V souvislosti se vznikem nové právní úpravy spolků se objevily obavy ohledně povahy právních poměrů mezi sportovními kluby, zpravidla dle staré úpravy jako občanskými sdruženími a profesionálními sportovci. Dosavadní poměry byly takové, že sportovci měli zpravidla uzavřené hráčské smlouvy a byli považováni za osoby samostatně výdělečné činné podle živnostenského zákona.
Mohlo by vás zajímat: Čtěte, kdy se v pracovněprávních vztazích použije nový občanský zákoník a jak změní právní jednání a zastupování zaměstnavatele.
Jaké právní vztahy mají využít profesionální sportovci se svými kluby?
Názory sdělující povinnost uzavřít pracovněprávní smlouvu mezi sportovním klubem a profesionálním sportovcem, jako jedinou možnost k vytvoření právního vztahu pro výkon sportovní činnosti sportovce pro sportovní klub a argumentace švarcsystémem v případě uzavření jiné než pracovní smlouvy, jsou s odvoláním se na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. listopadu 2011 se spis. zn. 2 Afs 16/2011 nesprávné a zavádějící. Ani nová právní úprava transformující občanská sdružení na spolky nic nemění na povaze právních vztahů mezi sportovními kluby jako spolky a sportovci, kteří pro ně vykonávají sportovní činnost.
Profesionální sportovec jako OSVČ
Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku sdělil, že: „Činnost profesionálního sportovce není jednoduše podřaditelná pod pojem „závislá práce“ ve smyslu § 2 odst. 3. Zákoníku práce z roku 2006. Není proto protiprávní uzavírání i jiných než pracovních smluv mezi sportovci a jejich kluby. Z hlediska daňového může sportovec působit též jako osoba samostatně výdělečné činná.“
Čtěte také: Dohoda o provedení práce 2014. Nový způsob jejího zdanění
Ačkoliv definice závislé práce dle zákoníku práce doznala od předmětného rozsudku NSS změnu, máme za to, že principy a východiska předmětného rozsudku jsou pořád aktuální. Podle odůvodnění předmětného rozsudku Nejvyššího soudu: obligatorní podřízení činnosti profesionálního sportovce režimu zákoníku práce by značně ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu, zároveň by se to jevilo jako velmi nevýhodné pro jednotlivé sportovce.
Dále je nezbytné v tomto kontextu zohlednit základní zásadu pracovního práva, podle které pracovní právo a zákoník práce slouží k ochraně postavení zaměstnance nikoliv vnucení statusu zaměstnance osobám, pro které je to nevýhodné, a v neposlední řadě nutno aplikovat i zásadu smluvní volnosti. Pokud je pracovněprávní vztah pro profesionálního sportovce spíše nevýhodný a profesionální sportovec i sportovní klub mají vůli uzavřít jinou než pracovní smlouvu k úpravě svých vzájemných poměrů při výkonu sportovní činnosti pro sportovní klub, nelze jim v tom bránit a považovat takové ujednání za protiprávní.
Čtěte také: Švarcsystém je jedna velká marketingová mantra, říká Karel Havlíček
Dle našeho názoru by bylo vhodným, avšak nikoliv nezbytným, aby hráčská smlouva obsahovala ustanovení: Smluvní strany mají vůli uzavřít inominátní hráčskou smlouvu, výslovně si přejí, aby jejich vzájemné právní poměry byly posuzovány dle občanského zákoníku nikoliv zákoníku práce a smluvní strany dále výslovně vylučují aplikaci pracovněprávních předpisů na úpravu jejich vzájemných poměrů. Toto prohlášení je projevem svobodné vůle obou smluvních stran bez jakéhokoliv i nepřímého nátlaku druhé smluvní strany.
ČLÁNKY DO MAILU