se počítá od posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k DPH, tedy od 25. dne následujícího měsíce po měsíci, za který se podává daňové přiznání. Zdaňovací období pak může být buď měsíční, nebo kvartální. Při kvartálním podávání přiznání k dani z přidané hodnoty se přiznání podává do 25. dne následujícího měsíce, který následuje po uplynulém kvartálním období. Pokud nastane situace, kdy vznikne plátci daně nadměrný odpočet, vrací jej správce daně automaticky – není tedy nutné podávat žádost o jeho vrácení.
V rámci novely daňového řádu byla snaha prodloužit dobu na vrácení nadměrného odpočtu ze současných 30 dní na 45 dní. Tato změna prozatím neprošla. V rámci novely však byla zavedena tzv. záloha na nadměrný odpočet, která umožňuje uvolnit část nadměrného odpočtu v případě, kdy správce daně shledá pochybnosti.
Záloha na nadměrný odpočet
Zákon o DPH stanoví, že plátci vzniká nárok na zálohu na nadměrný odpočet ve výši a za podmínek uvedených v daňovém řádu. Záloha na nadměrný odpočet byla včleněna do zákona od DPH až od roku 2021. Pokud by nastal případ, že správce daně bude chtít prověřovat nárokovaný odpočet a existuje část nadměrného odpočtu, kterou prověřovat nebude, vzniká plátci nárok na výplatu zálohy na nadměrný odpočet.
Pokud má správce daně pochybnosti ve věci vrácení nadměrného odpočtu (ale i v jiných věcech), může zahájit řízení k odstranění pochybností. Postup k odstranění pochybností upravuje daňový řád. Výzva k odstranění pochybností pak obsahuje informaci o tom, jak mají být nejasnosti odstraněny, doplněny a vybízí plátce daně k podání vysvětlení. Výzva k odstranění pochybností je ohraničena lhůtou, která však nesmí být kratší než 15 dní, nejčastěji bývá 30 dní.
Pokud existuje pochybnost pouze k určité části nadměrného odpočtu, uvolní správce daně zálohu na nadměrný odpočet vyplývající z podaného daňového přiznání. Nárok na zálohu na nadměrný odpočet vzniká však jen, pokud taková záloha dosahuje alespoň 50 000 Kč. Pokud jsou naplněny podmínky pro vznik zálohy na nadměrný odpočet, správce daně jej musí bez zbytečného odkladu předepsat do evidence daní a plátce daně o tomto vyrozumět. Zálohu na nadměrný odpočet pak správce daně vrátí do 15 dní ode dne předepsání zálohy, a to bez žádosti.
Po dokončení daňové kontroly nebo procesu odstranění pochybností se vyplacená záloha na nadměrný odpočet následně započte vůči celkové výši nadměrného odpočtu. Daňový řád konkretizuje vypořádání zálohy na daňový odpočet jako částku, která je vrácená, použitá nebo převedená na daňový odpočet, která se následně započte vůči částce, která se má stát v důsledku stanovení daňového odpočtu vratkou daňového subjektu.
Jak se vyhnout nadměrnému odpočtu?
Nadměrnému odpočtu se může plátce daně poměrně snadno vyhnout, pokud je pro něj nahodilý. Jedná se například o situaci, kdy podnikatel vynaloží větší prostředky během zdaňovacího období a přijatá plnění jsou pak vyšší než ta uskutečněná. Aby plátce daně nemusel čekat na vrácení nadměrného odpočtu a mezitím by musel platit daňovou povinnost vyplývající z dalšího daňového přiznání, může si odložit uplatnění DPH z přijatých plnění. V zákoně o DPH totiž najdeme ustanovení, že „nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí tři roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl.“
Příklad vzniku nadměrného odpočtu
Společnost ABC s.r.o. přijala v červenci 2021 plnění ve výši 100 000 Kč bez DPH. Zároveň v tomto období uskutečnila zdanitelná plnění ve výši 200 000 Kč, a to v režimu přenesené daňové povinnosti. Společnost ABC s.r.o. je měsíční plátce DPH.
Přijatá plnění: 100 000 Kč základ daně (21 000 Kč daň)
Uskutečněná plnění: 200 000 Kč – režim přenesené daňové povinnosti
Uskutečněná plnění: 200 000 Kč – režim přenesené daňové povinnosti
Výsledná daň: 21 000 Kč nadměrný odpočet
Plátce daně musí podat přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc červenec 2021 do 25. srpna 2021. Nadměrný odpočet by měl být vrácen do 25. září 2021.
ČLÁNKY DO MAILU